Polský premiér urazil národnostní menšiny?

18.09.2007 16:29 - 06. Politika -trvalý odkaz

Polský premiér urazil národnostní menšiny?

jak média dělají "kauzu"

   Hned jak jsem se ráno probudil, na všech stanicích Českého rozhlasu (tentokráte včetně kulturní Vltavy) jsem ve zprávách několikrát slyšel oznámení, že polský premiér urazil národnostní menšiny.

   Připadlo mi to jakési zkreslené vysvětlení toho, co řekl. Polský premiér mě celkem moc nezajímá, zaujal mě jen tím, že je bratrem současného polského prezidenta. Takový rodinný podnik tady v Česku ještě nemáme. Poslech zprávy však ve mě inicioval vzpomínku na dávnou četbu mého oblíbeného románu z polské historie. Ano. Byla to Potopa Henryka Sienkiewicze. Už tehdy jako dítě jsem při četbě toho románu přemýšlel o tom, proč Češi  nejsou tak hrdý národ jako Poláci. Za 2.světové války byli Poláci pro německý fašistický  stát nepřítelem, proti kterému zaútočil, kdežto Češi byli porobený národ, který spadl Hitlerovi do klína bez boje. Poláci bojovali prostřednictvím Solidarity dlouhá léta proti komunistickému režimu, Češi čekali, až „padne režim“. To by snad bylo na jiný článek, jsou to jen moce pocity z mládí, nejsem žádný historik.

   Podle Českého rozhlasu řekl polský premiér  ve východopolském městě Bialystok větu:

"Musíme zvítězit, aby v tomto státě žil jeden národ polský a ne různé národy,"

   Já bych to chápal tak, že polský premiér chce, aby občané Polska byli jednotní. Média z toho udělala urážku národnostních menšin. Zkroutila smysl Kaczynského slov. A Český rozhlas, perem svého redaktora Martina Dorazína a ústy svých zprávařů tuto mediální polívčičku okamžitě přesolil, aby zvýraznil její nepoživatelnost. Kromě toho u nás žádný politik nechce, aby Češi byli jednotní. Tak proč neukázat prstem na polského premiéra? Bez médií by jedna jeho neobratná věta v celém projevu zapadla. O obsahu a smyslu  projevu Jaroslawa Kaczynského jsem se však ze zkreslené informace Českého rozhlasu nedozvěděl nic.

komentáře 1

Komentáře

[1]18.09.07 22:47:04Tenisák - www

K té první části článku. Taky jsem o tom přemýšlel. Možná je toi tím, že my jsme byli vždy blíže k němcům. Možná.

Díky za každé nové ráno

15.09.2007 15:45 - 07. Zábava -trvalý odkaz

Díky za každé nové ráno

   Jsa jat různými životními potížemi, o kterých snad ještě napíšu, shlédl jsem několik DVD s levnými filmy, které vycházejí jako příloha časopisů neb které jsou levně jinde k dostání.

   Na dvakrát jsem shlédl jedenáct let starý český film Díky za každé nové ráno.  Na dvakrát proto, že jsem u něj nebyl schopen udržet pozornost a stále jsem nechápal, proč byl ten film natočen. Teprve z bonusových rozhovorů jsem zjistil, že se jedná o mládí Haliny Pawlovské, která k němu napsala i scénář.  Film natočil režisér Milan Šteindler.  V rozhovoru, který je na DVD, říká Šteindler Pawlovské,  že když měl před natáčením v ruce scénář a ukazoval ho několika lidem, ti nechápali, o čem film je. „Byl jsem hrdý na to, že já jsem to chápal“, řekl Šteindler.

   Já jsem to také příliš nechápal. Pochopil jsem z něj však to, proč mi byla Pawlovská vždy svým vystupováním nesympatická. Potom, co prožila v mládí a dětství, je její duševní svět zformován velmi daleko mému. Nemůže za to. Narodila se do takového prostředí.

komentáře 2

Komentáře

[1]21.09.07 11:35:42scarlett - email

Poslední dobou se často zamýšlím nad touto skutečností. proč si s některými lidmi nerozumím a proč chápu některé věci jinak. Došla jsem ke stejnému závěru, že vliv výchovy v dětství uvede člověka do světa určitého chápání a určitých představ, které jsou pak předurčující pro další dění v životě. Mluvko co se tebe týká, nemáš se za co stydět. Ač se ve všem nechápeme a v mnohém si nerozumíme, já beru tvůj přístup k životu za tvou osobní statečnost.

[2]16.11.07 16:43:38Filip Filipovič - email

a) k obsahu - bez výhrad, b) k formální stránce jen technické poznámky: zhlédl film, obraz, píše se z, shléd shora dolů - píše se s. Uvozkovky-tečka. "Text." Text: "Text." Text "Text". "Text," řekl text. J.

Přeseriálováno 2

03.09.2007 21:22 - 07. Zábava -trvalý odkaz

Přeseriálováno 2

   Před rokem jsem napsal článek Přeseriálováno.

Je tu opět začátek nového školního roku a Česká televize nasadila nový původní seriál Hraběnky. Nahradil tak seriál Horákovi, který skončil minulý týden 39.dílem.

   Dnes nemusím psát dlouhý článek. Opakoval bych jenom to, co jsem před rokem napsal o seriálu Horákovi. U prvního dílu Hraběnek jsem také vydržel jen půl hodiny. Ani hvězdné obsazení herci, které známe ze socialistických seriálů (Josef Abrhám – Nemocnice na kraji města, Luděk Munzar – Synové a dcery Jakuba skláře, Josef Vinklář – Nemocnice na kraji města, Sanitka apod.) Hraběnkám na zajímavosti nic nepřidalo. Scénář mi připomněl filmy z dob kolektivizace z přelomu padesátých a šedesátých let nebo některé druhořadé filmy ze zemědělskou tématikou z dob normalizace na přelomu let sedmdesátých a osmdesátých.

   Zítra začíná na Primě čtvrtá řada seriálu Velmi křehké vztahy/Rodinná pouta. To je jediný seriál, na který se dokážu dívat. Je to lehká koverzačka a když vynechám nějaký díl, nic se nestane.

komentáře 4

Komentáře

[1]04.09.07 00:11:25Tenisák - www

A nejlepší je červený trpaslík

[2]09.09.07 14:36:56Pavel Šrubař - www - email

Mně to teda žádný kolektivizační film nepřipomnělo, ale možná je to záměr, evokovat v lidech vzpomínky na doby, kdy byli kolektivizováni, a hlavně kdy byli krásně mladí, stejně jako ti hvězdní herci.

[3]19.09.07 16:40:40Filip Furmanov - email

Plně s Tomem souhlasím. Dokonce by zasloužil obdiv, že tak dlouho seriál dokáže sledovat. Již před lety jsem cokoli českého odepsal, a tak vidím-li u filmu či seriálu, že je domácí provenience, předem vím, že pořad sledovat nebudu. Naštěstí existuje video a časopisy s programy televize, takže koukat je stále na co. Ba je to toho víc, než smrtelník chodící domů v 7 večer dokáže zhlédnout. Červený trpaslík je príma. Jak by ale asi vypadal, kdyby měl české autory??? Tři otazníky.

[4]21.09.07 11:40:51scarlett

Rodinná pouta jsou taková málá česká drbárnička. Nemusím vidět několik dílů a občas se s chutí kouknu, celkem se tam aspoň nějaká myšlenka sem tam objeví. Zrovna včera slova Ivany vůči sestře: žádný chlap nestojí za to, aby nás sestry rozdělil. Smysl pro rodinu mě vždycky dostane.

21.srpen 2007

21.08.2007 07:34 - 06. Politika -trvalý odkaz

21.srpen 2007

      Dnes je 21. srpen. Před 39 lety přišla do Československa sovětská okupační vojska. 

video se zvukem - pro spuštění klikněte na trojúhelník uprostřed obrázku

 Ani bych si na to možná nevzpomněl, kdybych včera v pořadu Události, komentáře neviděl krátkou úvahu na toto téma. Vyprávěla o tom, že historici teď po letech zveřejnili nové podrobnosti (video), které autenticky zachycují tehdejší  postoj komunistické strany k okupaci. Tak zvaný vysočanský sjezd Komunistické strany Československa vydal tehdy dvě gramofonové desky, na kterých režisér Supraphonu Jiří Šrámek čte prohlášení tohoto sjezdu v češtině a v ruštině. Tyto gramofonové desky byly nalezeny v archivu Ministerstva vnitra.  Vojenský historik Jan Stehlík (video) řekl, že invazi připravily i dvě cvičení spřátelených vojsk na československém území či v jeho blízkosti. Historik Stehlík řekl, že obrana proti vpádu vojsk by neměla šanci na úspěch. Československá armáda totiž bránila hlavně západní hranici a obrana proti východní hranici nebyla vlastně žádná.

   Své osobní vzpomínky na ten den jsem popsal v článku 21.srpen 1968.

   Jenže dnes žijeme již téměř čtyřicet let po tomto datu. Já jsem se narodil pouhé 4 roky po komunistickém převratu v roce 1948 a pouhých 7 let po skončení 2.světové války. Od počátku první světové války (1914) uplynulo v roce mého narození 38 let, to je skoro stejná doba, jaká nás dnes dělí od srpna 1968. všechny tyto události, které se odehrály před mým narozením, byly pro mne nesmírně vzdálené. Přesto jsem se celé dětství učil o tom, jak obě války byly špatné a jak byla špatná i Československá republika mezi těmito válkami. Z knihy Ericha Marii Remarque Na západní frontě klid a z dalších jeho děl jsem pochopil, že válka je špatná v každé době. Proč byla špatná první republika jsem moc nepochopil, ale vzal jsem to jako fakt, když jsem se o tom učil ve škole. Dnes se děti učí, že doba, ve které jsem já prožil 37 let ze svého pětapadesátiletého života, byla špatná.

   Otázkou je, zdali mladé lidi zajímá to, v čem my starší se neustále babráme. Doba je dnes zcela jiná. Neexistuje Československo, neexistuje Sovětský svaz, neexistuje Německá demokratická republika, neexistuje Varšavská smlouva ani Rada vzájemné hospodářské pomoci. Ochrana hranic se přesunula ze západu na východ – ačkoli čert ví, kam se přesunula, protože Slovensko není žádný náš nepřítel a co je za ním ležící Ukrajina, toť otázka. Nikdy se v minulosti nepohybovalo volně na českém území tolik občanů bývalého Sovětského svazu jako dnes.  Usidlují se tu natrvalo nejen dočasně, jak se říkalo v roce 1968. Kupují si tady nemovitosti, ale také legálně i nelegálně berou práci občanům České republiky. Zatímco po roce 1968 musel vykonávat kopáčské práce třeba profesor historie vyhozený z univerzity, dnes tyto práce dělají občané bývalého Sovětského svazu, mnohdy též s vysokoškolským vzděláním, protože u nich doma socialismus už nefunguje a kapitalismus ještě nezačal. Naproti tomu je v Česku řada oblastí – ústecko, ostravsko, kde Čech nezavadí o práci. Domácímu kapitalismu se nedaří a tak zde Korejci staví automobilové továrny, aby sem přivedly další a další zahraniční zaměstnance. Obří firma, jakou je  energetický gigant ČEZ, vycucne z domácího obyvatelstva peníze. Tyto peníze firma nevrátí do domácí ekonomiky, ale pouze rozšíří svou moc nákupem podobné firmy v zahraničí.

   To jsou skutečnosti, které vidí dnešní mladí lidé. Aspoň ti chytřejší, kteří si neničí život drogami a alkoholem. Lidem, kteří se narodili v roce 1968 bude za rok čtyřicet. Už nejsou ani mladí, ale nejsou ani staří, jsou to lidé v plném produktivním věku, ovšem odchovaní normalizačním československým státem. Ti postupně plně převezmou řízení novodobého českého kapitalistického státu. Lidé, kteří se narodili v roce 1990 budou příští rok plnoletí. Pak budou potřebovat jedno desetiletí ke sbírání životních zkušeností a teprve potom se budou moci začít prát s onou normalizační generací, která se určitě nebude chtít pustit vesla. Rozhodně však problémy socialismu budou pro ně tak vzdálené, jako pro nás, kteří jsme za socialismu vyrůstali, byla vzdálená doba Rakousko-Uherska.  Dobu Rakousko-Uherska nám dnes připomínají už jen Osudy dobrého vojáka Švejka. Co bude pro další generace symbolem československé normalizace, to je po mne otázka.

   Historie by se neměla zatajovat už prostě proto, že byla. Generace, které ji neprožili si z ní však nemohou vzít stejné poučení jako pamětníci. Žijí totiž v jiných reáliích, mají jiné problémy.

   Nemusíme stále oslavovat Velkou říjnovou socialistickou revoluci, když Sovětský svaz, který byl důsledkem jejího vzniku, už neexistuje. Nemusíme psát na cyklostylové blány, když píšeme na počítači. Nemusíme však ani začínat válku jenom proto, abychom se přesvědčili, jak je strašná a zda ji přežijeme. Na to už historie mnohokrát odpověděla.

komentáře 3

Komentáře

[1]21.08.07 21:34:27Tenisák

Si použil stejné video jak já ( smích)

[2]22.08.07 06:39:36mluvka Tomáš

Odkaz jsem převzal od Tebe, Tenisáku. Hodil se mi do již napsaného článku. Také jsem to hned včera napsal pod patřičný článek na tvé stránce.

Střípky léta 2007 - 15.část

20.08.2007 08:35 - 02. Deník -trvalý odkaz

Střípky léta 2007 - 15.část

   Napsal jsem Petrovi, že ani fretka ani nový DVD rekordér jeho vnitřní problémy nevyřeší, že by si měl nechat předepsat antidepresiva, pokud by přestal chlastat.

   Odpověděl:

■     ■

Obojí stojí nehorázné peníze, avšak obojí má do jisté míry a do určité doby účinek, co už nemám kámoše do hospody jsem nenapsal ani řádku úvahy či báseň, jsem bez fantazie, půlka mozku strádá, druhá si zoufá, rozhodně aspoň od té doby nemám maléry na těle, teď mě jen fretka pokouše...

■     ■

   Dnes je složitá doba. Problémy se řeší těžko a hlavně pomalu. Pokud je člověk neřeší stále, snadno se v nich utopí. Okolí moc nezajímá, který jednotlivec se utopí, každý je rád, když do toho nespadne sám. Delší dobu se snažím Petrovi vnuknout myšlenku, že by měl o sobě víc přemýšlet, že by si možná měl najít psychologa. Odmítá to. Všechno chce teď hned. Vadí mu, když se mu rozbije video, že to je nekvalitní práce. Zároveň mu vadí, když si náhodou v jeho práci stěžuje na jeho nekvalitní práci.

   Zatím si Petr udělal psychologa ze mně. Občas se sejdeme a on mi vyklopí své problémy. Jak to, že musí do práce, když se mu do práce nechce? Jak to, že mu úřednice na poště nevyšla vstříc? Jak to, že se mu rozbilo video, když se chtěl dívat na film? Jak to, že po něm zase někdo chce nějakou práci? Jak to, že svět není takový, jakým by ho chtěl mít?

  Jenže to jsou otázky, na které já mu nemohu odpovědět, na které on si musí odpovědět sám.  Když jsem o něm mluvil se svým psychologem, ten řekl: pomoc by potřeboval. Je nekomunikativní, myšlenky jen vydává, ale nepřijímá.  Petr už byl před třemi lety u psychiatra a zároveň psychologa. Poslala ho tam obvodní lékařka, za níž byl s jakýmisi potížemi. Psychiatr mu předepsal léky a řekl mu, že musí přestat pít.  Petr bral léky jen krátkou dobu. Jejich účinky mu vadily v práci.  Pít nepřestal. Při braní léku se rozhodoval způsobem: mám si dnes dát alkohol nebo lék? K psychiatrovi přestal chodit. Vadilo mu, že musí čekat v čekárně, že jsou tam jiní lidé. Považoval to za ztrátu času.

   Jenže já nejsem psycholog. Neunesu tíhu Petrových neřešených problémů. Proto jsem s ním nestrávil nedělní odpoledne, kde by mi říkal to, co mi už říkal mnohokrát před tím. Nemohu mu pomoci s tím, že svět není podle jeho představ.

komentáře 0

Komentáře

Článek je bez komentářů