Dopis jsem osobně donesl druhý den po události do značkové prodejny Českého Telecomu, která má název Telepoint a sídlí v budově pražské hlavní pošty. U pultu pro internetové služby seděla ona paní Málková, na kterou jsem si v dopise stěžoval a onen pan Čejka, kterého jsem den předtím svým vystupováním pobavil.
Zamířil jsem k druhému pultu, kde se prodávají mobilní telefony a požádal prodavačku (možná také jen konzultantku prodeje), aby mi zavolala vedoucího prodejny.
- Ještě nepřišel, řekla, nevíme kdy přijde.
Bylo 11 hodin a 30 minut. Požádal jsem, aby mi zavolala někoho, kdo vedoucího zastupuje, že si chci stěžovat na paní Málkovou a chci někomu předat písemnou stížnost.
- Tady se nezastupujeme, nikdo ho nezastupuje, řekla prodavačka.
Řekl jsem, že bych rád stížnost předal osobně, ale není-li to možné, že ji pošlu z haly hlavní pošty, která je ve vedlejší místnosti.
- Klidně, řekla prodavačka.
Trochu mě to zaskočilo, domníval jsem se, že přece jen zavolá někoho odpovědného. Stál jsem u pultu a přemýšlel, co dělat. Modem k reklamaci jsem měl stále v tašce a nebylo mi jasné, kolikrát bych musel ještě do této prodejny jít, než bych našel někoho, kdo by mi byl ochotný mi pomoci vyřešit problém s připojením na internet. Jak jsem tak stál u pultu, přišel zezadu mladý hoch, který mou rozmluvu neslyšel a tak se zeptal, čím mi může pomoci. Opakoval jsem mu, co už jsem řekl prodavačce a dal mu k přečtení písemnou stížnost. Řekl jsem, že jsem chtěl stížnost předat osobně, ale že se patrně v prodejně nenachází nikdo odpovědný, kdo by mohl dopis převzít a tak že ho hodlám poslat s doručenkou z vedlejší haly hlavní pošty. Hoch pokýval hlavou a beze slova mi stížnost vrátil.
Prodavačka, která se mnou mluvila předtím, řekla jakousi uštěpačnou poznámku. Řekl jsem jí, že sem se domníval, že to bude všechno tak, jak mi řekli na čísle technické podpory Českého telecomu. Že nechám v Telepointu modem přezkoušet a po tu dobu že mi Telepoint zapůjčí modem náhradní. Prodavačka opět řekla, že mají modemů na půjčování málo.
- Ale to je váš problém, ne můj, řekl jsem já.
- To řekněte managementu a ne nám, poradila mi prodavačka pobaveně.
Šel jsem do poštovní haly, vyplnil podací lístek, přilepil vyplněnou dodejku a podal. Paní u přepážky se divila, že posílám dopis do té samé budovy. Vysvětlil jsem jí, že se nenašel nikdo, kdo by byl dopis ochoten převzít.
Opět jsem přemýšlel, co mám dělat. Řešení problému bylo v tomto stádiu v nedohlednu. Rezignoval jsem. Vrátil jsem se proto do prodejny Telepointu. Další mladá dívka se mi opět zeptala, jak mi může pomoci. Řekl jsem, že chci reklamovat modem a koupit si nový, ale že tak nechci učinit u paní Málkové, na kterou si stěžuji. Dívka sdělila, že musím počkat na kolegu, protože ona je tu jen na brigádě. Ujal se mně mladý hoch, se kterým jsem předtím hovořil. Přijal můj modem k reklamačnímu řízení a byl udiven, že si chci koupit modem další. Vysvětlil jsem mu, že nevidím jinou možnost, jak nezůstat měsíc bez internetového spojení, když mi Telepoint není schopen zapůjčit náhradní modem. Řekl, že bych mohl reklamovat, že jsem byl vinou Telepointu po dobu záruční opravy modemu bez připojení a žádat finanční náhradu. To mi připadlo velmi úsměvné. Hoch mi nabídl ke koupi pouze jeden typ modemu, kterému říkal „kombo“ jako paní Málková předchozího večera. Až doma jsem zjistil, že modem se jmenuje „D-Link DSL-362T“. I u tohoto prodavače jsem zjistil, že je celkem zbytečné si nechat od něho vysvětlit technické parametry modemu. Přinesl jsem si s sebou informace, které jsem o nabízeném modemu našel na internetových stránkách Českého telecomu. Těch informací nebylo mnoho, v podstatě pouze jeden údaj, ale hocha to zaskočilo a musel se jít informovat kamsi dozadu. Zeptal jsem se, zda mají na výběr ještě jiné modemy. Na stránkách Č.telecomu jsem jich našel několik. Hoch řekl, že nikoli, že další typy přijdou opět až koncem příštího týdne. Čímž byl výběr jednoduchý.
