31. 12. 2009

Života běh - prosinec 2009 - 2.

31.12.2009 09:04 - 021. Života běh -trvalý odkaz

Života běh - prosinec 2009 - 2.


30. prosince 2009
   Poslední rok nejsem schopen psát systematicky tématické články.  Toho, co bych chtěl napsat je tolik a život mi utíká tak rychle, že spíše nepíšu nic. Zkusím tedy řadit myšlenky za sebou jen tak, jak mě budou den po dni napadat.
  
   Ono je v podstatě jedno jestli píšu na blog nebo  nepíšu. Blog Tomův deník jsem založil téměř před pěti lety, kdy ještě tolik lidí na internet nepsalo. Tudíž si sem tam někdo mé články přečetl. Zhruba před dvěma lety jakoby se roztrhl pytel s blogy u internetových vydání různých novin a časopisů. Proto je už český internet poměrně nepřehledný. Ale mým cílem nikdy nebyl počet čtenářů. Ten se těžko dá zjistit, když na články stejně málokdo reaguje. Různé automatické vyhledávače, které se jistě objevují mezi návštěvníky blogu, jistě neznamenají, že články někdo čte.


31. prosince
Chvála Pánu Bohu, že už je to zvláštní období konce roku téměř pryč. Všichni se radují z Vánoc. Napíšu tedy, jak jsem si letošní Vánoce užil já:

Na Štědrý den odpoledne jsem byl na hřbitově a ve hřbitovní kavárničce jsem hřešil. Dal jsem si dvě stylové rakvičky, kousek štrůdlu a dvě sklenky teplé medoviny.

--------------------
obrázek nahoře - můj cukrový hřích (viz text výše), obrázek vlevo dole - pohled do zaplněné cukrárny, obrázek vpravo dole - pohled z okna cukrárny přes parkoviště na náměstí Jiřího z Lobkovic, dříve náměstí V.I.Čapajeva
--------------------
  
   V televizi jsem se podíval na pěkně udělaný přehled dostihového rokuhttp://www.ceskatelevize.cz/program/10268863054-24.12.2009-16:20-4-sezona-v-sedle.html?online=1, s kompletním záznamem Velké pardubické steeplechase a s předáním vyznamenání Josefu Váňovi na Hradě. Krásně udělaný přehled letošních rovinových vítězství Václava Janáčka. No a v osm už jsem spal. Probudil jsem se až na rozhlasový přenos půlnoční mše. Nic jsem nemusel, doma bylo teplo, venku nebylo umrzlo a tak jsem se mohl projít - ušel jsem 6668 kroků. Koukal jsem jak jsou ulice prázdné, hospody zavřené a Vietnamci čile prodávali. Když to vezmu obecně - pro mně jsou Vánoce posledních 20 let ve smyslu "Už aby byly za mnou, když se jim jinak nedá vyhnout". Ale chápu, že je to neobvyklý postoj.

Většinu času vánočních svátků jsem prospal. Potřeboval jsem to. Jsem stále unaven už řadu let, stále něco musím řešit a málokdy si mohu poležet. Mezitím jsem občas jedl ředkvičky, ananas, suchý chleba a zapíjel Dobrou vodou z flašky. Při bdění jsem vyposlechl několik hodin z CD Hovory s T.G. Masarykem.


   Nahrávka má asi 17 hodin, budu ji poslouchat ještě řadu dní.   Před časem jsem si koupil tuto knihu v tištěné podobě, ale nebyl jsem se schopen do ní začíst. Naproti tomu se mi její zvuková podoba poslouchá velmi příjemně. T.G. Masaryka čte svým krásným znělým hlasem pan Rudolf Pellar. Překvapilo mě, jak jsou názory T.G. Masaryka současné, i když popisují dobu dejme tomu poslední čtvrtiny devatenáctého a první čtvrtiny dvacátého století. Nikdy jsem nevěděl, že Masaryk měl ucelený názor na marxismus, ale také třeba na onanii a prostituci a že jeho popis způsobů chování českých politiků se hodí i do dnešní doby. Dvou CD ve formátu mp3 jsem zakoupil v prodejně Českého rozhlasu v Praze na Vinohradské třídě.

Komentáře
Článek je bez komentářů

29. 12. 2009

Života běh - prosinec 2009 - 1.

29.12.2009 15:21 - 021. Života běh -trvalý odkaz

Života běh - prosinec 2009 - 1.


     26. prosince zemřel pražský herec Jaroslav Moučka.
Nebyl to moc dobrý herec, alespoň podle mého mínění, ale několik desítek let patřil k mým typickým postavičkám pražských Vinohrad. Ještě za socialismu chodil na pivo „na stojáka“ do malinkého výčepu restaurace Babeta. Povídal si se štamgasty o svých denních starostech mimo divadlo, se své chalupě a o manuálních pracích, které si tam často dělal. Jednou přišel s poraněnou a zavázanou rukou. Opravoval chalupu. Dlouho jsem přemýšlel, jak se s tím fáčem vyrovnal na divadle. Moučka nehrál velké role, ale byl často obsazován. Možná proto, že byl v Divadle na Vinohradech předsedou KSČ. Přesto jsem ho poznal jako dobrosrdečného a nezáludného člověka, který žil svým prostým rodinným životem a vcelku se nikam nedral. Měl přátelský způsob mluvy a to patrně i v divadle, což mi potvrdil v jakémsi nedávném pořadu herec Martin Štěpánek, který vyprávěl, jak ho Moučka kdysi nabádal, aby vstoupil do Komunistické strany, že se tím vyhne různému popotahování a nepříjemnostem v práci. Martin Štěpánek zanedlouho poté emigroval.

    Jaroslav Moučka mi vždycky připadal jako přesvědčený soudruh, který není komunistou kvůli kariéře. Totéž jsem si vždycky myslel i o herečce Jiřině Švorcové. Bohužel pravdou je, že dnes je v módě se dívat na přesvědčené komunisty skrz prsty, jako za socialismu bylo běžné nestýkat se s disidenty.  Na obrázku je takový, jakého jsem ho potkával poslední léta. Naposled jsem s ním rozmlouval asi přede dvěma lety. Špatně se mu chodilo, měl potíže s koleny. Měl jít na operaci, ale lékaři mu operaci nedoporučovali pro onemocnění srdce.  Pan Moučka mi tehdy říkal, že ho život netěší, že už jenom čeká, až umře.

    Do stejného výčepu jako Jaroslav Moučka chodil tehdy i herec Jiří Vala.
Ten však pivo nepil. Dával si u výčepu jednu vodku, chvíli postál, popovídal s výčepním Lojzou Jinochem a opět chvátal dál. Jiří Vala byl tehdy obsazovanější víc než Moučka, a to nejen v divadle, ale také ve filmu. Vala nebyl tak lidový, ale rozhodně byl přátelský. Na rozdíl od Moučky byl ve své době špičkovým hercem. Vzpomeňme jen na jeho krásnou rolu Martina Nedobyla v TV seriálu „Sňatky z rozumu“. Jiří Vala zemřel už v roce 2003. 

     Do stejného výčepu tehdy chodil i Vladimír Kučera, koncem socialistické éry sportovní redaktor deníku Práce. Byl to nadšený fotbalový fanda a celé hodiny dokázal se štamgasty rozebírat tehdejší fotbalovou ligu. Dnes připravuje Vladimír Kučera
v České televizi Pořady Historie.cs a Politické spektrum.

   Do výčepu v Babetě už nechodíme nikdo. Koncem devadesátých let minulého století tato restaurace zanikla a místo ní vznikla pobočka gastronomické sítě Potrefená Husa, jejíž zaměstnanci mají k zákazníkům specificky drsné chování, ale o tom jsem psal už před pěti lety v článku Náš zákazník náš pán?

   Vladimír Kučera už je dnes také více zaneprázdněn než za socialismu, občas ho vídám s psíkem na procházce či s vnučkou, dospívající slečnou, kterou ještě před nedávnem vozil v kočárku. Klasické postavy Vinohrad mizí.

   Z těch známějších často potkávám herce Miloše Nesvadbu a sem tam i jeho syna Michala, herec Lubomír Lipský už se také tak často neprochází Vinohradskou ulicí jako dřív. Vlastimil Brodský, kterého jsem často potkával, zemřel dokonce už před sedmi lety. Mám v živé paměti svůj poslední pohled na něj, kdy stál u auta vedle chodníku na Vinohradské ulici a mluvil do mobilního telefonu. Za tři dny jsem slyšel tu smutnou zprávu, že zemřel.  Často jsem potkával i herce Svatopluka Beneše, který do vysokého stáří chodil svěžím, pružným krokem.  Také on zmizel, a to několik let před svou smrtí. Poslední léta strávil ve Vinohradské nemocnici.

    Občas potkávám i rozhlasového režiséra Karla Weinlicha. Myslím, že je rád, když ho někdo pozná. Zatím je stále svěží.

    No ti mladší, kteří se objevili na Vinohradech, už ani nemají příležitost seznámit se s rodilými Vinohraďáky. Výčepy, kde si lidi povídali, už neexistují. A tak sice potkávám často Martina Veselovského – televizního a rozhlasového redaktora -  i s rodinou i další nové Vinohraďáky, ale ani na letmé seznámení už dnes není vhodná doba.
Komentáře
Článek je bez komentářů

24. 12. 2009

PF 2010

24.12.2009 00:19 - 02. Deník -trvalý odkaz

PF 2010

Přeji všem čtenářům Tomova deníku hodně zdraví a dobré nálady!
mluvka Tomáš
Komentáře
[1]27.12.09 18:25:05Jarmila
Ahoj Tomíku, moc se mi líbí Vaše PF. Jarmila
[2]27.12.09 19:33:04mluvka Tomáš - www
Děkuji za pochvalu, už jsem odeslal PF jako fotografii i poštou. Dostanete ho po Vánocích. Tomáš
[3]28.12.09 21:48:18Fauve - www
PF, jako PF, ale musím Tě tomáši pochválit, shodit za dva roky dvacet kilo, je chvályhodné, udělal jsi tím hodně, pro své zdraví. Petr
[4]29.12.09 06:51:52mluvka Tomáš
Milý Fauve, není PF jako PF. Docela si zakládám na tom, že jednou za rok pošlu papírovou novoročenku určitému počtu lidí, kterým se tak připomenu, že ještě existuji. Že vložím v dnešní době tyto novoročenky také na blog nebo je pošlu e-mailem, není tak důležité - viz např. http://tomuv.denik.sblog.cz/2008/12/31/678 , http://tomuv.denik.sblog.cz/2007/12/22/614 , http://tomuv.denik.sblog.cz/2006/12/24/459 . Elektronickou novoročenku lidé zpravidla smažou nebo zapadne ve spamové elektronické poště či si ji letmo prohlédnou na blogu a zapomenou na ni. na mou papírovou novoročenku si lidé pamatují ještě řadu měsíců. Protože dnes je málokdo ochoten investovat peníze do originálního novoročního přání. Včera jsem byl v blízké vinotéce, kde jsem toto PF rozdal i personálu a stálým hostům, které znám. Hosté měli radost, ale v rozhovoru rozebírali jen svoje dovolené na řeckých ostrovech. Rozplácnout se na pláži, to je smysl života průměrného Čecha. Na novoročenku mu líto peněz.
[5]29.12.09 07:47:49mluvka Tomáš
Co se týká hmotnosti - stále mám 10 kg nadváhu. Už to jde po těch dvou letech velmi pomalu. Kladu spíš důraz na to, abych nepřibral. Hubnout zase začnu, až se mi podaří stabilizovat nejnižší dosaženou hmotnost 82 kg, kterou jsem dosáhl už letos v březnu a od té doby se potácím stále nad ní. Obezitologové mi doporučili medikamentózní léčbu nebo podvázání žaludku, ale nepovažuju svou nadváhu už za natolik velkou, abych se musel uchýlit k těmto urychlujícím prostředkům. Až seberu síly, možná, že zase začnu navštěvovat fitcentrum pro tlusté - viz dvě přechozí novoročenky.
[6]31.12.09 19:01:06Vladimír
Tak hajhou do toho roku 2010 - a ať se nám naděje splní a hrozby vyhnou (a ne naopak)!

22. 12. 2009

Video o Seznamu.cz

22.12.2009 09:06 - 10. Technické poznámky -trvalý odkaz

Video o Seznamu.cz


  Tomův deník je ve vesmíru díky společnosti Seznam.cz, který mu umožňuje existenci. Na blogu Seznamu.czhttp://seznam.sblog.cz/ze_zivota_seznamaku/ - jsem našel hezké video o společnosti. Považuji témeř za svou povinnost ho umístit i v Tomově deníku jako poděkování za dobré služby. Podívejte se sami:

Komentáře
Článek je bez komentářů

11. 12. 2009

Vánoční besídka v SDMO - 2.část

11.12.2009 05:22 - 03. Lidé -trvalý odkaz

Vánoční besídka v SDMO - 2.část


     
Drahá slečno Kasalická,

celý víkend jsem přemýšlel,  co Vám mám napsat. Poslední týden se potácím v depresích.  Včera přišla na návštěvu jedna starší paní, kterou znám už přes třicet let.  Říkala mi, jak vypadám dobře a já si velmi přál, aby už konečně odešla. Než přišla, přál jsem si, aby zavolala, že z nějakých důvodů nemůže přijít. Ta paní mi říkala, že vypadám velmi dobře a mě přitom bylo dost mizerně. Když konečně odešla, nevěděl jsem ani, zda jsem se k ní nechoval příliš odtažitě. Dnes jsem jí zavolal a omluvil se jí. říkal jsem jí, jaký mám problém napsat Vám, že se mi na tu vánoční besídku nechce. Řekla, ať to napíšu jednoduše.

Tak tedy:
Rozhodl jsem se, že na vánoční besídku do SDMO nepřijdu. Nemám sílu se přetvařovat. Nemám sílu vysvětlovat stále novým slečnám, které do SDMO přicházejí jako zaměstnanci, a po určité době zase odcházejí, proč podle mého názoru sdružení pracuje špatně. Nemám sílu to vysvětlovat ani stále stejnému výboru pod vedením stále stejné dr. Šprynarové.  V letošním roce jsem se pokusil situaci změnit tím, že jsem kandidoval do výboru a nabídl, že budu vykonávat i funkci předsedy - viz

Ukázalo se, že většina lidí, kteří přišli na valnou hromadu, nemá vůli něco změnit. Účast na vánoční besídce by pouze zvýšila mou beznaděj. Nemám rád vánoce, protože se všichni tváří, jak se rádi vidí.  Všichni, kteří byli celý rok lhostejný. Opět se k té lhostejnosti připojím až po Novém roce. Letos navštívím už jen Kurz tvůrčího psaní.

Myslete si o tom, co chcete. Už tak je okolo mne dost lidí, kteří vědí, co bych měl a neměl dělat, jak bych se měl a neměl chovat.
Tomáš Němec
     

Milý pane Němče,
jsem ráda, že jste se nakonec odhodlal a napsal mi skutečně to, co vážně chcete napsat. Věřte mi, že si toho opravdu vážím.
Je to samozřejmě Vaše rozhodnutí na besídku nejít a já ho plně respektuji. Půjde v podstatě o setkání klientů a pracovníků, a tak je jasné, že když nemáte na setkávání s některými lidmi náladu, jednoduše se s nimi nesetkáváte.

Přála bych si, aby se Vaše beznaděj, co se týká fungování Střediska někdy změnila v naději. Přála bych si, abyste jak píšete, nemusel stále novým slečnám cokoliv vysvětlovat, protože byste byl prostě spokojený s chodem a vedením Střediska.

Zdravím Vás a přeji Vám pěkný zbytek dne.

Jarka Kasalická
     
Komentáře
Článek je bez komentářů