Média z Turka neudělala fašistu. Turek je fašista od začátku.

 

Jak titulek změní zájem o obsah.

Já si rozhodně nemyslím, že je Filip Turek fašista. Za titulek článku jsem si však vybral výkřik, který mi jeden fejsbúkový přítel napsal pod tento můj fejsbúkový status:

Média hlavního proudu udělala z Filipa Turka fašistu a rusofila. Lidé, kteří ještě týden před volbami do Evropského parlamentu nevěděli, kdo je Filip Turek to převzali jako správný NARATIV. Já jsem jeho vystoupení a názory sledoval dva roky a dospěl jsem k názoru, že by Turek měl dostat příležitost, aby ukázal, co v politice zvládne. Proto jsem ho volil. Zrovna tak jsem před časem dospěl k názoru, že je třeba podpořit Marka Hilšera jako nováčka v politice. Dvakrát jsem ho volil v prezidentské volbě a jednou ve volbě do Senátu. Po šesti letech jeho práce v Senátu jsem dospěl k názoru, že je v politice málo průrazný. To ale neznamená, že bych litoval, že jsem ho volil. Myslím, že v politice se mají objevovat noví lidé. Hlavně v době, kdy je nedokážou vygenerovat starší politické strany. Tady je odkaz na článek, kde popisuji, proč jsem volil Filipa Turka. https://medium.seznam.cz/clanek/tomas-nemec-volil-jsem-turka-73097    Do komentáře k odkazovanému článku na Médiu mi jeden čtenář napsal:

***

Nebudu s Vámi souhlasit v politických názorech, ale líbí se mi jedna věc a to zásadně. Jako každý máte právo volit koho chcete a víte, proč to děláte. Něco si o daném člověku (straně) zjistíte, zjistíte si, co a jak propagují a podle toho se rozhodnete. Škoda, že to (bez rozdílu o jakou stranu či politika se jedná) nedělají všichni nebo alespoň většina voličů. Mohli by se pak fundovaně rozhodnout a svěřit svůj hlas tomu, o kom jsou přesvědčeni, že bude prosazovat jejich skutečný názor a zájem. Že ten názor a zájem může být u každého různý je asi jasné. Ale měl bych vědět co a proč.

***

 To se mi líbí. Nesouhlasí se mnou politicky, ale nenapsal odsuzující kategorický výkřik. Toho pána neznám. Zatímco fejsbúkového přítele, jehož výkřik jsem použil jako titulek článku, znám osobně víc než dvacet let. Nemohu říct, že jsme osobní přátelé, ale jsme dlouholetí známí. Je to vysokoškolsky vzdělaný člověk, povoláním knihovník. Tak jako já by v dnešní rozdělené společnosti patřil mezi pravdoláskaře a havlisty. K onomu výroku Václava Havla „Pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí.“ patří ještě jeden: „Nejsme jako oni.“ Poslední dva roky mám však dojem, že ti, kteří se ohánějí citáty Václava Havla jsou horší než jeho kritici. Zaštiťují se jedinou správnou pravdou a názory, které neuznávají oni sami, naprosto zesměšňují a jejich nositele označují za proruské šváby, dezoláty a chcimíry. Bohužel je v tom podporují někteří politici současné vlády, kteří označují strany, které jsou v parlamentu v opozici za nedemokratické a mnohé menší strany, které se do Parlamentu ZATÍM nedostaly za extrémistické - ať už levicové nebo pravicové.

Filip Turek je mnohými pravdoláskaři nálepkován jako nacista. Podívejme se tedy, kdo je/byl nacista

Nacismus byl založen na konceptech rasové nadřazenosti a nacionalismu. Hitler propagoval myšlenku, že árijská rasa je nadřazená a že Židé, Romové a další etnické a národnostní skupiny jsou nižší a nepřátelské. Cílem nacistické strany bylo dosáhnout rasové čistoty a etnické homogenity prostřednictvím represivních opatření a násilí.

Neonacistické hnutí, které existuje i dnes, sdílí některé základní prvky s nacismem. Tyto skupiny se také zaměřují na rasovou čistotu a nacionalismus, a často šíří nenávist a využívají násilí proti menšinám. Hledají obnovení ideologie nacistického režimu a prosazují myšlenky, které byly ve své době zodpovědné za obrovské utrpení a zločiny proti lidskosti.

odkaz https://www.mivemi.cz/tipy-a-triky-jak-na-sebevzdelavani/kdo-je-nacista-a-neonacista-historie-a-vysvetleni/

Filip Turek však neprosazuje žádnou rasovou či etnickou nadřazenost a nenávist. Chtěl by však zachovat národnostní rozmanitost a rovnost mezi národy. Chce spolupráci mezi státy a nikoli jejich sloučení do jednoho univerzálního celku. Tomu odpovídá dřívější pojem národovectví, které je dnes poněkud pejorativně nazýváno nacionalismem.

***

Nacionalismus, národovectví (z lat. natio, národ), jsou myšlenkové tendence, ideologie a politika zdůrazňující význam národa, tedy sounáležitost skupiny lidí, kteří obvykle (dle různé definice národa) sdílejí společný původ, historii, jazyk, kulturu a území.

odkaz https://cs.wikipedia.org/wiki/Nacionalismus

*** 

Na tom já opravdu nevidím nic špatného. Naopak. Různost tradic a kultur může lidi jen obohacovat. Bohužel například Vít Rakušan zneužil svého postavení ministra vnitra a řekl o Turkovi, že je to nebezpečný člověk.

Filip Turek mu v médiích, většinou internetových, tyto invektivy vrátil.

Jak jsem už napsal v citovaném článku, Turek teprve bude muset dokázat, jak bude umět v Evropském parlamentu pomoci prosadit cíle, se kterými tam šel. Vít Rakušan zatím svými často teatrálními výstupy v médiích a na internetu spíše dokazuje, že na svěřenou funkci ministra vnitra příliš nestačí. Ale to je věc názoru. Filip Turek se snaží přenášet své poznatky z fungování Evropského parlamentu ke svým voličům. Dvě veřejnoprávní média, která si všichni platíme, to neumožňují. Možnosti internetu jsou však dnes rozvinuté natolik, že si zájemce může najít jeho pořady kromě jednorázových podcastů také na internetových televizích V.O.X. TV a Xaver Live.

Mnoho pravdoláskařů má však svůj názor na Filipa Turka pevný, ač o něm slyšeli nebo četli jen v jednotlivých větách vytržených ze souvislostí, a to většinou v médiích, která jsou nakloněna současné vládě.

Včera jsem si poslechl hodinu a půl dlouhý rozhovor Filipa Turka s Gabrielou Sedláčkovou na V.O.X. TV. Rozhovor se týkal podrobného popisu frakcí v Evropském parlamentu a fungování Evropského Parlamentu, jak je Turek poznal během prvního měsíce od svého zvolení. YouTubové video jsem si nasdílel na svůj fejsbúkový profil, abych ho pak lépe našel. Pod videem je titulek rozhovoru: Evropské frakce od A do Z: Kdo vládne Evropě? Na úvodní fotce videa je portrét Filipa Turka a nápis: EVROPU ŘÍDÍ VON DER LAYEN a 32000 ÚŘEDNÍKŮ.

Jeden můj fejsbúkový přítel, který pro mě není jen anonymní ikonkou na fejsbúku, ale několikrát jsem se s ním setkal i osobně, pod můj odkaz na rozhovor napsal: Snad by nás nechtělo řídit tohle ucho. Obsah rozhovoru ho samozřejmě nezajímal, protože odkaz takto okomentoval hned jak jsem ho sdílel, čili si ho ani nemohl poslechnout. Vyjádřil tím nejenom neměnný názor na Filipa Turka, ale také mě dal najevo své pohrdání. Titulky často nesouzní s obsahem a jejich zkratkovitost buď přitahuje nebo odpuzuje.

Zdroje: 1. Volil jsem Turka

2. Kdo je nacista a neonacista - historie a vysvětlení

3. Nacionalismus

4. Definice fašismu

5. Rakušan se tvrdě opřel do Filipa Turka: Je to nebezpečný člověk, tvrdí ministr. Diletant a zaprodanec, reaguje europoslanec

6. video na V.O.X. TV Evropské frakce od A do Z: Kdo vládne Evropě?

Tento článek jsem napsal pro Médium Seznam. Zatím ani po dvou dnech nebyl "zkontrolován" editorem  editorem "Tým Médium" a posunut do viditelné části platformy.

Dnes před 100 lety se narodila moje matka

 

Divné století 2.

Na fotografii jsem já s rodiči v den mé promoce.

Oba rodiče mám ještě na jiné fotografii, která není tak zřetelná. Sedí vedle sebe po stranách auly Karolína v místě určeném pro příbuzné a hosty. Je to hromadná fotografie všech těch přihlížejících. Moji rodiče na ní sedí vedle sebe, zdálo by se spokojeně. Ale v té době už byli asi osm let rozvedeni. Já jsem bydlel s matkou v poměrně nedobrých bytových podmínkách a otec bydlel nedaleko nás v krásném velkém bytě se svou druhou manželkou, která byla jen o rok starší než já a o třicet let mladší než můj otec. Ta se nesměla toho dne ničeho, co můj otec naplánoval, zúčastnit. Po promoci jsme šli otec, matka a já na dobrý oběd v okolí – už se přesně nepamatuji kam. Ale mám dojem, že to bylo buď do Obecního domu nebo do nějaké lepší tehdejší restaurace na Národní třídě. Otec si pak nechal vystavit účtenku s razítkem, protože jako pracovník podniku zahraničního obchodu si mohl nechat proplácet služební obědy nebo večeře. Potom jsme jeli do fotoateliéru družstva Fotografia na Vinohradskou třídu nedaleko Náměstí Jiřího z Poděbrad. Tam jsme se vyfotili v několika kombinacích – všichni tři společně, já s matkou a já s otcem. To aby bylo možné ukazovat patřičné fotografie tam, kde se kombinace zrovna hodila.

Matka zemřela 20 let po mé promoci. Podrobněji jsem o ní psal v článku Ode zdi ke zdi  na mém blogu.

Sté výročí narození mého otce, který zemřel 32 let po mé promoci, jsem již přede dvěma lety připomněl v článku Dnes před sto lety se narodil můj otec.