10. 9. 2005

Pražák kulturou přesycený

10.09.2005 17:17 - 07. Zábava -trvalý odkaz

Pražák kulturou přesycený

Úvaha kulturního barbara

   Ráno jsem se vzbudil brzy, přestože jsem usnul pozdě. Otevřel jsem e-mail a ten mi přinesl Noviny z Divadla Šumperk, které mi poslal můj přítel Vladimír T. Gottwald ze serveru Lidé.cz. Uvědomil jsem si, že jsem nebyl v divadle snad 10 let.  Přitom já  jsem divadlem  a kulturou vůbec nejen plně obklopen, ale přímo zasypáván, v Praze se před kulturou téměř schovávám. Skoro každý den chodím okolo Divadla na Vinohradech. Občas se podívám na jeho vývěsku. Herci, kteří v něm před dvaceti lety hráli postavy v plné síle, již hrají starce, jako pan Viktor Preiss. Zahlédl jsem, že hraje hlavní roli v komedii "Brouk v hlavě". Roli, ve které jsem kdysi viděl Vlastimila Brodského. Preissovy tehdejší role převzal Jan Šťastný, tehdy začínající mladíček. No a jména dnešních mladých herců v Divadle na Vinohradech už jsou pro mne úplně neznámá.

   Bývala doba zhruba před dvaceti lety, kdy jsem chodil do divadla dvakrát týdně. Bylo to po mé šestileté absenci v Praze, kdy jsem si uvědomil, že to množství kultury, na které jsem v Praze zvyklý, není samozřejmostí pro všechny obyvatele republiky. Avšak mimo Prahu jsem zjistil, že herci pardubického divadla, kteří zajížděli do Chrudimi, nehrají o nic hůře než třeba herci Divadla na Vinohradech v Praze. Protože bydlím na rozhraní Vinohrad a Žižkova a navíc poblíž Českého rozhlasu, není pro mně nic neobvyklého potkávat herce známé z televize.  O několik bloků ode mne bydlel Vlastimil Brodský, v nedaleké vilce Miroslav Horníček a Lubomír Lipský. Pan Lipský si do dnes chodí nakupovat sám do okolních prodejem. Bývaly doby, kdy někteří herci zašli rádi na pivo do výčepu mezi ostatní sousedy. Bohužel výčepy zmizely a o stravovnách, které je nahradily už jsem psal v jiném článku. Ještě loni jsem občas debatoval při malém pivu u pultu lahůdek "Roškota a Špacír" s panem Jaroslavem Moučkou, který před lety hrál v Divadle na Vinohradech ve hře Jana Drdy "Hrátky s čertem" i když v jiné roli, než hraje v současné době v šumperském divadle Vladimír T. Gottwald.

    Kdysi jsme s panem Moučkou navštěvovali stejné divadlo, jen z opačné strany opony. Dnes už pan Moučka nehraje, má potíže s chůzí i další zdravotní problémy. Já jsem sice o generaci mladší, ale také mám potíže s chůzí i jiné potíže. Nad novinami z divadla v Šumperku jsem se však zastyděl. Už jsem opět otupěl. Tolik kulturních příležitostí, jako mám já v Praze, určitě obyvatelé Šumperka nemají. Oni se jistě těší na každé představení, které jejich divadlo nastuduje. Já občas zajdu na schůzku se svými spolužáky do Hospody na mýtince, nazvané podle stejnojmenné hry Divadla Járy Cimrmana, které je téměř přes ulici. Chodím na vernisáže kresleného humoru do Malostranské besedy, avšak na koncerty už tam nezůstávám. Měl bych patrně do nějakého divadla opět zajít. Jenže se mi nechce. Měl bych se stydět déle, ale stud asi brzy opadne. Chybí mi také v nejbližším okolí lidé, se kterými bych mohl o kultuře diskutovat, s kým ji navštěvovat. Kultura není pro mne v současné době pojítkem s mým nejbližším lidským okolím. Musím čas věnovat řešení praktických problémů, což nikdy nebyl můj koníček, ale pouze životní nutnost, abych přežil. Proto se skláním před Vladimírem, kolik toho v životě stačil a co všechno dokáže ještě dnes. Takových lidí mnoho kolem mne není.
Komentáře
[1]10.09.05 22:45:09KK
Taky mám Pláteníka rád. Doufám, že po Zemanovi a Jakubu Skláři se na obrazovky vrátí i Okres na severu..
[2]10.09.05 23:33:33Petacchi - www - 
Včera bylo v mém rodném městě Třebíči otevřeno nové divadlo Pasáž. Je zvláštní náhoda, že zrovna den potom najdu na blogu Toma tento článek. V Třebíči to byla velká kulturní akce. Zúčastnil se jí i sám premiér Paroubek a ministr Jandák. :-)
[3]11.09.05 17:35:47Vladimír - 
Netušil jsem, že jedním kliknutím, kterým jsem odeslal e-verzi naší divadelní publikace (drze tu zveřejním i link: http://www.divadlosumperk.cz/nzd/61/noviny_z_divadla_61.pdf) vyvolám takovéhle zamyšlení. A přiznávám, že mě to zamyšlení potěšilo. Ano, taky jsem si v dobách, kdy jsem měl kolem sebe na výběr přemíru kulturních a uměleckých lákadel, neuvědomoval, že to všude a pro všechny není samozřejmost. A jsem rád, že i na tomhle konci světa můžu aspoň trošku udělat pro to, aby ten rozdíl nebyl příliš krutý.
[4]13.09.05 10:30:29Point*
Na skok... Moucka?? Jako herce jsem jej mel rad, byl velmi dobrej!Profesional, reklo by se asi dnes. (Stejne jako ti dalsi jmenovani). Jako cloveka ho neznam, ale cetl jsem spoustu neprijemnych clanku na nej. Jenze hodnotit je tezke, kdo dnes napr.odsoudi ty nekonecne davy lidi, ktere jasaly s mavatky at zije KSC atd. ??

7. 9. 2005

Dočasný dovětek k článku "Jak jde kapitalismus z Vinohrad do vrtule"

07.09.2005 19:02 - 02. Deník -trvalý odkaz

Dočasný dovětek k článku "Jak jde kapitalismus z Vinohrad do vrtule"

Nejen Roškota a Špacír skončili, ale také velkoprodejna Julius Meinl končí!!!
     Dnes jsem šel doplnit zásoby do prodejny Julius Meinl na Vinohradské ulici. Z hlediska obvyklého sortimentu byla skoro tak vyjedená jako moje lednička. Dozvěděl jsem se, že ke konci září Julius Meinl končí a na stejném místě bude v říjnu prodejna Albert.  Pro nás  z blízké části Vinohrad a Žižkova to podle mne znamená, že si tam minimálně do konce září už pořádně nenakoupíme. Přemýšlím, proč vlastně nezůstal státní podnik Potraviny Praha. Mohl se jednorázově přejmenovat na Albert nebo Hypernova. Jak by se teď hodily Potraviny Roškota-Špacír!
   Můžete nadávat na komunisty, vy v Kolínské 20 - vy za to přece nemůžete - vás se to netýká, že?
Komentáře
[1]30.09.05 10:24:13Jiri Pallas - 
Tomasi, precti si No Logo od Naomi Klein - vyslo to i cesky a tam pochopis, ze mas celkem pravdu.
Přidat komentář

6. 9. 2005

Jak jde kapitalismus z Vinohrad do vrtule - 2.část

06.09.2005 00:29 - 02. Deník -trvalý odkaz

Jak jde kapitalismus z Vinohrad do vrtule - 2.část



      A tak v  nejbližším okolí  mého bydliště se přeměnily dva podniky, které měly lidský přístup ke stálým zákazníkům, v neosobní stravovny, kde už se nemohou scházet známí z ulice, aby si chvilku každý den popovídali. Stravovna dává najevo: najez se, hlavně však zaplať a moc nezdržuj a neotravuj.
   Na obrázku vidíte na sebe hledící vývěsní štíty těchto dvou konkurenčních podniků. Kdo vyhraje? Přežijí oba?


V žádném z nich se však při cestě okolo nemohu zastavit, abych tam potkal sousedy z okolí, jako tomu bylo dříve. To, co tam je, je taková hra na kapitalismus. Kdesi v pozadí mladí a perspektivní majitelé jídelních řetězců vydělávají  Otázkou zůstává, zda oni mají přátele a sousedy či zda jen obchodní partnery.
  
   Obě firmy jsou součástí řetězců s optimalizovaným řízením, kde jedna provozovna nic neznamená, zaměstnanci se rychle střídají, vztah k zákazníkovi je neosobní, je pouze součástí marketingového tahu s cílem co největší tržby.

   Podrobnější informace o těchto řetězcích jistě naleznete na jejich stránkách:
  
   Drahá jídla však přece jen tolik netáhnou pravidelné místní zákazníky a proto obě firmy nabízejí každý všední den několik málo lacinějších obědů. Na neosobním charakteru těchto podniků to však nic nemění.
  
    Nedávno jsem potkal pana Špacíra, spolumajitele bývalé firmy Roškota - Špacír.  Pozval mi do svého nového podniku, jídelny, kterou má nyní v Holešovicích blízko Pražské tržnice. Zajel jsem se tam podívat.  Jídelna je opravdu lidová, ale hezky rekonstruovaná. Je  stará hospoda "U vrtule".


Řekl bych, že je na úrovni obou popisovaných vinohradských restaurací, až na to, že uvnitř si řeknete - to je normální hospoda. Jídelní lístek je klasický český, ceny jsou hluboko pod průměrem Jarmarku i  Potrefené husy.


Přestože se jídelna "U vrtule" po rekonstrukci teprve rozjíždí, čiší z ní ta domácí přátelskost, jak jsme byli zvyklí na Vinohradech. Jenže ke každodennímu poobědvání je přeci jen z Vinohrad do Holešovic trochu daleko. Škoda, že  obyvatelé a majitelé domu, odkud firma Roškota-Špacír musela odejít,  byli tak lhostejní. Jistě ani oni nejsou tak zámožní, aby denně mohli chodit na jídlo do restaurace Jarmark. A drobné nákupy potravin restaurace Jarmark také nemůže nahradit.

   Tak se mi nějak zdá, že ten český kapitalismus odchází z Vinohrad pomalu do vrtule.  Zbude tu jen kapitalismus cizí a Vinohrady se možná časem stanou čtvrtí cizinců.


Toto je opravdová vrtule visící na stěně JÍDELNY U VRTULE.
Komentáře
[1]06.09.05 16:00:40Point*
3 Dollary, to je fajn cena, ne?? Akorat ty porce. ..No, neni problem si dat tri gulase ;))) Jinak "am.brambor" na listku, to je myslena sladka brambora, klasicka, nebo uz dovazite brambory z Ameriky??
[2]06.09.05 16:14:59mluvka Tomáš
Srovnejte ceny z Potrefené husy. Tam píšou 80 až 350 Kč. To už je až 11 dolarů. Jinak "americké brambory" v Česku znamená, že se pečou ve slupce anebo se neloupané nakrájí a osmaží se na oleji. Jinak jsou to obyčejné české brambory.
[3]06.09.05 17:20:57Point*
No vida, zase jsem chytrejsi ;)) Kazdopadne pro mne jsou to nezvykle vysoke ceny i tak. Nemam predstavu o ceskem platu ... Jinak na dollar je to ok. Ja platil kdysi za pivo tusim 5 Kc v hospode nekde u Brna a jednou asi 50 Kc na Vaclavaku v Praze na zahradce hotelu... no kdyz se jde od sochy Vaclava namestim dolu, tak po leve strane...to jsem byl v soku ;))))
[4]06.09.05 17:30:44mluvka Tomáš
Pivo desítka stojí běžně okolo 20 korun, ale na exponovaných místech jako je Václavské náměstí a zvláště Staroměstské i okolo 60. Průměrný plat podle oficiálních údajů je okolo 18 tisíc, ale toho průměru dosahuje jen třetina zaměstnaných obyvatel.
[5]06.09.05 19:47:54KK
Pro představu o českých platech. Borovice měla dvě zaměstnání, aby brala 6000Kč. Místo už má lépe placené a jedno, ale nadře se tam. Můj kluk přines něco přes 10000Kč. Nemocenské si neplatí vůbec, přes to jsem na poštu spolu s Eurotelem nes na poštu 4000Kč za sociální a zdravotní pojištění. Daně platíme jednou ročně extra. Kdo je tam zaměstnanec, dostane 6000Kč. Spočítal jsem to za minulý rok. Po všech daních jsem bral 50Kč/hod. Bezpečnostní agentury platí 50-60Kč/hodinu. Před zdaněním, méně jak 2USD. Hodinu pracujem za krabičku cigaret, asi 3litry Cocacoly či litr píva, nebo 1,5litru benzínu. Dnes jsem zaplatil v lékárně 686Kč, to je 10% klukova platu. Asi 4000Kč stojí bydlení se vším všudy, včetně elektřiny v družstevním paneláku. Tržní nájemné je od 10tisíc výš, mnoho lidí tolik nevydělá...

Jak jde kapitalismus z Vinohrad do vrtule - 1.část

06.09.2005 00:22 - 02. Deník -trvalý odkaz

Jak jde kapitalismus z Vinohrad do vrtule - 1.část


    Zhruba před dvěma měsíci jsem psal v článku Jak postupuje kapitalismus na Vinohradech o otevření nové restaurace Jarmark v místě bývalé prodejny potravin a cukrárny firmy Roškota a Špacír.  Dnes je už restaurace Jarmark  "oblečena do svého dresu", vybavena i zahrádkou. Přesto okolo ní chodím s nostalgií. Není to podnik, který by starousedlík mohl navštěvovat každý den, jako předchozí firmu Roškota a Špacír, protože nenabízí sortiment běžné potravinové potřeby, ale specializovaný  sortiment hotových jídel, který je ve srovnání s bývalým teplým bufetem firmy Roškota a Špacír výrazně dražší.  Restaurace Jarmark má přes den pultový prodej, kdy si zákazník jídlo, které mu podají přes pult kuchaři,  sám nese ke stolu. Kuchař mu namarkuje vybrané jídlo na magnetickou kartičku, kterou mu předá pokladní u vchodu.  Zdali na kartičce nebyla už nějaká suma zanesena, nenapadne zákazníka nijak kontrolovat a ani k tomu nemá sám příležitost. To se mi málem stalo osudné při mé první a prakticky předposlední návštěvě restaurace Jarmark.

   Nesympatické na restauraci Jarmark je mi  už to, že u vchodu visí na dveřích seznam asi deseti povinností, kterým se má zákazník při svém pobytu v prodejně podřídit. Podmínky jsou sice napsané na velkém papíře, ale velmi malým písmem, tak jsou snadno přehlédnutelné.  Jedna z těchto podmínek je, že ztratí-li zákazník magnetickou kartičku, zaplatí u východu jakousi pokutu ve výši 1000,- Kč. Při své první návštěvě jsem tedy vstoupil do restaurace a u pokladny umístěné hned u vchodu/východu mě mladá dívka dala magnetickou kartičku. Takových kartiček měla v ruce celý paklík.  Kartičku jsem držel stále v ruce. Byla dopolední hodina všedního dne, asi 3 týdny po otevření restaurace. Byl jsem jediným návštěvníkem. Pomalu jsem šel kolem obslužného pultu, V pultu byla různá jídla a za pultem kuchaři či nandavači jídla. Zkoumal jsem vysoké ceny jídel, kuchaři mě uctivě zdravili,  možná doufali, že právě u nich si něco dám.  Výška cen byla pro mne na první pohled poněkud šokující, neb jsem měl v paměti dlouholeté ceny teplého pultu firmy Roškota a Špacír. Nekoupil  jsem si nic a vracel se k východu. U pokladny jsem vrátil kartičku dívce a odcházel. Dívka mě však zadržela a tvrdila, že jsem si dal kuře za 130 korun. Chvíli jsme se dohadovali a když dívka viděla, že nejsem ochoten zaplatit, šla k pultu a ptala se postupně každého kuchaře, zda jsem si něco dal. Protože jsem byl v té chvíli jediný host, kuchaři, kteří mě před tím uctivě zdravili, potvrdili, že jsem si nic nekoupil. Dívka se na mne obrátila s překvapivým tvrzením, že mi vůbec žádnou kartičku nedávala. Co by asi bylo, kdyby byla restaurace plná a kuchaři nic nedosvědčili? Proti slovu několika kuchařů však už neprotestovala a já jsem restauraci Jarmark opustil  a stál nevěřícně venku. Za chvíli se začala pokladní dohadovat s jiným zákazníkem na téma, že on nemá platit tisícikorunou, ale má mít drobné.

   Po této návštěvě jsem řadu dní chodil kolem restaurace Jarmark s velmi nepříjemnými pocity. Dotyčná dívka stála často u pokladny vedle vchodu.  Jednou k večeru tam nebyla a ve výloze bylo napsáno, že pultový prodej končí v 17 hodin. Řekl jsem si, že vyzkouším, jak to tam chodí večer. Vstoupil jsem dovnitř a opět jsem obdržel kartičku.  Přišel ke mně číšník a řekl, abych se posadil. Sedl jsem si ke stolku a čekal, co se bude dít. Po chvíli ten pán přišel a zeptal se, co jsem si vybral. Odvětil jsem, že jsem zatím nedostal jídelní lístek. Pán mi oznámil, že jídelní lístek je natištěn na prostírací podložce. Řekl jsem, že si jídelní lístek  prostuduji a požádal zatím o sklenici nealkoholického nápoje. Číšník řekl, že mu musím dát kartičku, aby na ní mohl nápoj vyinkasovat.  Řekl jsem mu, že bych nerad dával kartičku z ruky, že v tomto podniku už mám s kartičkou špatné zkušenosti, že bych byl rád, kdybych na konci mohl dostat účet. Číšník mě překvapil větou, že mu musím věřil a nedám-li mu kartičku, nemůže mi nic přinést. Kartičku jsem mu dal, přinesl mi ji zpět s nápojem, ale já už jsem si nic jiného neobjednal. Naštěstí na kartičce nebyl žádný jiný záznam. Raději jsem nápoj zaplatil a odešel. Číšník viděl mou nespokojenost a sdělil mi, že on je pouhým zaměstnancem a pravidla podniku neurčuje. Připadal jsem si podobně jako při návštěvě protějšího podniku "Potrefená husa", kde mi již majitel také před časem dal velmi důrazně najevo, abych si uvědomil, že jsem pouhý zákazník. Ale to už jsem již dříve popsal v článku Náš zákazník - náš pán?.

klikni - 2.část

Komentáře
[1]06.09.05 15:53:27Point*
Dneska jsem se tedy opravdu srdecne zasmal, ten clanek je snad "vymyslenej"... to je prece nemozny !!! ;)))))) Faktem je, ze kdyz jsem byl naposledy v Praze v nejake sklepni vinarne (moc pekne to jo) pripadal jsem si jako bezdomovec (tedy podle chovani pingla ke me ;))) Jo pane, to je kapitalismus v ceskem podani. Na druhe strane se ale divim, ze takova "hospoda" muze vubec prezit. Patrne ty praktiky lidem-hostum nevadi.
[2]06.09.05 16:44:56mluvka Tomáš
Ty praktiky sice hostům vadí, ale hospody patří do silných řetězců a mohou si dovolit dát zákazníkům najevo, že když se jim tam nelíbí, že po druhé nemusí chodit (v blízkosti rychle ubývá hospod s personálem, který projevuje, že má z hosta radost). Už nejsou knihy přání a stížností jako tomu bylo za socialismu. Majitel či vedoucí restaurace dnes umí dát důrazně hostovi najevo, kdo je tam pánem a určuje pravidla.
[3]06.09.05 17:32:00Point*
U nas taky ukaze manager-provozni hostu, ze je panem. Sebemensi stiznost a host neplati za temer snedeny obed a cokoliv nic. ... ;))) To je rovnez sila bohatych retezcu. To pravo ma casto i server-pingl. Stornovat. Na par desitek porci se nehledi, stejne se potom vyhodi. No, na druhe strane to hodne amiku zase zneuziva, nebot vi, ze se da najist chytre zadarmo a personal se jen usmeje, hadat se s zakaznikem??Ha, ha nemozne...i tak, ale company neprodelaji (zajimave co??) a presto, ze je restaurantu spousta, je jich porad malo ;))
[4]06.09.05 17:48:21mluvka Tomáš
Doufám, že si Váš příspěvek přečte někdo z řetězce Jarmark či z řetězce Potrefená husa. Jenom aby věděli, jak to chodí jinde. Ale na jejich chování v Praze to stejně žádný vliv mít nebude.

1. 9. 2005

Začala vysílat nová vědecko-populární rozhlasová stanice

01.09.2005 14:02 - 08. Volba ředitele Českého rozhlasu -trvalý odkaz

Začala vysílat nová vědecko-populární rozhlasová stanice

Český rozhlas LEONARDO
Dnes začala vysílat nová stanice Českého rozhlasu. Jmenuje se LEONARDO. Jejím úkolem je popularizovat vědu, techniku a podobně. Jedná se o digitální vysílání, které dosud není rozšířené a proto stanice zatím vysílá pouze na internetu.
Komentáře
Článek je bez komentářů