20. 8. 2007

Střípky léta 2007 - 15.část

20.08.2007 08:35 - 02. Deník -trvalý odkaz

Střípky léta 2007 - 15.část


   Napsal jsem Petrovi, že ani fretka ani nový DVD rekordér jeho vnitřní problémy nevyřeší, že by si měl nechat předepsat antidepresiva, pokud by přestal chlastat.

   Odpověděl:
     
Obojí stojí nehorázné peníze, avšak obojí má do jisté míry a do určité doby účinek, co už nemám kámoše do hospody jsem nenapsal ani řádku úvahy či báseň, jsem bez fantazie, půlka mozku strádá, druhá si zoufá, rozhodně aspoň od té doby nemám maléry na těle, teď mě jen fretka pokouše...
     

   Dnes je složitá doba. Problémy se řeší těžko a hlavně pomalu. Pokud je člověk neřeší stále, snadno se v nich utopí. Okolí moc nezajímá, který jednotlivec se utopí, každý je rád, když do toho nespadne sám. Delší dobu se snažím Petrovi vnuknout myšlenku, že by měl o sobě víc přemýšlet, že by si možná měl najít psychologa. Odmítá to. Všechno chce teď hned. Vadí mu, když se mu rozbije video, že to je nekvalitní práce. Zároveň mu vadí, když si náhodou v jeho práci stěžuje na jeho nekvalitní práci.

   Zatím si Petr udělal psychologa ze mně. Občas se sejdeme a on mi vyklopí své problémy. Jak to, že musí do práce, když se mu do práce nechce? Jak to, že mu úřednice na poště nevyšla vstříc? Jak to, že se mu rozbilo video, když se chtěl dívat na film? Jak to, že po něm zase někdo chce nějakou práci? Jak to, že svět není takový, jakým by ho chtěl mít?

  Jenže to jsou otázky, na které já mu nemohu odpovědět, na které on si musí odpovědět sám.  Když jsem o něm mluvil se svým psychologem, ten řekl: pomoc by potřeboval. Je nekomunikativní, myšlenky jen vydává, ale nepřijímá.  Petr už byl před třemi lety u psychiatra a zároveň psychologa. Poslala ho tam obvodní lékařka, za níž byl s jakýmisi potížemi. Psychiatr mu předepsal léky a řekl mu, že musí přestat pít.  Petr bral léky jen krátkou dobu. Jejich účinky mu vadily v práci.  Pít nepřestal. Při braní léku se rozhodoval způsobem: mám si dnes dát alkohol nebo lék? K psychiatrovi přestal chodit. Vadilo mu, že musí čekat v čekárně, že jsou tam jiní lidé. Považoval to za ztrátu času.

   Jenže já nejsem psycholog. Neunesu tíhu Petrových neřešených problémů. Proto jsem s ním nestrávil nedělní odpoledne, kde by mi říkal to, co mi už říkal mnohokrát před tím. Nemohu mu pomoci s tím, že svět není podle jeho představ.
Komentáře
Článek je bez komentářů

Žádné komentáře:

Okomentovat