22. 8. 2010

21. srpen 2010 - 2.část

22.08.2010 17:14 - 06. Politika -trvalý odkaz

21. srpen 2010 - 2.část

   Máte-li zájem, podívejte se na krátký sestřih videa, který jsem před rozhlasem udělal.
  
   O 21. srpnu jsem psal i v roce 2007 – viz článek 21.srpen 2007 . Co se týká atmosféry okolo mě, zdá se mi, že je stále stejná. Mladí lidé nemohou vzpomínat na to, co nezažili. Vycházejí z reálií dnešní doby.
     Odpoledně jsem si přehrál DVD, jehož hlavní děj se odehrává také na Vinohradské ulici v Praze. Koupil jsem ho tento týden v blízké trafice.
Informační text mluví sám za sebe:
Na DVD je žánr, kterému se dnes říká reality show.   Hrdinkami jsou dvě mladé dívky, kterým ještě není 20 let, tudíž se narodily ve svobodné České republice.
     Jedna z nich se nechá přemluvit na ulici od zcela neznámého mladíka, zavře se s ním v blízkém baru na záchodě, tam s ním za peníze souloží a nechá se přitom filmovat. Za těch několik minut přemáhání (snad) dostala 45 tisíc korun. Určitě v té chvíli netušila, že tento záznam bude k dostání v každé trafice.  Možná udělala chybu, které bude dlouho litovat, možná, že to její život vychýlí ze směru, o kterém do té chvíle snila. Ale to už bude pozdě. Stane se obětí své vlastní mladické nerozvážnosti. Připadá mi to stejné, jako když někdo vstoupil v padesátých letech minulého století do KSČ a později se mu to na celý život vymstilo.
     Druhá dívka zcela dobrovolně přijíždí do ateliéru pornoproducenta a pornoherce Roberta Rosenberga a zajímá se o natáčení pornofilmů. Soulož v pornofilmu chápe jako úplně běžnou práci a chce se na tomto trhu uplatnit stejně tak, jako například makléř se chce uplatnit na trhu s realitami nebo různé tzv. poradkyně v bankovnictví či pojišťovnictví. Nestydí se ukázat za peníze všechny detaily svého těla, tak jako se poradkyně nestydí připravit vás o peníze jiným způsobem.
     Dívka z tzv. castingu Roberta Rosenberga má však tu výhodu, že se tělesné záležitosti odehrávají v čistém prostředí a že sama musela přinést potvrzení o absolvování testů na pohlavní choroby. První dívka se náhodným pohlavním stykem v nehygienickém prostředí mohla nakazit nejen pohlavní chorobou, ale také třeba žloutenkou a později možná  zjistí, že těch 45 tisíc korun za to vůbec nestálo.
     Dva zážitky z jednoho dne ve mně opět vzbuzují pochybnost, že celých 37 let, které jsem prožil za socialismu, byly špatné. Pochybnost ve mně vzbuzuje i to, že je možno tehdejší morálku považovat za horší než tu dnešní.
Komentáře
[1]23.08.10 21:41:21tenisak - www
Zaujal mi začátek videa. Pokuď neste pozván, přejděte na druhou stranu. Znamená to, že výročí je jen pro vyvolené? Snad ne, ach ta ostuda.
[2]23.08.10 23:28:04mluvka Tomáš
Nikoli, výročí patrně nebylo pro vyvolené, ale pro jmenovitě pozvané. Jinak pozvaných bylo hodně, protože rozhlas oznamoval tuto vzpomínku asi tři dny dopředu. Přišli jen jmenovitě pozvaní a pár důchodců.
[3]27.08.10 11:59:57Honza Vlček
Díky za zajímavé video! K tomu nákupu v trafice, troufám si tvrdit, že to není opravdová reality show, i když by se tomu mohlo zdát. Vše je nahrané.
[4]27.08.10 20:00:13mluvka Tomáš
V životě jsem zažil tolik věcí, které vypadaly jako nahrané - a nebyly. Skutečnost někdy předstihuje jakoukoli fantazii.
[5]11.09.10 11:34:48Přemek
Tome, Honza Vlček má pravdu. Slečna z prvního videa je pornoherečka, nikoli slečna z ulice, která si za pár tisíc zničila celý život; pro ni je to práce. Je to škoda, ale co naděláš. Rozhodně nevím, proč to spojovat s 21. srpnem :-P
[6]11.09.10 11:36:25Přemek
"Dva zážitky z jednoho dne ve mně opět vzbuzují pochybnost, že celých 37 let, které jsem prožil za socialismu, byly špatné. Pochybnost ve mně vzbuzuje i to, že je možno tehdejší morálku považovat za horší než tu dnešní. " Zkus knihu Stalo se v kraji zvykem, tam se o socialistické morálce dočteš něco víc. Svět není jenom to, co zažiješ na vlastní kůži.
[7]11.09.10 20:54:45mluvka Tomáš
Přemku, žiju svůj život. Jsem dost starý, abych se některé věci musel dozvídat jen z knih. Co se týče onoho filmu, myslím, že první dívka není pornoherečka. Viděl jsi ten film nebo svým názorem střílíš jen naslepo?
[8]22.09.10 21:34:05Hoňza
No vida na Tomově deníku je i péčko, jupí, kde se dá koupit? chcíííí......odpovědi na Auditce v jakémkoliv tématu :-))))

21. srpen 2010 - 1.část

22.08.2010 17:06 - 06. Politika -trvalý odkaz

21. srpen 2010 - 1.část

   Oblékl jsem si černou košili a černé kalhoty. Měl jsem je na sobě poslední dobou dvakrát. Před měsícem na pohřbu mého sedmapadesátiletého spolužáka z vysoké školy, kterého jsem měl rád a   tento týden na posledním rozloučení se svým otcem, kterého jsem rád neměl.   
    Počasí bylo slunečné a tak jsem se vydal pěšky dolů Vinohradskou ulicí až k budově Českého rozhlasu.   Z dálky bylo slyšet vojenskou hudbu a když jsem přišel blíž, uviděl jsem nastoupenou slavnostní vojenskou jednotku. Starší muž mi řekl, že jestli nemám pozvánku, musím přejít na druhou stranu. Před rozhlasem jsem viděl jen malý hlouček starších lidí. Vedle mě na protějším chodníku stála starší žena a opírala se o hůl. „Také jste tu tehdy byl?“, zeptala se mě, když viděla, že v ruce držím amatérský fotoaparát. Přiznal jsem, že nikoli, ale že bydlím jen tři stanice nad rozhlasem a že tanky na Vinohradské jsem tehdy zažil také. Ale to sem teď nebudu psát. Své osobní vzpomínky na ten den jsem popsal v článku 21.srpen 1968. Žena mi povídala, že v roce 1968 pracovala v hudební redakci Československého rozhlasu. Vyhozena po roce 1968 nebyla, ale v sedmdesátých letech odešla sama, protože nemohla snést dusnou atmosféru, která v rozhlase vládla. Věnce byly položeny a začaly slavnostní projevy. Podařilo se mi dostat se trochu blíž, abych lépe viděl a slyšel. Projevy byly fádní, jak už to při takových příležitostech bývá. Zajímavé bylo pouze přiznání současného ministra kultury Jiřího Bessera, že krátce před tzv. sametovou revolucí vstoupil do KSČ. Bylo to trochu sebemrskačské přiznání, protože se přitom díval na plakát, který v publiku rozevřel starší muž a na kterém bylo napsáno: „Zabít tyrana není zločin, zločin je být někdy komunistou.“
   Ten pán měl plakáty tři a při projevech je hrdě ukazoval řečníkům. Dlužno říci, že přestože jimi byli předseda Senátu, místopředsedkyně Sněmovny Parlamentu, ministr vlády ČR, ředitel Českého rozhlasu a zástupkyně Magistrátu, svobodu projevu pána respektovali. Doufám, že neměl problémy ani potom.  Po skončení slavnosti jsem diskutoval s několika důchodci, kteří tvořili publikum. Jeden z nich řekl, že se ho ráno vnučka ptala, proč si připíná trikoloru. Otázal se jí: ty nevíš, co je dnes za den? Nevěděla. Přítomní důchodci smutně mezi sebou vyjadřovali nespokojenost se současným stavem republiky a poukazovali i na nezájem a pohodlnost mladých lidí. Přestože bylo nádherné počasí, ani mně nebylo příliš veselo, když jsem se vydal opět k domovu.
klikni - 2.část
Komentáře
Článek je bez komentářů

25. 6. 2010

Multikulti

25.06.2010 12:48 - 07. Zábava -trvalý odkaz

Multikulti

multikulturní večer

   Včera jsem navštívil multikulturní benefiční večer k „Krok integraci“, který proběhl u nás na pražských Vinohradech. Bylo to užitečné zvlášť proto, že jsem nevěděl, že se nedaleko mého bydliště vyskytuje obří diskotéková síň Retro Music Hall. Ale doba se mění a tak jsem aspoň zjistil, jaká je náhrada za diskotéku Valdek, která byla za mého mládí o kousek dál a kde dnes sídlí banka, jak je v kraji zvykem.

   Přišel jsem tak podpořit své oblíbené hnutí Za svět bez válek a násilí neboli Humanistickou stranu, kterou jsem volil. Dal jsem tak toho večera přednost před koncertem skupiny Madera v blízké Balbínově poetické hospůdce, kde hraje můj kamarád Tadeáš Mesany.
    Také na multikulturním večeru jsem potkal kamaráda. Byl to František Kostlán, s nímž se moje životní cesta potkala před více než patnácti lety v jednom soukromém rádiu. František nyní řadu let pracuje v občanském sdružení Berkat, které tento večer spolupořádalo.
    Výtěžek z večera byl určen na podporu konkrétních iráckých rodin, které uprchly do České republiky a žádají zde o azyl. Jde například o rodinu s pěti dětmi, kde matka onemocněla a otec musel zůstat doma, aby se mohl starat o děti a tím přišel o práci. Jedna z jeho dcer potřebuje tak prozaickou věc jako jsou zubní rovnátka.
    Večer mě příliš neokouzlil. Program nebyl ani tak špatný, i když popzpěváky Pepu Vágnera a Jana Bendiga bych si klidně odpustil. Dlužno však podotknout, že vystupovali bez nároku na honorář.
    Přemýšlel jsem o tom, proč umělci poměrně často vystupují na charitativních akcích zdarma a běžní lidé, jako třeba bankovní úředníci nebo pracovníci jiných soukromých či státních firem a úřadů tuto příležitost nemají. Mohli by však třeba 2x za měsíc věnovat na podobné účely svůj příjem za dvě hodiny, tedy měsíčně za 4 hodiny. Při průměrném měsíčním platu by to vyšlo na 522 Kč za měsíc. Kdyby se to znásobilo třeba milionem pracujících, byla by to velmi slušná částka.
    V programu mě zaujala bubenická show a několik břišních tanečnic.  Velká část programu byla tak nahlas, že nebylo slyšet vlastního slova. To nebylo dobře vzhledem k tomu, že u stánků se představovaly neziskové organizace. Z mého pohledu tam nebylo nejen slyšet, ale ani vidět, takže se mi za tmy podařilo spadnout ze schodů, které rozdělovaly sál. Přesto jsem si trochu popovídal s Janem Bednářem a jeho krásnou sestrou Táňou, kteří zde zastupovali humanisty.  Dostal jsem útlou knížečku Silovo poselství, která mi připomíná učení jogína Eduarda Tomáše.

   Sdělil jsem Janu Bednářovi, že Humanistická strana málo propaguje své cíle. Odpověděl mi, že je to proto, že strana má málo aktivních lidí. Namítl jsem, že představitelé Humanistické strany mi připadají příliš uzavření a mají pouze charakter občanského hnutí.  Jan Bednář se mnou nesouhlasil, avšak v hluku programu se povídalo jen velmi špatně. 
   Nutno podotknout, že v průběhu večera jsem seděl u stolku nejen s Františkem Kostlánem, ale také s jedním Čečencem a jedním Turkem, kteří mluvili poměrně slušně česky. To se mi běžně v Praze nestává.
Komentáře
Článek je bez komentářů

15. 6. 2010

První informace o výsledcích valné hromady na webu Syndikátu novinářů ČR

15.06.2010 09:24 - 09. Klub volných novinářů -trvalý odkaz

První informace o výsledcích valné hromady na webu Syndikátu novinářů ČR


  Na webu SN ČR se dnes objevila první informace o výsledcích valné hromadykterá se konala 11. 6. 2010. Je podepsána zkratkou „ač“, tedy ji patrně napsal předseda Adam Černý. Potvrzuje, že pánové Radko Kubičko a Jan Punčochář již nejsou ve vedení Syndikátu. Co bude dál, uvidíme.
16. 6. 2010
    Dnes už jsou změny ve složení grémia na stránce Syndikátu novinářů vloženy. Současné složení grémia Syndikátu novinářů je tedy následující:
      
V čele Syndikátu novinářů stojí předseda, kterým je redaktor Hospodářských novin Adam Černý (adam.cerny@economia.cz), místopředsedy jsou vedoucí redakce zpravodajství Českého rozhlasu Ostrava Ivana Šuláková (sulakova.ivana@seznam.cz), Libor Kalina (liborli@seznam.cz) předseda SN Jižní Moravy a Jana Holoubková ze Syndikátu jihočeských novinářů.
Členy grémia jsou dále předsedkyně a předsedové stálých komisí - předsedkyně Komise pro etiku, vysokoškolská pedagožka Barbora Osvaldová (osvaldov@mbox.fsv.cuni.cz), předseda Kontrolní skupiny (zatím nebyl zvolen) a předseda členské komise, volný novinář Aleš Holub (holubalda@seznam.cz).
     

Chtěl bych také upozornit na podrobnější článek Miroslava Sígla o průběhu valné hromady Syndikátu novinářůkterý byl publikován 13. 6. 2010 na webu Česká media.
    Zdá se mi, jako by informace předsedy Syndikátu Adama Černého na syndikátním webu, o které jsem již informoval, byla pouhým výtahem z článku Miroslava Sígla.

Komentáře
Článek je bez komentářů

14. 6. 2010

Změny ve vedení Syndikátu novinářů ČR - 2.část

14.06.2010 20:45 - 09. Klub volných novinářů -trvalý odkaz

Změny ve vedení Syndikátu novinářů ČR - 2.část


(pokračování)

  • Mihalovičová Naďa předsedkyně Klubu novinářů seniorů ČR


  • Osvaldová Barbora (FSV UK)


  • Pavelka Zdenko


  • Příhoda Luboš (předseda ÚS Liberec)


  • Radlowska-Obrusnik Martyna


  • Světlíková Jaroslava


  • Šenkýř Miloš


  • Štěpaník Jaroslav


  • Šuláková Ivana, místopředsedkyně (Český rozhlas Ostrava)


  • Veis Jaroslav


  • Zeman Rudolf
         

       Chvála Bohu to znamená, že ve vedení Syndikátu už  nejsou pánové Radko Kubičko a Jan Punčochář, kteří se v uplynulých šesti letech spolu se zemřelým předsedou Miroslavem Jelínkem nejvíce zasloužili o pokles prestiže Syndikátu novinářů.
    Stránka Grémia je však dosud neopravena. Cituji její dnešní text:

         
    V čele Syndikátu novinářů stojí předseda, kterým je redaktor Hospodářských novin Adam Černý (adam.cerny@economia.cz), místopředsedy jsou vedoucí redakce zpravodajství Českého rozhlasu Ostrava Ivana Šuláková (sulakova.ivana@seznam.cz), komentátor ČRo 6 Radko Kubičko (radko.kubicko@rozhlas.cz) a Jan Punčochář (jan.puncochar@syndikat-novinaru.cz, telefon 603 241 618).

    Členy grémia jsou dále předsedkyně a předsedové stálých komisí - předsedkyně Komise pro etiku, vysokoškolská pedagožka Barbora Osvaldová (osvaldov@mbox.fsv.cuni.cz), předsedkyně Kontrolní skupiny, redaktorka týdeníku Ekonom Milena Geussová (milena.geussova@economia.cz) a předseda členské komise, volný novinář Aleš Holub (holubalda@seznam.cz).
         

       Uvidíme, kdy se v tichosti změní i jména na stránce grémia.
  • Komentáře
    Článek je bez komentářů