Ležel jsem za pecí u misky a olizoval tenisky.
Můj pán Jarda četl noviny a já sledoval hodiny.
Už se mi chce na záchod a také na kratší nebo delší pochod
okolo naší ulice a očůrávat krabice, nároží domů a obchodů.
Úderem kostelního zvonu přišla paní domu a povídá:
Jardo nebuď tu jak kulisa, vem vodítko a mazej venčit psa.
Cestou vynes odpadky a až půjdeš nazpátky,
kup tam ňáký noviny, Frontu, Blesk či Právo
Jarda pustil noviny, co četl už hodiny a řek
mlč ty krávo, kecáš víc než zdrávo,
sama hejbej páteří, já připravil večeři, na plotně jsou brojleři.
Pak však sebral vodítko, plácnul mě s ním přes lýtko
a už jsme ze schodů běželi, pak jsme sudy váleli,
doběhli jsme na náměstí a tam Jarda dostal pěstí
Stál tam paní domu milenec, ňákej Pepa Volenec.
Jardovi luplo v palici, dal Volencovi palicí,
viděla to paní domu, běžela, nevěděla ke komu.
Pak si vybrala Volence, křikla: Jardo běž do kredence,
mám tam kysličník a náplasti, ať se mu ta rána nezamastí.
Jarda křičí: Á, tak Pepa Volenec, to je ten tvůj milenec?
Táhněte už oba, já si vezmu Boba, vyvenčím ho za chvilku.
Takže došlo k rozchodu, pět dní zbývá do rozvodu.
Zase ležím u misky, a olizuju tenisky.
Můj pán Jarda čte Blesk a souží ho stesk.
A pak jdeme na procházku, Volenec má novou lásku.
Je to naše paní domu a ta dává, neví komu.
Žádné komentáře:
Okomentovat