Třetí výročí Tomova deníku

17.03.2008 12:38 - 10. Technické poznámky -trvalý odkaz

Třetí výročí Tomova deníku

   16. března 2005 jsem založil Tomův deník. Slavíme tedy třetí narozeniny. Navazuji tedy na článek Druhé výročí Tomova deníku .

   Jak se tak dívám, napsal jsem za ten rok 130 článků. Ony to často jsou jen části celých článků, protože délka článku je na blogu Seznamu omezena deseti tisíci znaky a tak často rozděluji články do několika částí. Avšak je to jakýsi ukazatel mé psavosti. Podle tohoto ukazatele jsem ve druhém roce Tomova deníku napsal 207 článků a v prvním roce 297 článků. Je tedy zřejmé, že píšu méně. Proč je tomu tak? Mnohé důležité už jsem napsal a není třeba to opakovat. Důležité pro mne jsou věci týkající se mého života, ať už se odehrávají v současnosti nebo se odehrály v minulosti. Tomův deník koncipuji spíše jako kroniku než jako denní noviny. Používám to i k tomu, že než abych někomu něco stále vysvětloval dokola, odkážu ho na článek, který jsem napsal třeba už více než přede dvěma lety. K tomu jsou dobré tzv. trvalé odkazy, které blog na Seznamu používá, např. trvalý odkaz článku Druhé výročí Tomova deníku je http://tomuv.denik.sblog.cz/2007/03/16/504 . Blog na Seznamu používá také tzv. archiv, který je umístěn pod měsíčním kalendářem pod Doporučeným čtením na pravé stránce stránky. Tento proklikávací archiv bohužel obsahuje jen posledních 24 měsíců, takže články, které jsem napsal dříve, jsou pro čtenáře Tomova deníku podle něj nedohledatelné. Upozorňoval jsem na to před časem technickou podporu Seznamu, ale bylo mi řečeno, že je to tak uděláno, protože tvůrci blogu vycházeli z předpokladu, že starší články už jsou neaktuální.  Vytvořil jsem tedy obsah do něhož jsem přenesl nadpisy a trvalé odkazy všech článků od založení Tomova deníku, aby bylo možno v nich listovat.

Srovnám-li za ty tři roky návštěvnost, pomalu stoupá. Jako příklad použiju únor.

únor 2006 ............. 1647 návštěv

únor 2007 ............. 2071 návštěv

únor 2008 ............. 2740 návštěv

Přestože počet návštěv stoupá, mám dojem, že Tomův deník navštěvují pouze vyhledávače, ale čte ho jen několik málo lidí nebo ti, které sám upozorním na některý ze svých starších článků. Jak jsem již napsal 2x a zopakuji potřetí, počet návštěv pro mne není důležitý, důležité jsou reakce. Předpokládal jsem reakce jen v komentářích. Avšak objevily se reakce i jinde.  Moje série článků o těžkostech obnovy Klubu volných novinářů v kategorii článků http://tomuv.denik.sblog.cz/klub_volnych_novinaru/ vyvolala nepříznivou reakci ve vedení Syndikátu novinářů ČR. Místopředseda Syndikátu Ing. Jan Punčochář několikrát prohlásil, že Tomův deník vychází ze lživých údajů.  Tak mě potěšilo, že moje články dopadly na úrodnou půdu. Po loňských červnových volbách v Syndikátu novinářů jsem články o dění v Klubu novinářů přestal psát. Ing. Punčochář se mi na schůzi Klubu volných novinářů omluvil a tak jsem nechtěl přilévat oleje do ohně. Na konec však on sám potvrdil pravdivost mých článků, protože v nové funkci manažera nedokázal prosadit interaktivní web Syndikátu. Jen díky jednomu ze členů Klubu volných novinářů, Romanu Bongovi, se podařilo zprovoznit na Syndikátu nezávislý web Klubu volných novinářů,

který se snažím spoluvytvářet .

  Intenzita psaní článků do Tomova deníku poklesla také proto, že jsem měl posledního půl roku řadu zdravotních potíží, které vyústily v nutnost poměrně dosti zhubnout a to mně nutí nesedět tolik u počítače.

Jen je škoda, že další a další náměty do Tomova deníku se hromadí a nestačím je zpracovávat, což se obráží v nízkém publikování. Třeba to vše časem dokážu nějak skloubit. Rozhodně se Tomův deník stal důležitou součástí mého života.

komentáře 0

Komentáře

Článek je bez komentářů

Hořkost

28.02.2008 12:18 - 02. Deník -trvalý odkaz

Hořkost

   Na blogu mně zcela neznámého Tomáše Uxy sem si přečetl tento krátký článek:

■     ■

Fraška s volbou prezidenta

Názor normálního občana k volbě prezidenta

Nemůžu se ubránit názoru, že naši politici nemají, nebo se stydí za svůj vlastní názor. Moc to nesleduji, protože není o co stát, ale tato volba prezidenta mě zvedla žaludek až do krku. Mě přeci nezajímá, kolik snědli chlebíčků, kolik vypili kávy a jak dlouho tam museli sedět. Za všechno si můžou sami. Nechápu, proč se kolem toho dělá takový humbuk, vždyť prezident je jen loutka, která navíc v podání pana Klause není ani apolitická, jak by asi měla být. Proč nepředstoupí každý jeden politik před ostatní a neřekne "volím toho nebo toho", myslím, že bychom se dočkali nejednoho překvapení. Tak by to bylo fér vůči nám lidem, kteří jsme vás mimochodem vyslali, abyste nás "lid pracující"zastupovali. Mě osobně je jedno, kdo bude prezident, protože ať je tam Petr nebo Pavel vždy na tom budeme nejhůře my "dole". Toto je můj názor se kterým nemusíte souhlasit,ale.....................?

Tomáš Uxa|úterý 12. únor 2008 14:26

■     ■

   Poslal jsem Jiřímu Pallasovi,  člověku, kterého jsem nikdy neviděl, ale který mě už před šesti lety pomohl objevit svět internetu, odkaz na video z křestu knihy o Malostranské besedě, které jsem natočil na fotoaparát a ze kterého mám radost. Jiří Pallas vystupoval se skupinou Šafrán právě v Malostranské besedě před svou emigrací do Švédska v sedmdesátých letech a ty, kteří onu knihu křtili, zná osobně. Na mé upozornění reagoval Jiří Pallas stručně:

■     ■

Ano, partička přestárlých svazáků.

■     ■

Jistý penzista, kterého jsem také poznal prostřednictvím internetu a od kterého jsem se dozvěděl mnohému o práci s internetem, opět smazal svůj blog. Psal na něm o svých sympatiích ke komunistům. Vadilo mu, že mnozí z nás, kteří jeho krásné články o životě a technice čteme, nesdílíme jeho sympatie ke komunistům. Aby nás potrestal, zmizel z internetu. Zmizely postupně jeho krásné články. Na blog jedné své čtenářky a obdivovatelky jeho blogu napsal:

■     ■

Moc tě nemiluju moje malá žačko a díky za tvůj komentář. Ano, děkuje ti levicová svině, jakž takž ještě žijící.. Nejsi trhlá a ničím jsi se mne nedotkla a stále s tebou mluvím. březen se blíží, termín placení daní, kluk právě obdržel podporu v nezaměstnanosti. Že se nezaregistroval hned 1.1.2008, tak namísto 2400Kč dostal na měsíc celých osmnáct stovek. Tak tomuhle platíme daně..

■     ■

   Multikulturalista František Kostlán (viz jeho stránky v mém doporučeném čtení v pravém sloupci) je prodchnutý nenávistí k neonacismu a komunismu. Vadí mu, že jeho veřejné články čtou také mladí neonacisté a komunisté a že k nim diskutují téměř jen oni a to často velmi nevybíravým a vulgárním způsobem. Proto už diskutuje jen prostřednictvím osobních e-mailů nebo uzavřených diskuzí.  Františka Kostlána znám dlouho osobně a jeho názorů a hlavně toho, co dělá pro uprchlíky si velmi vážím. Jen se mi zdá, že tolerancí, kterou požaduje od druhých, sám neoplývá.

    Nějak se mi zdá, že všechny lidi, o nichž jsem psal, přes všechny rozdíly něco spojuje: vnitřní hořkost. Hořkost z toho, že svět není takový, jak by si přáli. Často mi připadá, že zahořklých lidí je plná Česká republika. I já jsem možná zahořklý. To nedovedu sám posoudit.  Bohužel u lidí, o nichž jsem v tomto článku NEpsal, převládá jiná vlastnost.  Pasivita. Hudrají po hospodách a nejlépe jen sami doma u televize. Nadávají na druhé, ale raději se nahlas neozvou. Říkají si? Co já zmůžu? Ještě bych se mohl dostat do maléru. Pasivně přihlížejí, jak jiní lidé mění svět proti jejich vůli.

komentáře 1

Komentáře

[1]02.03.08 14:31:02Haverka

Máte pravdu, že mnoho lidí je zahořklých, otrávených a vzdávají dnes už skoro vše. Není se čemu divit. Co je to za svobodu a demokracii, když říci sice můžete skoro všechno, ale není to nic platné. Slovo už dnes nemá žádnou váhu. A volby ? je to fraška. Dáte někomu svůj hlas, aby zastupoval vaše zájmy a on se nechá beztrestně podplatit a hlasuje a prosazuje úplně jiné zájmy. Tak jaké máme možnosti ? Také mě mrzí, že stránky blogující penzista už neexistují. Každý den jsem se šla podívat co zajímavého napsal. Nikdy jsem nebyla v žádné politické straně, ale jeho názory mi připadaly přijatelné pro 75% našich lidí.

Relativismus a pravda - 2.část

28.02.2008 04:20 - 06. Politika -trvalý odkaz

Relativismus a pravda - 2.část

   Řekne-li mi lékař: vyšetření prokázalo, že máte rakovinu, mohu mu odpovědět: to není možné, protože se cítím výborně. V převážné většině má pravdu lékař, já jenom nedokážu svým vnímáním tu pravdu přijmout. Může se však stát, že histologické vzorky byly v laboratoři zaměněny (i zde hraje roli omylnost člověka) a lékař mě při dalším vyšetření oznámí: nemáte rakovinu, došlo k omylu (případně mi to oznámí jiný lékař, u nějž si chci tuto pro mne neuvěřitelnou „pravdu“ ověřit).

   To, že je někde něco psáno, kodifikováno, neznamená:

    a) že je to pravda

    b) že to jedinec přijme za pravdu svou

V Bibli je také už dva tisíce let psáno desatero Božích přikázání, jejichž hodnotový systém je mnohými považován za správný. Dokonce i těmi, kteří ho dnes a denně porušují.

Roli soudce já chápu tak, aby posoudil, zda činy odpovídají zákonům, to jest psanému slovu. Soudce zákony neschvaluje. Dokonce si může myslet, že zákon, podle kterého soudí, je špatný. Měl by jako každý občan podat podnět k jeho změně. Ale než bude zákon změněn, musí posuzovat podle jeho litery.

   Zákony nemusí mít absolutní pravdu. Nastavují pouze společenskou normu. Dříve bylo v nejvyšším československém zákonu kodifikováno, že vedoucí silou společnosti je Komunistická strana Československa. Kdo to neuznával, nejspíše jednal proti zákonu. V duchu ústavy jednali tehdy i soudci.  Soudní pravda byla taková, jakou určila Komunistická strana, nikoli jakou určil nezávislý soud. Dnes jsou tito soudci souzeni, že v padesátých letech minulého století soudili špatně.

Františku, napsal jsi:

■     ■

Přitom psané slovo nikdy nedokáže vyjádřit a postihnout vše potřebné, proto je třeba, aby soudce jednal i v nějakém hodnotovém systému.

■     ■

   Ti soudci jednali v tehdejším hodnotovém systému. Nemohli jednat proti zákonům v hodnotovém systému, který bude uznáván za 50 let. Neměli pravdu, ale jednali v tehdejším hodnotovém systému.  Na toto téma se vede obsáhlá diskuze Polednová dostala 8 let.

    Milý Františku, opravdu nemusíš mé chápání světa přijmout.  Nejde mi o to, aby někdo mé chápání světa přijal, ale aby věděl, jak svět chápu já. To je důležité k vzájemnému porozumění.

komentáře 0

Komentáře

Článek je bez komentářů

Relativismus a pravda - 1.část

28.02.2008 04:16 - 06. Politika -trvalý odkaz

Relativismus a pravda - 1.část

Úvod do problematiky:

Na tomto místě odpovím příteli Františkovi na jeho slova, která napsal někde zcela jinde – v uzavřené diskuzi. To téma považuji za tak závažné, že bych byl rád, kdyby se s ním seznámili i jiní lidé, kteří neznají ani přítele Františka a třeba ani mně. Prosím laskavého čtenáře o poshovění, nebudou-li mu jasné některé návaznosti.

František mi napsal:

■     ■

 Tomáši,

samozřejmě nejde o otázku, ale o to, že jsi na moji odpověď nijak nereagoval a namísto toho jsi mne odkazoval na nějakou diskusi někde jinde. Nereagoval jsi na tuto moji reakci na tvoje tvrzení:

Tomáši,

žijeme sice v době, kdy je relativismis na vzestupu a mnoho lidí se tváří, že vlastně nic o ničem nejde přesně říci, protože každý to vidí jinak. Je to rovno tvrzení, že každý má svojí pravdu.

Nemá. Pravda je jen vždy jedna - buď je, anebo není. Buď prší, nebo neprší, buď sedím na židli, nebo jsem na procházce. A kdokoli tvrdí něco jiného, než se odpovídá skutečnosti, tak neříká pravdu, ale sděluje svoje domněnky.

Tak se to má i se zdravým rozumem. To je rozum, založený na hodnotách, k nimž jsme se staletími těžce propracovávali. K těm hodnotám patří například i občanská a lidská práva tak, jak jsou dnes kodifikována v mezinárodním právu (například Charta lidských práv OSN). A je úplně lhostejné, jestli ty hodnoty vidí pár bigírků jinak. Soudce, který si je vědom těchto a dalších civilizačních hodnot, a aplikuje je při svém rozhodování, je soudce, který se řídí tzv. přirozeným právem, tedy i - z tohoto pohledu - zdravým rozumem a citem pro věc.

Soudce, který dbá na doslovné znění zákonů bez ohledu na tyto hodnoty, se řídí pozitivistickým přístupem, tedy doslovným výkladem psaného slova, bez ohledu na podstatu věci. Přitom psané slovo nikdy nedokáže vyjádřit a postihnout vše potřebné, proto je třeba, aby soudce jednal i v nějakém hodnotovém systému.

To jen na vysvětlenou, proč tvoje relativisticko-postmoderní chápání světa nemohu přijmout.

■     ■

Nyní, Františku, můj komentář k této tvé tezi.

   Souhlasím s tím, že pravda je jen jedna. Ovšem každý člověk se ve výkladu pravdy může mýlit. Často pravdu chápeme subjektivně, protože jsme pouze biologické organizmy, které aplikují na vnímání světa své osobní zkušenosti.

 klikni - 2.část

komentáře 0

Komentáře

Článek je bez komentářů

Křest knihy "Malostranská beseda - 2008"

27.02.2008 08:00 - 07. Zábava -trvalý odkaz

Křest knihy "Malostranská beseda - 2008"

video

   V krátké videoukázce uvidíte část slavnostního okamžiku ze křtu knihy Roberta Radosty „Malostranská beseda – 2008“.

Křitili (zleva): Robert Radosta (autor),  Michal JUPP Konečný,  Tony Linhart, Josef KOBRA Kučera. Toho pána vpravo, který na začátku otvírá šampaňské znám jen podle vidění, ale také byl kdysi zaměstnán v Malostranské besedě. Jméno doplním později.

   Křest proběhl 25.února 2008 v Klubu Mánes a jeho součástí bylo nové znárodnění Malostranské besedy.

komentáře 0

Komentáře

Článek je bez komentářů