Podpořte Táňu Fischerovou do Senátu - 2.část

14.10.2006 01:13 - 061. volby 2006 -trvalý odkaz

Podpořte Táňu Fischerovou do Senátu - 2.část

  Přestože bylo velmi krásné počasí, v Mahlerových sadech, hned pod televizní věží se sešlo jen velmi málo lidí. Dokonce bych řekl, že se tam zastavili jen ti, kteří náhodně procházeli kolem a slyšeli hudbu. Na programu bylo napsáno, že v 16 hodin budou projevy. Přišel jsem krátce před půl pátou, ještě hrála reprodukovaná hudba. Mezi dvěma velkými reprobednami stál mladý diskžokej s pestrou pletenou čepičkou na temeni hlavy, pouštěl z cédéčka jazzovou hudbu a vypadal opuštěně.

  Po chvíli  požádal o vystoupení paní Táňu Fischerovou. Jeho otázky byly velmi neobratné. Paní Fischerová pochopila mladíkovu neznalost a pak už rozhovor sama se sebou vedla víceméně ona. Řekla, co jí vede ke kandidatuře do Senátu. Je to opět pasivní klima, které nastalo ve společnosti. Zvláštní pocit, že lidé nevědí, co mají dělat a přitom nejsou spokojeni. Vnímá i určitý strach ve společnosti. Lidé se bojí o práci, jsou nejistí z budoucnosti. Paní Fischerová vidí rozdíl mezi prací v Poslanecké sněmovně a v Senátu. V Poslanecké sněmovně hlasují poslanci podle nařízení stranických vůdců. Často dali paní Fischerové za pravdu, ale řekli jí, že musí hlasovat podle stranické dohody. Práce v Senátu je víc založená na názorech osobností. Přesto i tam by se mohlo stát, že by se ČSSD a ODS domluvily a zajistily by si zákonnými úpravami společné rozdělení moci na vždy. Úpravou volebního zákona by šlo docílit stavu, aby menší politické strany nebyly v tak nerovnoprávném postavení jako dnes. Paní Fischerová se domnívá, že ona sama by tomu mohla více dopomoci v Senátu než ve Sněmovně.

   Mladý konferenciér popřál opět neobratně paní Fischerové, aby měla hodně síly zastávat se lidí, kteří nemají odvahu vystoupit sami za svá práva. Potom  pustil z cédéčka  několik písní Louise Armstronga. Nejspíš se domníval, že by to mohla být hudba těch, kteří dají případně hlas paní Fischerové. Bylo zjevné, že jemu je Armstrongova hudba cizí.  Chtěl jsem se paní Fischerové zeptat na její zkušenosti s nadacemi pro lidi postižené dětskou mozkovou obrnou.  Stejně tak jako její třicetiletý syn i já jsem se s tímto neduhem narodil. Armstrong křičel natolik, že nebylo slyšet vlastního slova. Než jsem se mohl paní Fischerové ve stručnosti představit a nastínit jí problém, přišla jakási mladá mimopražská redaktorka a požádala ji o rozhovor, protože bude muset odjet. Pak už jsem se k paní Fischerové  nedostal.

   Na pódiu podpořil paní Fischerovou ještě teolog Ivan Odilo  Štampach.

  Poté se mladý diskžokej musel vzdát prosbám několika školou povinných dětí, které naživo zazpívaly do mikrofonu několik rómských písní a pak opět odešly malovat na místo, kde jim malířské potřeby připravilo občanské sdruženíMÁME OTEVŘENO.

     Dal jsem se do řeči s jednou z mladých organizátorek celého odpoledne, abych se dověděl, co bude následovat. Paní Fischerovou měla ještě přijít podpořit Hana Marvanová, bývalá předsedkyně Unie  svobody, ale asi jí do toho něco přišlo.  Organizátorka byla příjemně překvapena, když zjistila, že vím, kdo je Táňa Fischerová a že jí hodlám volit. Dal jsem jí adresu svého blogu, aby si mohla  přečíst tenhle můj článek.

   Přišel vousatý muž jménem Oldřich Janota. Údajně známý písničkář. Já jsem o něm slyšel poprvé. Bylo mi trapně, jak málo lidí přišlo na setkání s Táňou Fischerovou. Za zvuku hlasu a kytary Oldřicha Janoty jsem pomalu opouštěl Mahlerovy sady. Když jsem se naposledy ohlédl, paní Fischerová seděla na židli a byla zaujata zpěvákovým vystoupením. Před ní stál školou povinný hoch a horlivě jí fotografoval mobilem. Na snímku až doma jsem zjistil, že z chlapcovy hlavy jakoby vyrůstá v dáli zpěvák.

komentáře 5

Komentáře

[1]14.10.06 23:18:01Mr.Brumla - www

Není pan Štampach profesí spíše religionistou než teologem ?

[2]15.10.06 06:48:17mluvka Tomáš

Možné to je, ale já nevím, kdo je religionista.

[3]21.10.06 11:26:30Mr.Brumla - www

je to jen detail, vycházím z informací např. na http://www.stampach.cz/ co se týče religionistiky viz např.: http://cs.wikipedia.org/wiki/Religionista

[4]21.10.06 14:24:16mluvka Tomáš

Děkuji za informaci, rád se podívám.

[5]31.10.06 14:43:53Filip Furmanov

31.X.2006 - po volbách Kdysi si dělávalo Rudé právo legraci z amerických voleb, že to je velký show biz, ale bohužel, zřejmě se v moderní době jinak politika dělat nedá. Pokud někdo nemůže vystrojit velkou show, ani si ho lidé-voliči nezaregistrují. Škoda, že jsem neměl Táňu Fischerovou ve svém volebním obvodě, určitě bych jí dal hlas. J.F.F.

Amerika bez iluzí

13.10.2006 11:46 - 07. Zábava -trvalý odkaz

Amerika bez iluzí

křest prvotiny ředitele Radiožurnálu Miroslava Konvaliny

   Nápis na výkladní skříni reprezentační prodejny Českého rozhlasu vždy několik dní předem oznamuje, že vyšlo nové zajímavé dílko z produkce nakladatelství Radioservis, ať už je to kniha či CD a že se chystá autogramiáda.

   Tentokrát jsem zaslechl v rozhlase, že Miroslav Konvalina, ještě nedávný zpravodaj Českého rozhlasu v Americe a nynější ředitel nejprestižnější stanice Českého rozhlasu, uspořádal za dlouhých letních večerů své poznámky a vydal je v knižní podobě.

   Pan Konvalina měl za sebou 12.září rušný den. Dopoledne podpisoval svou prvotinu  na brněnské výstavě Invex, pak hupky do auta a do Prahy. Na křtu v budově rozhlasu byly patrně přítomny i různé VIP osobnosti a tak se počáteční křest protáhl. Přicházel jsem krátce před sedmnáctou hodinou a už z dálky jsem viděl obrovskou frontu lidí před prodejnou. Fronta končila až za rohem v Balbínově ulici. Podepisování evidentně ještě nezačalo, prodejna byla plná (patrně) významných lidí. Ti obyčejní čekali před prodejnou, až budou vpuštěni. Počasí bylo hezké, celkem to nikomu nevadilo.

    Na konec fronty přišla i mladá reportérka s mikrofonem a vyptávala se lidí (jednoho pána). jak dlouho budou ochotni čekat na podpis – zda i půl hodiny. Pán odpověděl, že bez problémů.

   Vedle mě stála výřečná blond paní, která sdělovala, že chce přinést podepsanou knihu svému třináctiletému synovi. Syn je prý do Ameriky blázen. Paní se těšila, že se s panem Konvalinou vyfotí. Na to si přinesla obstarožní bakelitový fotoaparát na kinofilm. Požádala mě, abych jí před prodejnou vyfotil. Mačkal jsem spoušť, ale nic necvaklo. Paní mi po chvíli sdělila, že nejprve musím pustit spoušť a teprve pak se snímek exponuje. Pro mne záhada.

   Fronta pomalu postupovala, až jsme se před osmnáctou hodinou dostali dovnitř. Místní obtloustlejší komentátor (podle hlasu možná Vladimír Kroc?) nám do reproduktoru sdělil, že pan Konvalina si s sebou přivedl pravého nefalšovaného amerického kovboje. Kovboj byl prý na návštěvě i v pořadu „Nad věcí“, který se vysílá na Radiožurnálu každý den hodinu před půlnocí. Tam předváděl na studiové židli, jak správně jezdit na koni, což ovšem v rádiu nebylo vidět.  U pultu jsem si koupil knihu a sledoval, jak pan Konvalina podepisuje. Vedle něj seděl americký kovboj. Určitě byl jak v Jiříkově vidění. Co, co zažil u nás, v Americe určitě nezažije!

   Pan Konvalina psal levou rukou. Zeptal se mě, komu má napsat věnování. Chtěl jsem podpis bez věnování, ale s datem.

   Blonďatá paní už mě naštěstí svůj fotoaparát nesvěřila, ale chvíli jí trvalo, než našla někoho, kdo by se toho fotoaparátu nebál. Nechala se vyfotit s panem Konvalinou i s kovbojem. Vyfotil jsem jí také svým digitálním fotoaparátem a nabídl jí, že jí obrázky pošlu, dá-li mi e-mailovou adresu. Neznala e-mail, tak jsem jí dal svou e-mailovou adresu a ona řekla, že hned jak přijde domů, pověří svého třináctiletého syna, aby mi e-mail poslal. Dvakrát se ujistila, zda jí fotky pošlu ještě dnes. Avšak žádnou e-mailovou adresu jsem dosud nedostal. Možná, že tu mou ztratila cestou domů z nadšení, že je vyfotografována s americkým kovbojem.

   Doma jsem si prohlédl podpis. Pan Konvalina psal silnějším modrým fixem. Na člověka  mladšího až středního věku má nezvykle hranatý rukopis. Doufám, že se ke čtení jeho knížky dostanu, dokud voní tiskařskou černí.

komentáře 1

Komentáře

[1]31.10.06 14:31:07Filip Furmanov

Četl jsem v tisku ukázku z knihy, o amerických amiších - podkud jsou všechny ostatní kapitoly takhle zajímavé, tak se té frontě před knihkupectví vůbec nedivím. J.F.F.

Podpořte Táňu Fischerovou do Senátu - 1.část

13.10.2006 00:22 - 061. volby 2006 -trvalý odkaz

Podpořte Táňu Fischerovou do Senátu - 1.část

TÁŇA FISCHEROVÁ

Proč kandiduji do Senátu

Ještě jeden důvod, pro který dnes kandiduji do Senátu:

V poslední době se opakovaně vrací myšlenka změny volebního systému na většinový. Tyto návrhy přicházejí pod záminkou volání po stabilitě i vzhledem k nemožnosti stávajících stran se domluvit. Právě tyto volby do Senátu rozhodnou, zda k tomuto pokušení budou mít dvě velké strany příležitost nebo ne. V této chvíli schází k uskutečnění této myšlenky v Senátu pět hlasů. Pokud v těchto senátních volbách bude tento rozdíl odstraněn a velké strany vyrovnají poměr sil, bude už pouze otázkou času, kdy ke změně dojde. Po dobách opoziční smlouvy je každému jasné, že pokud dvě velké strany nebudou mít konkurenci , nebudou moci být střídány a nebudou tlačeny k domluvě s menšími středovými stranami, zůstanou dnešní poměry zakonzervovány na dlouhá další léta. Většinový systém sice umožní malým stranám uplatnit se v levicovém nebo pravicovém volebním bloku, ale tam budou příliš malé na to, aby mohly něco prosadit či změnit. Naděje na jakoukoli změnu pak budou marné. Proto jsou tyto volby opravdu důležité.

 

Občanská iniciativa za zvolení Táni Fischerové senátorkou

zve  Pražany

na PŘÁTELSKÉ SETKÁNÍ 
dne PÁTEK 13.10. od 14h do 18h 
do MAHLEROVÝCH SADŮ na ŽIŽKOVĚ (pod žižkovským vysílačem)

klikni - 2.část

komentáře 0

Komentáře

Článek je bez komentářů

Český rozhlas 2 - Praha nemá o čem vysílat?

12.10.2006 11:06 - 08. Volba ředitele Českého rozhlasu -trvalý odkaz

Český rozhlas 2 - Praha nemá o čem vysílat?

 Český rozhlas před řadou měsíců zavedl na svých dvou celostátních programech ČRo1 a ČRo2 denní nit, okolo která prolíná  vysílání. Na programu ČRo1 – Radiožurnál je to „Vaše téma“, na stanici ČRo2 – Praha je to „Téma dne“.  Po několika měsících se však tento způsob vysílání vyčerpal. Typickým příkladem je dnešní téma dne na stanici Praha. Na internetové stránce Českého rozhlasu 2 se píše:

■   ■

12. října 2006

Dnešní Téma dne patří reklamě. Dokážeme se reklamě bránit nebo nás mají reklamní společnosti v hrsti? Jaké triky reklama používá? Jak se díváte na reklamu na léky? Řídíte se při nákupu reklamou? Necháte se ovlivnit?

autor: vera.luptakova@rozhlas.cz

■   ■

   Na tyto otázky musel odpovídat  v pořadu „Jak to vidí...“  po osmé hodině herec Martin Stropnický. K této otázce se vyjadřovali posluchači pořadu „Hovorna“ v 9,30 hod, a toto téma bude i předmětem každodenního pořadu „Káva o čtvrté“. Tento článek píšu v 10, hodin, čili posledně jmenovaný pořad bude až za šest hodin.

   Na tématu o reklamě mě zaujala jiná věc, které jsem si všiml už mnohokrát a o které se pokud možno nemluví. Ve vysílání různých médií se nesmí konkrétně jmenovat žádné výrobky ani firmy, aby se jim nedělala reklama a to ani negativní. Provozovatel stanice by tím porušil zákon. Tato média však vysílají pořady o reklamě, o jejím ovlivňování lidí. Nikdo však nesmí konkrétní reklamy kritizovat, i když jsou vyloženě lživé. Média a to i Český rozhlas se vyviňují z odpovědnosti za vysílání klamavých reklam tím, že prodávají vysílací čas a že nejsou za obsah reklam zodpovědní.  Redaktoři i vedení rozhlasu zcela dobře vědí, že reklama zásadně ovlivňuje život lidí v České republice a utváří myšlení valné části obyvatel.   Vychovávají však posluchače i hosty pořadů k tomu, že nesmí mluvit o konkrétních zkušenostech s výrobky, firmami a službami. Sami se schovají za zákonné normy a vytvářejí tak veřejný úzus, že jsou věci o nichž se otevřeně veřejně nemluví.

   Je možné, že Český rozhlas nesmí o reklamách, které ovlivňují českou společnost, objektivně informovat a diskutovat. Pak by to však neměl dělat vůbec, měl by přímo přiznat, že za konkrétní informace a otevřené diskuze mu hrozí sankce. Neměl by skutečnost zkreslovat ani zamlžovat.

    Rád bych vyslovil uznání moderátoru Tomáši Voženílkovi za to, že v Hovorně nepřerušil telefonát s posluchačem, který hovořil o své špatné zkušenosti s pracím práškem  ihned po tom, jakmile posluchač vyslovil název Tide.  Voženílek sice poté vyslovil přání, aby posluchači nevyslovovali konkrétní názvy, ale posluchače, který vystupoval slušně a navíc měl velkou trému, za jeho nevědomost nepotrestal utnutím telefonátu, jak to dříve dělala stále bojácná Stanislava Dufková.  Ale je vidět, že ani to jí nepomohlo a byla (údajně jako Aleš Cibulka) přeřazena na jinou práci.

   Myslím, že Český rozhlas 2 – Praha  nedokáže „Téma dne“ každodenně naplnit tak, aby to nebylo jen zaplácnutí vysílacího času. Buď nemá dostatek vhodných témat nebo jsou to témata, která nedokáže dobře zpracovat. Vedení stanice nebo možná Rada Českého rozhlasu by se mohli zamyslet nad tím, za „Téma dne“ spíš nenarušuje jinak příjemné a někdy i poučné vysílání této tradiční stanice.

    Pokud někdo ze čtenářů tohoto článku náhodně vyposlechne dnešní pořad „Káva o čtvrté“ v 16 hodin na stanici Praha, budu rád, když mi sem přidá komentář.

komentáře 1

Komentáře

[1]12.10.06 16:44:04Tenisák

Z Českého rozhlasu je na úrovni jen Vlatava, a i ta upadá. Ach jo. Ale pořád lepší Praha než propagandistická šestka.