9. 9. 2014

Debata o Nákladovém nádraží na Žižkově, Stropnický - Hujová


Včera jsem se  šel podívat na diskusi o budoucnosti nákladového nádraží v Praze na Žižkově. Nádražní budova byla nedávno prohlášena národní kulturní památkou a bylo tak znemožněno developerské společnosti Sekyra Group ji zbourat. Nyní se vedou diskuse o jejím využití a o možnostech financování rekonstrukce. Obsazení panelistů bylo skvělé: pokud si to pamatuji náměstek generálního ředitele Českých drah, jeden z ředitelů Sekyra group, architekt zabývající se tímto územím, zástupkyně památkového ústavu, ministr kultury Herman a místostarosta MČ Praha 3 Matěj Stropnický. Ovšem nejlepší byl závěr celé diskuse, kdy měli možnost se vyslovit přítomní občané. Starší muž bílé pleti, ale špatně hovořící česky, sdělil něco v tom smyslu, že se zabýváme hloupostmi místo abychom nákladové nádraží zbourali a postavili na jeho místě korejské městečko. Řekl, že i Korejci by měli mít u nás svá práva. V diskusi občanů vystoupila také starostka Prahy 3 Vladislava Hujová a vyslovila zásadní nespokojenost s tím, že na pódiu sedí místostarosta Matěj Stropnický a nikoli ona. Stropnický to vysvětlil tím, že za diskusním stolem nesedí ředitelé organizací, kteří jsou v problému zainteresováni, ale výkonní náměstci, kteří se problematikou zabývají. Výjimkou byl podle Stropnického pouze ministr kultury, který byl přítomen místo své náměstkyně, dlící momentálně na dovolené. Vystoupení paní starostky Hujové mě poměrně nepříjemně překvapilo. Vypadalo to, jako by nepovažovala Matěje Stropnického za dostatečně kompetentního zástupce Prahy 3 v této diskusi. Pravda, Stropnický patrně sbíral předvolební body. Ovšem jeho argumenty v celé diskusi byly fundované a z minulosti je mi jasné, že ví o celém problému víc než paní Hujová. O minulých volbách jsem volil jeho uskupení Žižkov (nejen) sobě a včera jsem se opět přesvědčil, že to byla nejlepší varianta. Doufám, že Stropnický nepřipustí, aby místo nákladového nádraží stálo korejské městečko.

4. 9. 2014

Kolik je tak normální mít přátel

David napsal:
Kolik je tak normální mít přátel. Nemyslím známý. 1, 2, nebo i více? Napište mi prosím kolik si myslíte z vlastní zkušenosti.

Tomáš napsal:
Já jsem měl vlastně vždycky přátele ze školy nebo ze zaměstnání. Taky jsem tam strávil nejvíc času. Podařilo se mi vystudovat obor, který mi byl celý život největším koníčkem. Se spolužáky z vysoké školy jsem se stýkal i v profesním životě, protože jsme jednak měli stejného koníčka a jednak se jednalo o úzký obor, i když jsme byli rozeseti po celé republice. Po roce 1989 se to nějak celé změnilo. Když jsem přestal chodit do zaměstnání, vypadl jsem z toho úplně. Za celý dospelý věk jsem měl jenom jednoho přítele se kterým jsem se seznámil mimo obor. Byl o generaci starší, byli jsme naprosto rozdílní, neměli žádné společné známé a přesto nám to přátelství vydrželo 30 let. Loni zemřel. Mívali jsme v životě období, kdy jsme se neviděli několik let a mezitím období, kdy jsme se viděli každý týden. Znal jsem ho v době, kdy byl v plné síle i v době, kdy už to neměl v hlavě v pořádku. Tady mám toho kamaráda na obrázku, ale i na živém obrázku, tedy krátkém videu, které mi připomíná jeho projev ještě z doby, kdy to byl on. Tedy už nikoli v plné tělesné síle, ale ještě při smyslech. Nevím, jestli se Vám to video podaří otevřít. Je krátké, má necelou minutu - http://tomuv-denik.blogspot.cz/2013/04/zemrel-bedrich-franic.html