Potřeba alternativy
Václav Havel vyslovil u příležitosti svých sedmdesátin zajímavou myšlenku
První hodina Otázek Václava Moravce na ČT1 byla věnována Václavu Havlovi u příležitosti jeho nadcházejících sedmdesátých narozenin. Kromě úvah o svém životě vyslovil Havel zajímavý postřeh, který mě napadl už před delší dobou a mohu se s Havlovou formulací plně ztotožnit.
■ ■
Ono to souvisí se střídáním generací a s těmi historicky se utvářejícími modely chování. Teď se zdá být doba jakýchsi otřesů nejen v naší zemi, ale v celém tom pásu postkomunistických zemí. Podivní démoni vylézají z děr, podivné tradice se oživují. V každé zemi to má úplně jinou podobu. Tyto situace prozrazují jakýsi třas. Cosi se děje. Cosi se jakoby vyčerpalo, unavilo.
Ta hlavní generace, která je dnes v tom veřejném prostoru a má nějak ta uzlová místa obsazena, to jsou lidé formovaní u nás tou takzvanou normalizací. To jsou třicátníci, čtyřicátníci až padesátníci. To byla doba neobyčejného lámání charakteru a demoralizace. Ti lidé jsou určitým způsobem deformovaní.
Ale vyrůstají mladší generace, které už vyrůstali ve svobodných poměrech, nemají žádné mindráky, nemají obavu, nemají pocit, že život spočívá jenom v nějakém uhýbání a proplouvání. Ti se zvolna dostávají do veřejného života. To není jediný, ale je to jeden z prvků, které možná způsobují ten třas, který dnes můžeme v tom postkomunistickém pásmu pozorovat a který může tím či oním způsobem vést k nějaké důraznější změně. Může to být na způsob oranžové revoluce na Ukrajině, růžové revoluce v Gruzii, může to být jenom nějaký překvapivý výsledek voleb.
Potřeba po nějaké alternativě jako by byla ve společnosti dost silná. Já to aspoň tak cítím.
A zároveň politici jakoby dělali vše pro to, aby se politika odcizila občanům a aby po té alternativě začali opravdu toužit.
■ ■
Ony úhybné manévry, o kterých Havel mluví, dělají politici všech současných parlamentních politických stran. Právě u těch mladších z nich pozorujeme onu zarputilou třídní nenávist, která je vyvolána výchovou v socialismu. Ať už je to současný ministr financí Vlastimil Tlustý, bývalý ministr zdravotnictví David Rath, současný ministr zdravotnictví Tomáš Julínek, abych jmenoval ty, kteří nejvíce křičí. Domnívám se, že to jsou lidé, kteří tvrdě bojují za svou osobní kariéru a že by to dělali i kdyby tady byl socialismus. Kdyby nedošlo ke změně režimu, zarputilý pravičák Tlustý by byl jistě významným svazákem a posléze komunistou. Doba umožnila převléknutí kabátu, ale nezměnila způsob myšlení těchto pánů. Způsob myšlení do nich vtloukla doba normalizace, která formovala jejich mládí. Oni už na nic lepšího nepřijdou, nemohou popřít sami sebe. Totéž mohu napsat i sám o sobě, i když jsem nebyl komunistou jako Vlastimil Tlustý.
Pan Tlustý ve svém životopise uvádí, že od roku 1991 je členem ODS, avšak tamtéž neuvádí, že od roku 1985 byl členem KSČ. Sice se to na jeho stránkách také dozvíme, ale jen z přetištěného článku z lidových novin ze 13.5.2006, který má zavádějící název Vlastimil Tlustý: Já jsem komunista nikdy nebyl.
Už aby tady byla ta další generace, o které mluvil Václav Havel. Jenže ta další generace to nebude mít lehké. Bude muset se současnými politiky svést tvrdý generační souboj. Ti se budou snažit udrřet se uvnitř své strany u moci zuby nehty tak, jako se o to koncem sedmdesátých a v první polovině osmdesátých let snažili jakešovci a biľakovci.
Komentáře
Skvěle vyjádřeno! J.F.
Jen aby se do té naší mladé generace nevkládaly moc velké naděje. Lidé jsou pořád lidé a takoví jako pan Tlustý se najdou i mezi mladšími "nezkaženými" komunismem
[3]27.10.06 18:16:25nemo2
Petacchi, vzdycky se vkladaji nadeje do mlade generace, aby ji tato nasledne vkladala do te dalsi:(. Ovsem jestli vkladat nadeje do generace, ktera je propagandou konzumni ideologie masirovana jeste vic nez ta predchozi ideologii komunismu?
