Sypejte ptáčkům
Včera, poslední den roku 2006 jsem zašel na Olšanské hřbitovy. Jak už jsem psal kdysi v článku Cesta za předky, mám tam ve třech hrobech příbuzné z obou stran. Bylo okolo čtvrté hodiny odpolední, pomalu se stmívalo a hřbitov byl téměř prázdný. Nedaleko vchodu jsou vedle sebe hrobky známých cirkusových rodin Berousků a Vocásků. Když jsem přicházel, skupina žen a dětí jeden z těchto hrobů bohatě zdobila. Rozsvítil jsem na našich hrobech svíčky a položil malé věnečky. Když jsem se vracel, zaujal mě na jednom ze stromů popsaný papír. V šeru jsem dobře neviděl, co je na něm napsáno, a proto jsem si ho vyfotil.
Zatím co jsem fotografoval, vyrušil mě hlasitý smích. Skupina žen, která před chvílí zdobila cirkusácký hrob, dokončila práci, pokuřovala a čímsi se velmi halasně bavila. Připadalo mi, že smíchem hřbitov znesvěcují. Uložil jsem fotoaparát do pouzdra a velmi pomalu okolo žen prošel. Hrob byl zaplaven květy a svítícími lucernami. Náhle jsem porozuměl. Ženy si vykládali jakousi historku, kterou zažili s těmi, kteří byli v tom hrobě pochováni.
Náhle mi došlo, že nemůže být větší úcta k zesnulým než u jejich hrobu vzpomínat na veselé historky, které s nimi pozůstalí prožili. Bylo to něco tak nezvyklého, že jsem o tom uvažoval celou cestu domů.
Doma jsem vložil do počítače vyfotografovaný nápis ze hřbitova, zvětšil a četl:
■ ■
Sypejte ptáčkům, neb ti budou jednou jediní, kteří Vám přijdou zazpívat na Váš hrob, až Vaši nejbližší na Vás zapomenou.
■ ■
Vzpomněl jsem si, jak jsem za dětství chodil na hřbitov s rodiči. Otec vždy nejdříve opatrně vykukoval z boční hřbitovní cesty, aby se nemusel setkat s žádnými živými příbuznými. Teprve za pětatřicet let jsem zjistil, že téměř každému živému příbuznému tehdy něco nekalého provedl. Dnes už je většina v těch hrobech. Mrtví si nic nepamatují. Otec je už rok v trvalé ústavní péči. Ptáčkům nikdy nesypal.
Komentáře
Konečně po dlouhé době blog, který mne zaujal. Držím palce do budoucna a šťastný Nový rok :-)
[2]01.01.07 11:00:12mluvka Tomáš
Vidím jako pozitivní zprávu, že na Nový rok jsem někoho zaujal. Třeba to tak bude i v životě během roku. Lidi, kteří mě osobně znají několik let až několik desítek let jsem nezaujal. A oni mě proto postupně také přestali zajímat. Děkuji za přání a opětuji. Škoda, že váš blog má černé pozadí. Špatně se s mou oční poruchou čte.
Žádné komentáře:
Okomentovat