Vinohradské vinobraní září 2008

19.09.2008 14:12 - 07. Zábava -trvalý odkaz

Vinohradské vinobraní září 2008

sejdeme se na Jiřáku 19. a 20. září

program ZDE

Sobota 20.9. dopoledne:

   Včera jsem měl cestu okolo nám. Jiřího z Poděbrad zcela neplánovaně a tak jsem se na vinobraní před osmnáctou hodinou podíval.

   Poměrně nepříjemně mě překvapilo, že park byl obehnán jakýmsi modrým igelitem, přes který nebylo z Vinohradské ulice vidět. Tam, kde nebyl igelit, navazovaly buňky mobilních záchodů TOI. Záchodů bylo hodně. Sice jejich umístění nebylo příliš estetické, avšak vzhledem ke svým vlastním fyziologickým potřebám jsem toho názoru, že je lépe, když je při podobných akcích záchodů spíše nadbytek než nedostatek. Příjemně mě překvapilo, že to nebyly jen ony uzavřené modrobílé boudičky, ale také otevřené pisoáry pro rychlou pánskou potřebu. Ty jsem dosud ještě nikde jinde neviděl.

   Lidí tam bylo přiměřeně páteční době. Park vypadal obehnán igelitem však jaksi malý. Kdoví jak to bude vypadat o sobotním odpoledni.

   Tak jak je mým zvykem, chtěl jsem si dát burčák. Vždyť proto se vinobraní pořádá a tak si ho dávám každý rok. Dával jsem si vždy jen dvě deci, protože ctím tradici, avšak burčák není můj oblíbený nápoj. Stánků s burčákem bylo dostatek, avšak nenabízely dvě deci burčáku, ale jen tři deci nebo půl litru nebo rovnou litrapůl plastikovou láhev. K té se dávaly zdarma dva dvoudecové kelímky. Do nich se však nečepovalo. Požádal jsem o tři deci. Prodavač řekl, že má jen půllitrové kelímky. Požádal jsem ho, aby mi do takového kelímku nalil jen tři deci. Řekl, že nemůže, protože kelímek pro něj reprezentuje tržbu 45 Kč za půl litru burčáku. Uspěl jsem až u třetího stánku.

   Sele, jehož plátek si dávám, že bude péct patrně až v sobotu odpoledne. Avšak nevím, zda se na Jiřík vydám znovu. Tím, co jsem viděl, jsem nebyl příliš nadšen a nyní, v sobotu dopoledne, je docela zamračené počasí. Koupil jsem si tam ještě obrovský pendrek, jak se za mého mládí říkalo lékořicové tyčce. Tenhle byl tak obrovský, že vypadal spíš jako kus tenčího lana. Jen prodávající slečna nevěděla, co je to pendrek. Říkala tomu jen lékořice. Měla totiž i jiné druhy: višeň (červený), jablko (zelený) a několik dalších. Jenže jal starší pamatují, pendrek byl vždy jen lékořice.

   Jestli se na Vinohradské vinobraní vypravím ještě dnes, nebudu tam fotit. Modrý igelit se mi nelíbí. Odkazem se můžete prokliknout,  co jsem na Jiřáku vyfotil v roce 2006 a letos na jaře při oslavách 550. výročí korunovace krále Jiřího z Poděbrad.

   Zvláště letos v květnu to bylo opravdu velkolepé. A park nebyl obehnán modrým igelitem.

Sobota 20.9.  večer:

   Přece jen jsem se byl na vinobraní ještě podívat, a to okolo páté hodiny odpolední.

Kupodivu tam nebylo víc lidí než včera. Možná, že mnohé odradil ten modrý igelit. Náměstí z dálky vypadalo jako vyznačené stavební práce. Počasí bylo zamračené.  Burčák byl nabízen už jen v půllitrových kelímcích za 45 korun, třetinky byly všude pečlivě  zaškrtány. Koupil jsem si tedy jedno deci teplé medoviny. Sele se peklo, otáčelo se na rožni, ale ještě  nebylo hotové. Možná, že dopolední sele již bylo snědeno.

   V dálce se míhali na dvou pódiích různí účinkující. Koupil jsem si ještě tři pendreky do zásoby a pospíchal domů. Chtělo se mi na záchod, ale ne na TOI.

komentáře 0

Komentáře

Článek je bez komentářů

Gottwald vzpomíná na Stalina

17.09.2008 16:29 - 07. Zábava -trvalý odkaz

Gottwald vzpomíná na Stalina

pozvánka na divadelní představení 5.10.2008

   Je to skoro 3 roky, co jsem se prostřednictvím internetu seznámil s Vladimírem T. Gottwaldem. Hledal jsem tehdy, zda se na serveru Lidé.cz nevyskytují pouze děti a puberťáci, ale také lidé mého věku. U Vladimíra mě zaujalo nejen to, že jsme přibližně stejně staří, ale že když jsem si ho přidal do přátel, sám se mi ozval a velmi kultivovaným způsobem mě pozdravil. Pak jsme si psali vzkazy na Lidé.cz a na ICQ a dokonce jsme si i pomocí ICQ zatelefonovali. Mnohé jsem se o Vladimírovi dozvěděl, mezi jiným i to, že je hercem šumperského divadla.

 

   Také mi začal posílat šumperské divadelní noviny, které sám připravoval. Pak už jsme se sledovali jen z povzdálí. Vladimír T. Gottwald jako herec oblastního divadla jezdil na zájezdy a občas točil i různé filmové role od hraných filmů až po účelové instruktážní filmy.

   Do Šumperka je pro mne obtížné se dostat a proto mne velmi potěšilo, když mě nedávno Vladimír napsal, že bude hrát i v Praze. Nastudoval monodrama ruského autora Edvarda Radzinského KOBA. Vystoupí s ním v neděli 5.října v 19,30 v Rock Café na Národní třídě.

   KOBA je přezdívka  sovětského občana Josifa Vissarionoviče Džugašviliho, známého pod jménemStalin (Stalin= „ocelový“, z ruského stal, tj. ocel). Na přání otce začal Josif původně studovat ve svých čtrnácti letech kněžský seminář v Tbilisi. Již v té době je přezdíván pro svoji nevyzpytatelnou a bouřlivou povahu „Koba“ podle legendárního gruzínského bandity a buřiče.

   KOBA je příběh, který divákům vypráví  přítel Josefa Vissarionoviče Stalina z doby jeho mládí, kdy spolu s ním, který tehdy používal přezdívku Koba, patřil ke skupině mladých revolucionářů, kteří nejrůznějšími, velmi podezřelými praktikami, získávali pro své aktivity finanční podporu. Hra sleduje další vývoj vztahů obou protagonistů a na jeho základě pohnuté osudy země, která se stala obětí experimentu o „šťastné budoucnosti lidstva“, který vyústil v apokalypsu teroru a násilí.

   Stalin zemřel v době, kdy já jsem se narodil. Ovlivnil údobí života mých generace mých rodičů tak, jakou mou generaci ovlivnil Leonid Iljič Brežněv. Půjdu se proto na představení Vladimíra T. Gottwalda podívat. Uvidím zajímavé přestavení a osobně poznám člověka, se kterým mě internet seznámil už před časem. Nechávám zde odkaz na příslušnou stránku Rock Café, kdyby se někdo z mých čtenářů chtěl jít podívat také. Ta stránka se mi na nepřehledném webu téhle bývalé Reduty hledala obtížně. A na závěr přidám jednu novinovou kritiku na toto představení. Kritika má okouzlující dobový název: Gottwald vzpomíná na Stalina.

5.10.2008, neděleRock Café a Vladimír T. Gottwald uvádí: KOBA:

V gruzínském Gori poblíže Jižní Osetie se 6. (ale možná 9.) prosince 1878 narodil ševcovský synek Ioseb Besarionis Dze Jughashvili (იოსებ ბესარიონის ძე ჯუღაშვილი). Jmen si však pro sebe vymyslel víc; postupně si nechával říkat Soso, Demišvilli (Magor), Nižeradze, David… a také Stalin. Rodáci a přátelé mu říkali Koba. Měnil si však nejen jméno, ale i datum narození, v oficiálním životopise nechal uvádět datum 21.prosince 1879. Vymyslel si své jméno, svůj den narození, své příbuzné, své vzdělání i svou minulost. Koba-Stalin vlastně stvořil sám sebe. Nabízíme Vám šanci shlédnout divadelní inscenaci, v níž se můžete setkat s příběhem Kobova spolubojovníka z dob společných gangsterských začátků - jediného, který měl to štěstí, že se mu povedlo hrůzně proslulého gruzínského rodáka přežít. hraje:V.T. Gottwald 19.30 (130,-)

Dodatek 28.října 2008:

Další repríza ke koná v neděli 2.listopadu od 19,30 hod.

komentáře 1

Komentáře

[1]18.09.08 02:08:28Vladimír054

Tak to tam taky zkusím přijít. ;o))) Zdravím (a děkuju)! Vladimír

Stamicovo kvarteto zaštítilo sbírku SDMO - 2.část

15.09.2008 17:17 - 05. Zdravotně postižení lidé -trvalý odkaz

Stamicovo kvarteto zaštítilo sbírku SDMO - 2.část

   Diváci také přispěli sdružení okamžitými finančními dary v hotovosti na místě. Kolik bylo vybráno a na co se výtěžek této sbírky konkrétně použije, nevím.  Vím však zcela jistě, že tato finanční pomoc přišla opravdu ve chvíli nouze. Středisko pro práci s klienty v Klimentské ulici bylo totiž během srpna dvakrát vykradeno.

   Zajímalo mně, jak se Sdružení pro komplexní péči při dětské mozkové obrně dostalo pod ochranná křídla Stamicova kvarteta. Paní Petra Zajíčková se sdružení mi řekla, že kontakt na SDMO si našla manažerka Stamicova kvarteta paní Tereza Kramplová.

   Velmi mě to překvapilo. Takzvaná vážná hudba totiž není a nikdy nebyla v české republice oblastí, která by sama oplývala horentními příjmy. Navíc s přípravou festivalu je jistě hodně práce.  Zaslouží tedy obdiv, že hudebníci sami vyhledávají jiné lidi, kteří mají přístup do společnosti omezen a mají i složitější život.  Za záštitu vytvořenou při finanční sbírce pro sdružení, které se zabývá lidmi s těžkým zdravotním postižením, patří velký Stamicovu kvartetu a jeho spolupracovníkům velký dík.

   Po koncertu čekalo posluchače ještě jedno překvapení. Vinotéka Terra Vina uspořádala v přilehlém salónku malou degustaci svých vín. A nejen to. I zde mohli lidé ze SDMO své sdružení představit a v několika větách objasnit, jaký je rozdíl mezi virovou obrnou a dětskou mozkovou obrnou.

Po koncertě představili pracovníci Sdružení pro komplexní péči při dětské mozkové obrně posluchačům práci sdružení. Zprava Petra Zajíčková, vykujující Martina Kárová a sedící Petr Pašník.

   A na závěr jeden dojem, který mě provázel celý večer.  Své pracovní úkoly zde plnil i mladý muž,  pan Petr Pašník ze střediska pro práci s klienty. Pan Pašník má opravdu těžké pohybové postižení v důsledku dětské mozkové obrny, takže se musí spoléhat na invalidní vozík.  Lichtenštejnský palác opravdu není bezbariérový. Mám pocit, že při přístupu do sálu je tam více schodů než kdekoli jinde.  Pan Pašník seděl celý večer u informačního stolku SDMO a zúčastnil se i prezentace sdružení v přilehlém salónku. Všude byly schody, které dělaly potíže i mně, i když chodím jen o holi. Vozík nosil všude Petrův tatínek a Petr stoupal  do schodů i sestupoval z nich za vydatné pomoci své maminky.  Možná se mu nebude líbit, že to sem píšu, ale právě on byl pro mne hrdinou celého večera. A to i ve srovnání s vynikajícími hudebními výkony, které podali umělci.

   Je dobře, že má Petr Pašník chápavé rodiče, kteří mu umožní  přítomnost  na tak terénně náročné akci.  Někdo jiný tak vstřícné lidské okolí mít nemusí. Podle mě by mu takovou denní pomoc mělo zajistit právě Sdružení pro komplexní péči při dětské mozkové obrně. Jakpak má toho sdružení  pomoci svým klientům, když v první řadě nedokáže poskytnout účelnou pomoc svému potřebnému zaměstnanci? O toto pojetí se dohaduji se současnou ředitelkou a předsedkyní sdružení dr. Štěpánkou Šprynarovou už více než patnáct  let. 

   Toho večera mi přišlo na mysl, že umělci ze Stamicova kvarteta pochopili lépe pomoc zdravotně postiženým než dlouholetá předsedkyně takového sdružení. Smysl pomoci nespočívá jen v projektech, ale hlavně v lidském porozumění.

Tomáš Němec 
55 let 
DMO, levostranná hemiparéra

Fotografie byly použity se souhlasem STAMIC CREATIVE, s. r. o.

komentáře 0

Komentáře

Článek je bez komentářů

Stamicovo kvarteto zaštítilo sbírku SDMO - 1.část

15.09.2008 17:05 - 05. Zdravotně postižení lidé -trvalý odkaz

Stamicovo kvarteto zaštítilo sbírku SDMO - 1.část

   Dostal jsem od Sdružení pro komplexní péči pro dětskou mozkovou obrnu pozvánku na koncert.  Věděl jsem pouze to, že SDMO se bude na tomto koncertě prezentovat. Domníval jsem se, že se jedná o nějakou běžnou akci v rámci občanských sdružení.

   Moje překvapení bylo veliké, když jsem přímo na místě zjistil, že jsem se dostal na velice prestižní uměleckou událost – zahajovací koncert  Festivalu Euroart Praha pod záštitou manželky prezidenta republiky paní Livie Klausové.

Stamicovo kvarteto a klavírista Marián Lapšanský

 Koncert se konal 8.září 2008 v sále Martinů v Lichtenštejnském paláci na Malé Straně v Praze.  Byl věnován památce Vladimíra Leixnera, loni zemřelému violoncellistovi Stamicova kvarteta a dlouholetému řediteli Festivalu Euroart Praha. Před koncertem Josef Kekula, houslista Stamicova kvarteta a současný ředitel festivalu mimo jiné seznámil posluchače s tím, že v předsálí je prezentační stánek Sdružení pro komplexní péči při dětské mozkové obrně a vyzval je, aby tomuto stánku věnovali pozornost.  Dále pak již probíhal vlastní koncert, na jehož programu byl Smyčcový kvartet  F dur Ludwiga van Beethovena, jímž Stamicovo kvarteto uctilo památku svého kolegy Leixnera.  Poté  zazněla klavírní kvarteta  Eugena Suchoně a Cesara Francka, v nichž spoluúčinkoval i významný slovenský pianista Marián Lapšanský.

    Na odpočívadle schodiště před sálem Martinů byl stolek s informačními materiály o SDMO včetně DVD s krátkou videoinformací o  sdružení. Řada návštěvníků ke stolku přišla, krátce pohovořila s přítomnými pracovníky sdružení.

U prezentačního stolku SDMO sedí (zleva) Petra Zajíčková, Martina Kárová a Petr Pašník. Posluchač zahajovacího koncertu Euroart přispívá na sbírku SDMO. 

klikni - 2.část

komentáře 0

Komentáře

Článek je bez komentářů

Nový internetový prohlížeč od Google

14.09.2008 13:51 - 10. Technické poznámky -trvalý odkaz

Nový internetový prohlížeč od Google

   Počítač používám denně. Avšak na rozdíl od jiných lidí stále je to pro mne hlavně onen klasický psací stroj s vylepšenými funkcemi a také to, co nemohu s ničím dřívějším srovnat – internet. Internet pro mne znamená celosvětovou knihovnu se snadným vyhledáváním, náhražka pošty a dnes i náhražka obtížné  publikace v tisku.

   Nesnažím se udržovat krok s technickými vymoženostmi, ať už hardwarovými nebo softwarovými. Často jsou různé novinky v této oblasti nedodělané, asi ve snaze co nejrychleji na tom něco trhnout. Aby mi počítač pracoval efektivně, nesnažím se hned vyzkoušet všechny světové programy. Jsem zaměřen na programy od Microsoftu, protože je používá nejvíce lidí. Dokonce jsem pochopil, že nejsou nejlepší ze všech, jak tento monopolní výrobce tvrdí. Nejsem schopen studovat a hlavně pochopit stovky stran textu, vysvětlující chyby těchto programů, které jsou uveřejňovány na stránkách Windows Update. Nelíbí se mi různá zlepšování a hlavně zesložiťování novějších verzí těchto programů. Ve snaze umět co nejvíce se stávají tyto programy nepřehledné a nejsou často ani kompatibilní se svými vlastními staršími verzemi. Příkladem je nová verze kancelářského balíku MS Office 2007 pro studenty a domácnosti. Chci-li, aby moje soubory mohli číst lidé se staršími verzemi programů, musím je ukládat v nastavení aplikace 1997 – 2003. Jinak se na starších verzích programů moje soubory nedají otevřít. Chápu, že novější programy jsou pro starší lidi tak nepochopitelné, že vůbec s počítačem nechtějí pracovat. Proto mě potěší, když se občas objeví něco jednoduchého. Ale zkrátka nejsem schopen přejít na Linux, Apple nebo něco jiného.

   V rozhlasovém pořadu Meteor ze 13.9.2008 jsem se dozvěděl, že tento týden uvolnila společnost Google nový typ internetového prohlížeče, který je stabilnější než řada prohlížečů dosavadních a přitom je na obsluhu uživatelem daleko jednodušší. Beta verze programu byla současně uvolněna v řadě jazyků a mimo jiné i v češtině. Vyhledal jsem ho pro zajímavost na stránkách Google. Našel jsem velmi srozumitelnou nápovědu v češtině a dokonce i videonávody. Program jsem si stáhl a vyzkoušel. Základní rozdíl od prohlížečů Internet Explorer a Mozila Firefox, které jsem dosud používal je ten, že prohlížeč Google Chrome nepoužívá tzv. „domácí stránku“, ale na ploše se zobrazí miniatury naposled otevřených, či nejčastěji otevřených stránek. Nemá cenu to popisovat. Pokud chcete, přečtěte si nápovědu výrobce a vyzkoušejte. Mně tenhle prohlížeč opravdu potěšil.

Podívejte se na

nový internetový prohlížeč od Google 
http://www.google.cz/chrome 
- jsou tam videovysvětlivky v češtině 
http://www.google.cz/chrome/intl/cs/features.html

komentáře 0

Komentáře

Článek je bez komentářů