Života běh - leden 2010 - 3.
2. ledna 2010
Na Nový rok se rád dívám v televizi na přímý přenos novoročního koncertu vídeňských valčíků. Koncert trvá dvě a půl hodiny a je pastvou nejen pro uši, ale i pro oči. Nádherně vyzdobený sál vídeňského spolku hudby květinami, skvělé televizní dotáčky z přírody i města, skvělý balet během některých kousků. Minulý rok, tedy v roce 2009 Česká televize tento koncert nepřenášela. Přenášel ho však Český rozhlas na stanici Vltava.
Jiří Vejvoda, jeden z vedoucích rozhlasových pracovníků a také stálý komentátor koncertu zdůvodnil tento fakt tím, že rakouská rozhlasová a televizní společnost je ve finanční krizi a že podmiňovala nákup vysílání novoročního koncertu nákupen vysílacích práv celého balíku nezajímavých programů.
Čistě náhodou jsem pak v únoru objevil nahrávku loňského novoročního koncertu na filmovém DVD, vydaném společností Decca. Několik kousků dovezl Radioservis do prodejny Českého rozhlasu a České televize v Praze na Vinohradské třídě. DVD bylo dražší než je v současnosti zvykem u českých firem, ale nahrávka stála opravdu za to. Hudební dojem na ní není rušen komentářem pana Vejvody, který při přímém přenosu často zasahuje až do začátku skladby.
Jistě vyjde tato nahrávky ve zvukové i obrazové podobě i letos. Patrně bude i na Blue ray, což je nový typ nosiče. S tímhle termínem jsem se poprvé seznámil práce z informace na tomhle DVD.
■
Během koncertu jsem na chvilku přepnul na ČT1, abych se dozvěděl, čím začne svůj novoroční projev náš pan prezident. Už několik prvních slov mě přesvědčilo o tom, že poslech mohu odložit na později ze záznamu a vrátil jsem se ke koncertu. Hlas pana prezidenta Klause mi zněl více než kdy jindy nadřazeně a bezbarvě. Možná, že se i trochu nachladil při svém předchozím pobytu na horách.
A opravdu, když jsem si pana prezidenta pustil večer ze záznamu, jeho projev se nesl v tónu prvních slov. Nabádal nás, abychom neposílali peníze jen do zahraničí, ale rozhlédli se okolo sebe a pomáhali i ve svém nejbližším okolí. Měl jsem pocit, že bychom už potřebovali vyměnit i prezidenta.
Pan Klaus nedokáže být nějak nad věcí. Kritizoval události, k nimž dal sám podnět. Uvedl nestabilitu Topolánkovy vlády a to, že se udržela poměrně dlouho. Pamatuji se dobře, jak po parlamentních volbách v roce 2006 pan Klaus gratuloval prostřednictvím médií Mirku Topolánkovi k vítězství ve chvíli, kdy ještě nebyly sečteny všechny hlasy a v zápětí proti této gratulaci vystoupil Jiří Paroubek, který se domníval, že těsně mohla vyhrát ČSSD. Jak víme, konečné Topolánkovo vítězství bylo jen taktak a Paroubek toho využil k pozdějšímu neustálému navrhování nedůvěry Topolánkově vládě a dvakrát se mu podařilo Topolánkovu vládu svrhnout. Kdyby prezident Topolánka nepodržel, jeho druhá vláda by už asi nevznikla a mohlo dojít k předčasným volbám už v roce 2007. Už v roce 2006 řekl Jiří Paroubek: Pan Topolánek nám jako předseda ODS vyhovuje a od té doby mnohokrát dokázal, že Topolánka dokáže natahovat na psychickém skřipci. Dokonce to vedlo i k rozkmotření Klause a Topolánka i Klause a ODS.
Nemyslím si, že by si pan prezident Klaus připouštěl svůj zásadní význam v několik let trvající české politické krizi. Ale asi si ani nechápe to, že ostatní nedělají, co on chce, přestože jim tak dobře radí. Holt máme tu demokracii.
■
Přes to, jak se pan Klaus projevuje poslední měsíce, si ho vážím a to kvůli tomu, co vše dokázal v prvních letech po roce 1989. Na rozdíl od jiných si nemyslím, že by tehdejší privatizace a rozdělení státu šly udělat lépe, než jak je vymyslel Klaus a jeho spolupracovníci. Tedy s tehdejšími jejich znalostmi a zkušenostmi. V dnešní době je mnoho chytřejších, kteří vědí, jak by se to tehdy dalo udělat. Mně také vadí, že dnes je celý československý průmysl v zahraničních rukách, že české zemědělství je na pokraji krachu protože se nemůže ubránit dotovanému zemědělství jiných států. Vadí mně, že česká věda, školství a zdravotnictví dnes zápasí s existenčními problémy. Jenže na to má dnes pan Klaus malý vliv. Česká republika začala pracovat podle kapitalistických pravidel. A tato pravidla a hlavně praxe mají své velmi stinné stránky. Hodně věcí v životě je buď anebo. Kdybychom tu měli socialismus typu, jaký byl před rokem 1989, možná, že bychom tu neměli ani internet, ale určitě bychom neměli přístup na německé, anglické, americké a jiné servery.
Včera v noci jsem shlédl na ČT 2 první díl jedenáct let starého dokumentu Bigbít .
Jsou tam i záběry, jak se někteří tehdy mladí lidé dostali až před soud za to, že večer tancovali v kavárně rokenrol. To by se dnes nestalo. Na druhé straně tehdy nebyli v Praze bezdomovci, aspoň ne v tak ohromném počtu jako dnes. Už údaje z roku 2003 odhadují jejich počet až na 35 tisíc.
V roce 2009 bude patrně jejich počet větší.
Komentáře
Článek je bez komentářů
