Zbytečnost nedělních poledních televizních debat
Zhruba po měsíci jsem si v neděli 4.února v poledne pustil televizi, abych se podíval na politické debaty.
ČT1 – Otázky Václava Moravce: hlavními hosty byli ministr zdravotnictví Tomáš Julínek a jeho předchůdce David Rath. Zkušenosti s těmito pány z předcházejících diskuzí signalizují hlavní motiv takovéto diskuze – ukázat protivníkovi, kdo má navrch a před řadovými občany dále zatemnit situaci ve zdravotnictví. Nehledat východiska, ale ukazovat na rozpory a sdělovat divákům, že spoludiskutér je nekompetentní lhář. Podívaná to mohla být jistě zajímavá, asi tak na úrovni veselého vyprávění Petra Novotného nebo některých povídek Šimka a Grossmana. Jinak ztráta času, protože z hlediska utvoření si nějakého názoru je takovýto pořad pro diváka spíše zmatečný a vedoucí k hluboké beznaději o nekompetentnosti všech, kdo současný chod českého zdravotnictví ovlivňují. Otázky Václava Moravce jsem proto tentokrát sledoval jen asi pět minut.
Prima – Nedělní partie. hlavními hosty byli ministryně obrany Vlasta Parkanová a místopředseda Poslanecké sněmovny Parlamentu Lubomír Zaorálek. Tématem bylo umístění amerického radaru na území České republiky v rámci americké (proti)raketové základny v Evropě. Přestože tyto politiky považuji za daleko chytřejší a kultivovanější než předešlé, kteří vystoupili na ČT jedna, výsledek byl obdobný. Situace byla taková, že paní Parkanová vystupovala v roli obhájce umístění radaru na českém území, pan Zaorálek jako jeho odpůrce. Ovšem bylo zřetelné, že paní Parkanová se v problematice příliš nevyzná. Toho využíval pan Zaorálek, ke kterému se jistě dřív určité informace dostávaly snadněji, protože za vlády ČSSD před volbami byl předsedou Poslanecké sněmovny. Jediné, co mi připadlo logické bylo, že paní Parkanová řekla, že současná vláda pokračuje pouze ve vyjednáváních, která v minulých čtyřech letech nastolila vláda sociální demokracie. Pan Zaorálek zaujal pozici jakože o ničem neví. Jako divák jsem pochopil, že se opět nedozvím nic a budu jen svědkem vzájemného obviňování a proto jsem televizi po deseti minutách vypnul.
V souvislosti s diskuzí o umístění části americké základny na českém území se v posledním týdnu „zviditelnil“ v médiích předseda Humanistické strany Jan Tamáš jako mluvčí občanské iniciativy Ne základnám, ne radarům. Rád bych upozornil na pořad Českého rozhlasu1 „O kom se mluví“ ze dne 1.února 2007, kde Jana Tamáše podrobil detailnímu výslechu v této problematice Jan Pokorný. Jan Pokorný byl v roli jakéhosi testovatele, který zkoumal přesvědčivost Tamášových argumentů proti americké základně a radaru. Přestože Tamáš není součástí ani české legislativy ani exekutivy a jeho informace o jednáních a situaci byli jistě nulové nebo vycházející z veřejně dostupných informací, jeho argumenty proti americké raketové základně i radaru jsou pro běžného občana (tedy pro mně) daleko srozumitelnější než vše mlhou zastírající diskuze Parkanová – Zaorálek. Škoda, že paní Parkanová se vyslovila o iniciativě „Ne základnám, ne radarům“ ve smyslu, že používá podpásové argumenty. Nevím, jak mohou občané používat proti své vládě podpásové argumenty. Naopak, občané si vládu platí, aby jim sloužila a proto kroky, které vláda podniká, by měly být občanům srozumitelné. V současné době to vidím tak, že kroky vládní i opoziční strany jsou občanům nesrozumitelné a zamlžené. Politici si uvědomují, že v politice každý chvilku tahá pilku a tak si vládní i opoziční role přehazují jak horké brambory. Ale to příliš neslouží občanům České republiky.
Zmiňovaný rozhovor Jana Tamáše a Jana pokorného v pořadu „O kom se mluví“ si můžete přečíst v tištěném přepisu na stránce Radiožurnálu.
Komentáře
Článek je bez komentářů
Žádné komentáře:
Okomentovat