Nepřipravenost na smrt
(12.4. 2004 16:05:32)
Včera se mi stala příhoda, která mě vedla k tomuto zamyšlení. Hodně dlouhou dobu trpím potravinovou alergií. Sice mi nedělá stálé potíže, ale občas sním něco, na co mé tělo špatně reaguje a pak nastává alergická reakce, různě silná. Většinou ji zvládnu klasickými antihistaminiky. Včera však nezabraly a začal jsem se dusit. Naštěstí byl soused doma a zavolal záchranku. Přijel lékař, píchnul mi infuzi a otok ustal. Za těch deset minut, než lékař přijel, proběhlo mi hlavou, jak nejsem připraven na tak prudkou změnu běžné situace. V bytě nebylo uklizeno. Přemýšlel jsem, pokud budu muset do nemocnice, co si vezmu na sebe. Co když lékař nepřijede včas a já se udusím? Ani mě tak nezneklidňovala otázka vlastní smrti, jako že pak někdo přijde do bytu, bude likvidovat pozůstalost a hodnotit můj život. Vzpomněl jsem si jak před pěti lety zemřela moje matka, která veškerá rozhodnutí svého života odkládala a když si konečně uvědomila, co by měla opravdu řešit, bylo to měsíc před její smrtí, kdy už téměř ani nemohla vstát z postele. Já jsem s matkou bydlel mnoho let a i já jsem postupně propadl její apatii a neustálému odmítání jakékoli změny.
Když matka zemřela, pustil jsem se do základních změn ve svém životě. Základním heslem byla likvidace svého dosavadního života, tedy nikoli ve smyslu vlastního fyzického konce, ale provedení takových změn ve svém životě, abych já byl na jeho časové úrovni a abych ho neustále nemusel dobíhat. Aby z mého života zmizel chaos, způsobený neustálým hledáním něčeho, aby všechno mělo své místo, abych se ve svém životě sám vyznal. Brzy jsem zjistil, že sám na ten život nestačím, že potřebuju mít okolo sebe lidi, kterým bude na mně dlouhodobě záležet. Vyřešil jsem hodně věcných problémů, ze kterými jsem do matčiny smrti nemohl hýbat, neboť ona mi tím dávala najevo, že bych jí tím ublížil. Nevyřešil jsem však otázku lidských vztahů. Myslel jsem, že se upraví můj vztah s otcem, který byl vážně narušen rozvodem mých rodičů. Rodiče si vlastně dlouho přese mne vyřizovali své osobní účty. Najednou tu matka nebyla, ale vztah s otcem nešel zlepšit. Zůstal na té úrovni jako před třiceti lety. Otec despoticky vyžadoval, abych přejal jeho názory a abych dělal jen to, co mi nařídí. Jinak odmítal jakoukoli komunikaci. Jenže mě už nebylo šestnáct jako před třiceti lety. Dnes už nemohu dělat něco jenom proto, že mi to nařídí můj osmdesátiletý otec, na kterém se už projevují silné známky senility. Právě na otci vidím, jaký je to závěr života, když on nemá okolo sebe lidi, kterým by na něm záleželo. Celý život jednal se svým okolím z pozice moci a despotismu.
Nyní, když už tu moc nemá, jeho vrstevníci a kumpáni zestárli a mladší si už nenechají rozkazovat, protože jeho rozkazy jsou více méně dětinské, utápí se můj otec v sebelítosti a dokonce mě závidí to, že mě je padesát a jemu už osmdesát a od života nemůže nic očekávat. Otec má velký byt, na jehož úklid si ještě dokáže zaplatit hospodyni, ale jinak žije v naprosté samotě, protože stále nepochopil, že lidé, se kterými se občas setká, nejsou ochotni dělat to, co on rozkáže. Celý život rozeštvával lidi okolo sebe a teď se diví, že se mu nikdo není za nic vděčný. Je mu přes osmdesát, síly mu ubývají, není zdravý, ale nechce se mu umřít. Považuje za křivdu, že léta plná síly, kdy rozhazoval peníze a měl moc nad lidmi, už čas nevrátí. Znám jiné starší lidi, kteří žijí v duševní pohodě, protože když se ohlédnou za svým životem, jsou si vědomi, že po nich něco přínosného zbylo a že smrt je jen logickou součástí života, tak jako byl logickým počátkem jejich zrod. Ani já nejsem dosud připraven na smrt. Nechtěl bych zemřít v samotě jako to čeká mého otce. Ale čas, kdy mám možnost svobodně budovat své vztahy, je teprve krátký. Byl by delší, kdyby mi otec připravil pěkné dětství a nenegoval mé životní kroky. Ale to už jsem vzal jako realitu. Ten nejtěžší životní úkol mě ještě čeká. Zemřít obklopen lidmi, pro něž bych měl nějaký hlubší význam. Musím se o to snažit, i když mě to osud možná nedopřeje.
komentáře 11
Komentáře
[1]07.12.05 12:21:59Point*
...Dopřeje, osud neni lakomej.
[2]07.12.05 12:25:38mluvka Tomáš
Eném esli.
[3]07.12.05 12:57:51mluvka Tomáš
Hele, Pointe, já vím, že v Americe je to lepší, jak nám tady pořád píšeš. Ale já už se tam stěhovat nebudu. Jenže kdyby to tam bylo opravdu o tolik lepší, tak by sis tam užíval život, debatoval s tamními usedlíky a nekomentoval pořád, co se děje v Česku. Možná, že by ses sem rád vrátil, ale nemáš k tomu odvahu, protože už je to tady pro tebe cizí prostředí. Nemáš pořádně nikoho ani tam, ani tady, jen si to nechceš připustit. No, aspoň mi zvyšuješ návštěvnost. Jedna pointí návštěva ji zvýší o čtyři body. -:))
[4]07.12.05 13:26:00Point*
Co je kde lepsi-horsi tady zatim charakterizujes TY, ne JA nejspis mas o tom spoustu "znalosti", stejne tak jako o mem soukromi, zivote, mysleni, touhach atd ;))))))) Vem si dalsi tabletku na uklidneni...vidis svet jen cerne, sam sebe s oblibou litujes, otce hanis, ale nejsi o nic lepsi. Sklizis jen to co sazis...krome toho ve vsech vidis nepratele. Jsi nemocny nejen na tele, ale hlavne na duchu...
[5]07.12.05 14:05:35mluvka Tomáš
Hele, Pointe, já se za své nemoci nestydím, zatím co ty komentuješ na mém blogu můj život a svoje soukromí tajíš. Možná, že ani žádné nemáš. Když tady píšu, že užívám antidepresiva a další léky, je mi snad jasné, že mám psychické potíže. Kvůli nim chodím k psychologovi a psychiatrovi a nemám naladu se nechat buzerovat od nějakého anonymního Pointa, který má patrně úplně české jméno jako třeba Arnošt, Ludvík nebo Pepa, ale stydí se za něj. Můžeš si ke komentování vybrat jiné blogy než můj. Já tvé komentáře mazat nebudu, natož abych mazal své vlastní příspěvky, jako to dělá Lebeda nebo ty, ale buzerovat se nenechám ani od tebe ani od něj. Zřídil jsem Vám vzkazník, stejně tam nic nepíšete a ty už mi jen kazíš svými komentáři mé články. Lebeda už ze svými chválami socialismu na mém blogu chvála Pána Bohu přestal.
[6]07.12.05 15:04:04Point*
Sam nevis co pises a nejsi schopen nejen sebekontroly, ale ani normalniho mysleni, proto se predvadis timto zpusobem... Presto, ze mam s tebou soucit souhlasim, ze tve vyplody halucinaci cist nemusim. To snad jen tobe rovni...mimochodem pan Lebeda udelal dobre, ze se te zbavil. On tebe, ne ty jeho, aby bylo jasno... Good Luck
[7]07.12.05 17:46:36nadabozkova
Pointovi Už mockrát jsem si všimla,že nedovedete nic jiného,než rýpat,co vy jste vůbec za člověka? To by mne zajímalo nejvíc. Kritizujete poměry u nás,ale nežijete tady.jak podivné
To: Nadabozkova Zato vy zde jen pochlebujete a stejne vam to neni nic platne, ze?? Smula... Na tom co je podivne se podilite vy sama ve sve zemi. Kritika?? Spis muj konicek-zajem o exoticke krajiny a rarity. To bude patrne mimo jine, "zpusobeno" i svobodou projevu a demokracii s velkym "D". To je to o cem vy nemate poneti (plete se v CR z vulgaritou a stylem vse dovoleno) a u vas jak jste sama napsala neexistuje. Na volne zverejnene texty a nazory se logicky verejne reaguje v komentarich. Proto tam jsou vite??Jen stado ovci jde bez nazoru tupe dal...ci jen stereotypne kyva.Co vy jste za cloveka me naopak vubec nezajima. Nebydlim na pavlaci a podobna zvedavost zde neni ani tradici, ani hobby...jeste nejake dotazy?? Piste na email, to je zde z me strany definitivne vse. Muzete jasat, uz vam tady hordy jinych navstevniku budou jen a jen souhlasne kyvat. Na to jste ostatne zvykli.. ;))
[9]07.12.05 21:16:56mluvka Tomáš
Technická poznámka - e-mail jsi vložil , Pointe do řádku pro www stránky, takže i kdyby ti paní Naďa Božková chtěla napsat, tak se na e-mail neproklikne.
[10]08.12.05 15:24:00nadabozkova
Nevím,komu tady pochlebuju,ale o vás mám vážné pochybnosti. Jste kdesi v houští nebo,jak to nazvat,vaše příspěvky mažete a píšete,že vám mám někam napsat.Tak zaprvé,není kam a za druhé,nemám ani zájem psát nějakému rejpalovi,kterej se někde schovává a dělá chytýho. Vy asi Mluvku příliš v oblibě nemáte,to jsem si všimla,na to nemusí být ani příliš vysoké IQ. Po Vašem IQ ani pátrat nebudu,nestojíte mi za to.
[11]13.12.05 03:55:08Point*
To:nadabozkova...Odpoved mate ve vasem emailu.
Žádné komentáře:
Okomentovat