Moje dojmy z veřejného slyšení - 2.část
Nová volba generálního ředitele Českého rozhlasu vrcholí!
První zasedl před radu k nenačaté lahvičce stolní vody Alexandr Pícha. K mírnému překvapení všech členů rady se vzdal vlastního projevu. Řekl, že vše podstatné napsal již do předložené studie a tudíž je připraven zodpovídat dotazy rady.
Radní Milan Uhde, známý spisovatel a v prvních letech postkomunistického státu i politik se ozval jako první. Řekl, že si na všechny tři kandidáty připravil stejnou otázku: čeho si pan kandidát na Českém rozhlase váží a co by rád změnil. Alexandr Pícha uvedl, že považuje rozhlas za nejemočnější médium. Radikální změny by nedělat. To se mi zdálo pochopitelné. Pícha byl u tvorby novodobé historie Českého rozhlasu, která začala v roce 1993 po rozdělení Československa a vytvoření nových mediálních zákonů. Byl to vlastně první člověk, kterého si vybral ke spolupráci Vlastimil Ježek, nerozhlasový novinář, který zvítězil v historicky prvním konkurzu na funkci generálního ředitele Českého rozhlasu (dále jen ČRo). První konkurz jsem popsal v jiném článku, který také najdete na této mé internetové stránce. Alexandr Pícha vybudoval moderní tvář stanice Radiožurnál a je tedy i přes své relativní mládí (ročník 1961), nejdéle sloužícím manažerem rozhlasu ze všech tří kandidátů. Pícha pohovořil o své vizi pevnější spolupráce ČRo a České televize, která by podle něj mohla mít i kladný ekonomický dopad ve využívání finančních zdrojů. Dále by dobudoval síť regionálních studií, na což je potřeba najít finanční prostředky ve z vnitřních zdrojů. Veškerý program by převedl do datového skladu, aby tak prostřednictvím redaktorů byl lépe přístupný široké veřejnosti.
Radní Zoubek se zeptal, jak má podle Píchy ČRo oslovovat mladou generaci. Pícha upozornil, že přicházející digitalizace vysílání přinese možnost nárůstu programů, avšak podle jeho názoru na to zatím v nejbližším šestiletém funkčním období ředitele nelze spoléhat. Bylo by možné vhodnějším poskládáním vysílačů vytvořit 4 VKV celoplošné sítě ( oproti současným třem). Avšak tři z těchto sítí by neměly plné pokrytí, jako je tomu už nyní u Prahy a Vltavy. Vltavě by nebylo možné odebírat vysílače, musí zůstat na současné úrovni. Nově vzniklá celoplošná síť by měla mít charakter zpravodajsko-publicistického programu, současný Radiožurnál by sloužil jako servisní stanice pro mladší generaci. Pro mladší generaci by sloužilo i postupně zaváděné digitální vysílání. Pícha však řekl, že se stanovenými cíli nelze experimentovat a zavádět převratné změny. Perspektivu vidí i ve vysílání po internetu. Tam jsou téměř nulové náklady na šíření a finanční prostředky se mohou soustředit na program.
Radní Ptáčková se zeptala, jak vidí Alexandr Pícha úlohu regionálních stanic. Zde viděl kandidát rezervy ve využití uměleckých sekcí. Stanice jako Jihlava nebo Pardubice by mohly i vyhledávat umělce pro spolupráci s většími stanicemi, třeba s brněnskou.
Radní Florian se zeptal, jak si Pícha v praxi představuje spojení ČRo a České televize, aby tím rozhlas neutrpěl. Pícha si představuje hlavně propojení zpravodajství a společné využití internetu.
Radní Prokop vznesl otázku týkající se stanice pro mladé. Ta by podle Píchy měla vysílat pro mladé to, co soukromé stanice nemohou. Příprava by byla pro širší okruh lidí, konečný produkt by měli dělat mladí lidé.
Radní Kotrba se zeptal, jak vnímá Pícha hudbu na Radiožurnálu, který sám řídí. Bylo patrné, že pro Píchu je tam hudba pouhým doplňkem. Vyjádřil se tak, že kvůli hudbě nechce omezovat šíři publika, pro které vysílá.
Radní Pavlata řekl, že se mu líbí myšlenka spojení Českého rozhlasu a České televize. Zeptal se Píchy, kdy slyšel naposled nějakou hru na stanici Vltava, čímž byl pan Pícha poněkud zaskočen. Řekl, že z časových důvodů Vltavu neposlouchá, ale že občas chodí na některé poslechy her, když ho některý režisér pozve a že tam bere i své děti. Radní Pavlata otevřeně řekl, že svůj hlas Alexandru Píchovi nedá, protože ho považuje za mladého na generálního ředitele a že by ho rád i nadále viděl v čele Radiožurnálu. Že o tom bude vážně uvažovat, až se sejdou za dalších šest let při další volbě generálního ředitele.
Na závěr svého vystoupení Alexandr Pícha řekl, že by nechtěl Český rozhlas jen udržovat, ale i dál rozvíjet. Jenže jeho čas vypršel a tak se k tomuto zajímavému bodu už nedostal. Opustil lahvičku stolní vody netknutou, aniž ji otevřel.
klikni - 3.část
Komentáře
Článek je bez komentářů
Žádné komentáře:
Okomentovat