Nedávno na mě vykoukl na Instagramu jeden příspěvek. Velmi mě překvapil svou otevřeností. Napsala a obrazem ho doplnila slečna, která pracovala v největším erotickém klubu v Praze. Video ani text nejsou nikterak vulgární ani nepřekračují rámec obvyklosti, přesto jsou naprosto vypovídající. Ten klub důvěrně znám, i když jsem tam už řadu let nebyl a ani už tam nepůjdu. Existuje už víc než čtvrt století. Ale před mnoha lety mě pomáhal zahánět pocit samoty, depresí a prázdnoty.
Chodil jsem tam tak před pětadvaceti lety, když to začínalo. Tehdy byl jenom vchod z tržnice, kterému se později říkalo diskrétní. Byla tam jen ta stará část napravo od nynějšího vchodu za barem. Bar ani nová část vlevo od nynějšího vchodu ještě neexistovala. Vstup byl jen za 20 korun. U vchodu byl turniket jako býval v metru. Tam návštěvník hodil dvacetikoruna a mohl dovnitř. Pokojů bylo samozřejmě míň. Byla tam taky peep show, kde člověk mohl za 20 korun sledovat dvě minuty živý striptýz. Mělo to výhodu, že všechny holky byly Češky. Tehdy ještě nebyl rozšířen internet, začínaly tlačítkové mobilní telefony. Mužskej si tam mohl najít sexuální kamarádku, se kterou se mohl domluvit a chodit za ní častěji. Po povodních, tuším v roce 2001, se to tam zrekonstruovalo, přibyla ta nová část co vypadá jako bludiště, současný vchod oddělený od tržnice a bar. Vstupné buď bylo jednorázové nebo výhodnější na permanentky. Byla otevřena i pobočka na Pavláku, která vypadala jako klasický klub. Ta pobočka však byla po pandemii trvale zavřena. Bohužel tím jak přibylo pokojů, podnik začal nabírat i cizinky. Jeden čas to naprosto ovládly Rumunky a několik černošek. S rozvojem placatých mobilních telefonů a internetu už jakoby to tam ztratilo kouzlo. A já jsem taky zestárnul.
Žádné komentáře:
Okomentovat