V úvodu setkání o dušičkovém čtvrtku 2.listopadu pustila režisérka Hana Kofránková ukázku ze Stříbrného větru Fráni Šrámka. V úloze Radkina Alfréd Strejček. Ten pak také přišel na pódium studia 2 v Českém rozhlase na Vinohradské třídě. Paní Kofránková chtěla nechat hádat diváky, kolik vlastně panu Strejčkovi je. On se pak během vyprávění o svých začátcích prořekl, kdy mu bylo sedmnáct let. Diváci se zasmáli a bylo po hádance. Alfréd Strejček zanedlouho oslaví pětašedesátiny.
Režisérka Kofránková oznámila, že podle počítačových záznamů natočil oslavenec za svůj život v České rozhlase 1652 nahrávek. Za nejslavnější z nich označila právě Šrámkův Stříbrný vítr. Bylo vidět, že Strejček si této nahrávky a vůbec rozhlasové práce považuje. Stejně tak si považuje i letitých vystoupení na festivalu Šrámkova Sobotka.
Gratulantů bylo hodně, večer tedy vůbec nebyl dušičkový, ale veselý. Zahrát a zazpívat přišli Jaroslav Krček a Pavel Jurkovič. Popřát přišla Táňa Medvecká. Spolu s ní a Pavlem Jurkovičem zarecitoval Strejček (kterému všichni říkali Frede) část představení, se kterým 20 let vystupovali v Lyře Pragensis. Redaktor Českého rozhlasu 6 Libor Dvořák hojně fotil. Čekal jsem, že Dvořák zazpívá alespoň jednu z písní Vladimíra Vysockého, se kterými občas v Klubu Vltava vystupuje, ale nestalo se tak. Byl tam pouze jako fotograf. Fred spolu s kytaristou Štěpánem Rakem letmo zavzpomínali na představení o J.A.Komenském. Objíždějí s ním svět už od roku 1987 avystupují s ním v šesti jazycích. Předvedli asi desetiminutovou ukázku z připravovaného představení o Karlu IV. Strejček v něm kromě recitace a zpěvu zahrál i na zobcovou flétnu a kytarista zazpíval. Melodie byly dobové z doby Karla IV.
Byl to opravdu hezký večer. Paní Kofránková to opět měla zrežírované na dvě hodiny. Přesně od sedmi přesně do devíti večer. Tedy – tentokrát začala o minutu dříve, abychom nemuseli čekat. Omluvila se za to. Do sálu jsme se mi posluchači dostali o několik minut dříve, protože v hale rozhlasu probíhalo živé vysílání dětského pořadu Domino. Hala tak byla přeplněna z jedné strany dětmi, ze druhé důchodci.
Alfréd Strejček byl první herec, který mě zaujal na divadle. V sedmé nebo osmé třídě jsem byl se třídou na školním představení v Divadle Jiřího Wolkera. Dávali Čapkova Loupežníka. Hlavní roli tehdy ztvárnil právě Alfréd Strejček, o němž jsem do té doby nikdy neslyšel. Byl to vysoký mladík s krátkými černými vlasy. Jeho tehdejší výkon mě skutečně nadchl a nikdy jsem na něj nezapomněl. Později mě rmoutilo, když jsem ho slýchával v rozhlase recitovat nějaké až příliš pokrokové verše. Taková byla doba. Když chtěl vystupovat, asi musel. Jenže trochu v mých očích klesl a to i přes jeho nádherný hlas.
Také Pavla Jurkoviče a Jaroslava Krčka jsem v mládí často vídával. Bylo to za mého studia na gymnáziu na přelomu šedesátých a sedmdesátých let. Vypomáhal jsem tehdy jako budoucí zoolog v Národním muzeu v Praze. Vždy jednou za měsíc tam vystupoval soubor Pražští madrigalisté. Pavel Jurkovič často, Jaroslav Krček méně často tehdy s Madrigalisty hráli a zpívali. Koncert se odehrával uvnitř budovy muzea a diváci seděl na schodech. Koncert začínal vždy v nezvyklou dobu 17 hodin 17 minut.
Při oslavě narozenin Alfréda Strejčka v Klubu Vltava bylo vidět, že všichni přítomní umělci a zvláště Jurkovič a Krček, kterých jsem si celý život pro jejich umění velmi vážil, mají Freda opravdu rádi. To mě potěšilo.