30. 6. 2007

Proč si píšu blog

30.06.2007 09:06 - 02. Deník -trvalý odkaz

Proč si píšu blog


   Přítel Béda občas hořekuje nad tím, že jeho blog navštěvuje  málo lidí. Už před třemi měsíci hořekovalv podstatě stejně.  Tehdy jsem se mu snažil vysvětlit  ve své Technické poznámce XVIII, proč tomu tak je. Už to zapomněl.

   Jak už jsem psal v jiných článcích, přítel Béda objevil Tomův deník hned na počátku přede dvěma lety a vlastně většinu technických fines, jak graficky uspořádat blog, jsem se naučil od něj. Dokonce mi založil blog, ve kterém mě technické dovednosti učil. Původně chtěl, abych mu řekl heslo od Tomova deníku, že mi ho technicky upraví. Byl netrpělivý, když jsem jeho rady neaplikoval dostatečně rychle a některé vůbec, přestože on je považoval za zásadní. Ještě, že jsem mu heslo od Tomova deníku tehdy neřekl!  Bylo to dobře proto, že jsem nevěděl, že přítel Béda trpí občas něčím, co bych nazval mazací mánií. Prostě mu připadne, že všechno, co napsal, je zbytečné a tak naráz smaže svůj blog a ztratí se z internetu. Po čase se zase objeví jinde. Bohužel Béda takhle naráz smazal blog, který založil pro mne a ve kterém už byla řada výukových příspěvků a kam jsem psal i já a učil se, jak pracovat s internetem a psát na něj.  Blog zmizel naráz, bez předchozího upozornění. Prostě najednou nebyl. Zmizel blog, zmizel na čas i Béda. Měl jsem tehdy hrozný vztek.  Na druhé straně jsem děkoval Bohu, že jsem neumožnil Bédovi vstup do Tomova deníku. V tom byl mezi námi rozdíl. Zatímco já jsem psal články z potřeby něco sdělit a vyjádřit trvale, Béda vždy založil nový blog, napsal do něj částečně to, co už dříve jednou či vícekrát napsal a znovu smazal, pak ho zase cosi popadlo a všechno smazal. Trvalo mi nějaký čas, než jsem pochopil, že se tím vyrovnává sám se sebou. Nemohu to nijak odsuzovat. Nikomu tím neublížil, možná jenom sám sobě.

   I mně slouží psaní blogu k vyrovnávání se z vlastními problémy.  Nemám jich málo a chodím si o nich povídat už devět let s psychology, ale o tom už jsem psal v jiných článcích. Mohl bych si psát deník jen doma, do svého počítače. jenže slovo deník, které se užívá pro slovo blog v češtině, není přesně to ono, co si lidé pod slovem deník představují. Blog na internetu může mít několik významů. Například blogy na Lidé.cz slouží většinou dětem místo toho, co se za mého dětství nazývalo památníčky.  Děti si stahují fotografie zpěváků, hudebních skupin a herců a občas si píšou něco jako osobní deníček. Dospělejším lidem však mohou sloužit blogy jako noviny. A k tomu slouží z větší části i mně. Píšu články, které by mě žádný dnešní vydavatel tištěného deníku neotiskl, protože by mu nezvýšil prodejnost jeho novin. Některé mé články osloví lidi, kteří ve změti internetu objeví Tomův deník jen náhodou. Tak, jako před rokem a půl oslovil článek Bude českým životním stylem násilí a lhostejnost? paní Annu, která připojila svůj velice niterný komentář.

Závěrem mohu připojit i svůj komentář, který jsem napsal Bédovi k k výše citovanému článku Má to mé psaní smysl?

   Drahý Bédo, tenhle tvůj článek má v podstatě stejný obsah jako můj článek  Technická XVIII. Jenže mě je na rozdíl od tebe úplně jedno, kolik lidí můj blog navštěvuje. Já jsem spokojen, že ten, kdo ho chce navštívit ho navštívit může. Blog mi pomáhá ve vysvětlování něčeho, co už jsem vysvětloval 100x a lidi se pořád diví. Odkážu je na určitý článek, který jsem psal třeba před dvěma lety. Dost lidí z mého okolí mi řekne, že nemá internet nebo že internetu nerozumí. Jejich smůla. Já jsem to taky neuměl a taky jsem se to naučil. A že si raději platím měsíční paušál za internet než bych dal peníze za to,za co je vydávají oni? To je taky věc výběru. Kdybych byl zdravý, možná bych jezdil autem na dovolenou do Španělska jako můj bratranec. Ale nejsem. Díky internetu jsem však také o něm mohl napsat do článku Dilema vánočního přání . Jemu je to jedno a mně to psychicky pomohlo.Ošetřujícího lékaře svého otce jsem už loni upozornil na článek The Story of Us (Náš příběh), kde píšu o vztahu se svým otcem. Jsem přesvědčen, že si článek lékař přečetl, i když mi asi měsíc poté na můj dotaz řekl, že neměl čas. Jak se zachovají určití lidé, nemohu ovlivnit. Ale mohu je prostřednictvím bloghu informovat o svém názoru.
Komentáře
Článek je bez komentářů

24. 6. 2007

Psycholog Karel Humhal šedesátiletý

24.06.2007 13:57 - 03. Lidé -trvalý odkaz

Psycholog Karel Humhal šedesátiletý


   Dnes se dožívá šedesáti let známý pražský psycholog PhDr. Karel Humhal.


   Stálejší čtenáři Tomova deníku jistě narazili na článek Najít vhodného psychologa není jednoduché.  Po strastiplném tříletém hledání, když už jsem chtěl další pokusy vzdát, se tím vhodným psychologem pro mne ukázal právě dr. Humhal. Docházím k němu už šest let.

   Za tu dobu jsem mohl sledovat nejen jeho práci, ale i obtíže této práce. I když psycholog není lékař, ale vzděláním filozof, spadá jeho práce do zdravotnictví. Lidé často nechápou rozdíl mezi psychologem a psychiatrem. Někteří psychiatři se dívají na psychology skrz prsty, protože to nejsou lékaři.  Psycholog pracuje s časem. Zatímco jedna návštěva u psychiatra může trvat jen několik minut, u psychologa to bývá celá hodina i déle. Těch hodin je potřeba ke zdárnému výsledku mnoho.  To nechápou zdravotní pojišťovny a tak dávají psychologům malé finanční limity. Psychologovi pak nezbývá než psychoterapii jednoho pacienta omezit, natáhnout ji do neúměrně dlouhého časového období anebo přesvědčit pacienta, že si musí psychoterapii plně hradit.  

   Dr. Humhal se však vždycky snaží, aby pacienta problémy českého zdravotnictví zatěžoval co nejméně. Řada lidí  k němu přichází v nedobrém psychickém stavu a jsou plni vlastních problémů.

   Dr. Humhal je zván do médií, ať už tištěných nebo elektronických. Má obsáhlé odborné znalosti a také se dovede vžít do problémů klientů. Zajímavě vystoupit v televizi však každý  psycholog neumí. Mám dojem, že právě takovými psychology byl dr. Humhal kritizován za svá televizní vystoupení nebo komentáře. Zvláště populární časopis "Psychologie DNES" si vzal Humhala na mušku několikrát. Že by však s ním otiskli rozhovor nebo že by si si od něj vyžádali příspěvek, to jsem nezaznamenal. Karel  Humhal nemá čas na psaní populárních knih jako někteří jeho kolegové. O to více se však věnuje problémům svých pacientů. Pro svou obsáhlou praxi klinického psychologa ho často soudy a policie najímají jako soudního znalce.

   Práce, kterou dr. Humhal dělá, je psychicky značně vyčerpávající. Přesto z něj čiší životní optimismus, který předává i svým klientům.

  Přeji mu, aby mu jeho optimismus a zápal pro práci vydržel ještě  mnoho let  a aby si dlouhá léta dokázal udržet duševní i tělesné zdraví.

   Podívejte se na dr. Humhala ve videoreportáži Českých novin na téma Jak se vypořádat s partnerskou krizí?
Komentáře
Článek je bez komentářů

23. 6. 2007

Valná hromada Syndikátu novinářů ČR a Sedm kulí - 3.část

23.06.2007 20:26 - 09. Klub volných novinářů -trvalý odkaz

Valná hromada Syndikátu novinářů ČR a Sedm kulí - 3.část



   Místopředsedovi  Radku Kubičkovi se patrně tato diskuze příliš nelíbila, chtěl ji ukončit a dát o této změně stanov hlasovat. Bývalý syndik Rudolf Zeman však dal protinávrh, aby stanovy v tomto bodě zůstaly nezměněny. Kubičko se tvářil, jakoby protinávrh přeslechl a vyzýval k hlasování o změně. Kupodivu auditorium delegátů chtělo hlasovat o protinávrhu, tak Radko Kubičkovi nezbylo nic jiného, než dát hlasovat o tom, zda v tomto bodě mají být stanovy v původním znění. Pro bylo 31 delegátů, proti 9.  A tak hlasování o návrhu pánů Kubička a Punčocháře pozbylo smyslu.

   Pan Kubičko se však nevzdal a vybídl k hlasování, aby jeho a páně Punčochářův dokument rozeslaný e-mailem před pouhými sedmdesáti hodinami, který jsem zveřejnil ve výše citovaném článku byl přijat jako programový dokument pro další období. Delegáti namítali, že se o dokumentu nemůže hlasovat v tak závažné souvislosti, když s ním řada z nich není seznámena. Dokument ležel rozmnožen na předsednickém stole. Pan Kubičko vybídl delegáty, aby si vzali výtisk. Pan Punčochář se nabídl, že vlastními slovy vypoví, co v dokumentu je. Udělalo se mi z toho nátlakového jednání obou pánů nevolno. Protože jsem byl jen jako pozorovatel bez volebního hlasu, valnou hromadu jsem opustil.

   V kantýně administrativní budovy jsem se naobědval. Právě jsem vycházel z budovy, když mi volal o přestávce jednání delegát Klubu volných novinářů pan Jan Ungár. Za Klub volných novinářů údajně nedošla nominace na člena řídícího výboru Syndikátu. Podle rozhodnutí poslední schůze Klubu  jím měl být právě pan Ungár.  Předseda Klubu volných novinářů a dlouholetý činovník Syndikátu novinářů nám na schůzi řekl, že návrhy na členy do řídícího výboru podávají ústně delegáti až na valné hromadě. Na valné hromadě byl přítomen jako pozorovatel také předseda KVN pan Chrastina a prohlásil, že „jsme jaksi neurčili, kdo náš předvolební klubový návrh na kandidáta do řídícího výboru doručí …“. Považuji to ta zlomyslnost, protože možná chtěl být pan Chrastina nominován sám, ale nikdo ho kvůli jeho pokročilému věku nenavrhl. Možná však, že to nebyla od pana Chrastiny zlomyslnost, ale pouze projev stařecké demence.

   Potřeboval jsem nějakou vzpruhu a tak jsem si dal v sousedním bistru benešovskou čtrnáctku zvanou Sedm kulí. 
 

   Jako by opravdu bylo po atentátu na arcivévodu Ferdinanda v Sarajevu. Po chvíli přišel pan Ungár. Už bylo po volbách, jen se přepočítávaly hlasy.  Seděli jsme a se smutkem zapili onu nepříjemnou valnou hromadu.


Jan Ungár po odchodu z valné hromady Syndikátu novinářů nad černou čtrnáctkou Sedm kulí a v rozhovoru se členem rady České televize Dobromilem Dvořákemkterý se také valné hromady zúčastnil.

Jenže ono to v Syndikátu novinářů nebylo nic nového. Už před dvanácti lety popsal podobný způsob schůzování Miroslav Sígl v článku 19 novinářům správní rady nevadí prohospodařené milióny Důvěra - za jakou cenu?

Kupodivu v Síglově článku figurují také dvě stejná jména jako dnes: Ing. Miroslav Jelínek a Vladimír Chrastina.

   Druhého dne jsem se z krátké zprávy na syndikátním webu dozvěděl, že vedení Syndikátu novinářů ČR se po valné hromadě nezměnilo. Předsedou zůstal ing. Miroslav Jelínek, místopředsedy Radko Kubičko, Jan Punčochář a Ivana Šuláková ( SNČR pro sever Moravy a Slezska).

   Placeným místopředsedou možná nebude nikdo z oněch dvou pražských místopředsedů, ale zajisté se časem Řídící výbor rozhodne, jakým způsobem bude aspoň jednoho z nich odměňovat. Nebo že by se řídící výbor přece jen rozhodl pro profesionálního manažera? Třeba jím bude nakonec právě pan Kubičko nebo pan Punčochář. Jedna věc se mi však zdá pravděpodobná. Otevřená a přátelská atmosféra bude chybět v Syndikátu novinářů další tři roky. Uvažuji o tom, zdali se opět nemám stát pasívním členem Syndikátu, ročně zaplatit 600 Kč a mít klid.
Komentáře
Článek je bez komentářů

Valná hromada Syndikátu novinářů ČR a Sedm kulí - 2.část

23.06.2007 20:21 - 09. Klub volných novinářů -trvalý odkaz

Valná hromada Syndikátu novinářů ČR a Sedm kulí - 2.část


   Konečně se musím ještě zmínit o nesplněném závazku zřídit v tomto objektu restaurační zařízení jako klub novinářů,  aby se sem naučili lidé z médií chodit a věděli, že tu vždycky najdou někoho zajímavého a dobré živobytí. Zatím jsme na to nestačili, ale nemůžeme to ztrácet ze zřetele. Také naše webová stránka vyžaduje do budoucna větší pozornost, což bude jistě také úkol pro placeného manažera.  Závěrem tohoto krátkého úvodu bych chtěl poděkovat všem členům řídícího výboru, komise pro etiku, kontrolní skupiny a pracovníkům kanceláře Syndikátu za činnost v minulém funkčním období. Děkuji i vám všem.  Prosím o připomínky ke zprávě řídícího výboru. Nejsou.
     


 Vzápětí si slovo vzal místopředseda Syndikátu Radko Kubičko:

     
Radko Kubičko řekl:
   Díky za slovo.  Já jenom velice stručně. Taky děkuji členům řídícího výboru za jejich práci a také našemu předsedovi Mirkovi Jelínkovi za jeho práci, ještě jednou díky moc. Na sebe nemyslel, tak bych chtěl doplnit. Takže děkuji také Mirkovi Jelínkovi za jeho práci a chtěl bych říci jenom velice stručně, že se tedy plně stavím za to, co tady přečetl a že i v našem materiálu s Honzou Punčochářem, který jsme vám rozeslali, který je tady případně k dispozici, takže vysvětlujeme, proč je tedy nutné pro další činnost zřídit funkci placeného funkcionáře nebo placeného člena vedení. Já za těch šest let, co se tady angažuji v Syndikátu novinářů, více či méně jsem pochopil, že bez profesionalizace této organizace nemůžeme být viditelní na scéně mezi novináři.  Už před třemi lety jsem prosazoval společně s Mirkem Jelínkem profesionalizaci naší kanceláře, to jest placeného vedoucího naší kanceláře a teď se tedy plně stavím za ten návrh zřídit funkci placeného funkcionáře a z toho důvodu přidáme jednu drobnou změnu stanov, kterou v tom materiálu také najdete, to jest zřízení funkce prvního místopředsedy. Takže díky moc za všechno, co jsem tady mohl za šest let zažít a doufáme, že se budeme opět setkávat.
     


   Po těchto samochválách byly karty rozdány  a v duchu těchto dvou projevů se neslo celé jednání valné hromady. Místopředsedové Syndikátu Radko Kubičko a Jan Punčochář zahájili boj o zakotvení placeného místopředsedy do stanov. Část delegátů byla zmatena, protože nedostali onen zcela soukromý materiál obou místopředsedů, který jsem zveřejnil v článku Záměry pánů Kubička a Punčocháře.

   Jiní delegáti nechápali, proč úřednickou funkci by měl vykonávat volený funkcionář a nikoli výboru podřízený placený manažer. Další poukazovali na nelogičnost, proč by měl být placen další místopředseda, jehož funkce by měla být zanesena do stanov. Jediný Klub volných novinářů se již před valnou hromadou dokázal v materiálu pánů Kubička a punčocháře zorientovat a požadoval písemně ponechání původního znění. Tento požadavek rozdal všem delegátům. Ve stanovisku Klubu volných novinářů se pravilo:

     
K navržené změně článku 16. odst. V. požadujeme ponechat původní znění. 
Důvodem našeho nesouhlasu s navrhovanou změnou je, že původní negativní formulace nebyla diskriminační a přitom bránila využívat zdrojovou oblast SN k ovlivňování rozhodování členů řídícího výboru nebo grémia. Jakmile by byl člen řídícího výboru zaměstnancem, a to nová formulace umožňuje, došlo by k rozporu v tom, kdo koho vlastně řídí. Jako zaměstnanec by přijímal rozhodnutí předsedy a grémia a přitom by jako člen řídícího výboru mohl popírat takováto rozhodnutí! V důsledku by to vedlo ke kumulaci moci, protože jako zaměstnanec by vlastně takovýto člen mohl výrazněji ovlivňovat celou činnost řídícího výboru a tím i SN ČR.
     


klikni - 3.část
Komentáře
Článek je bez komentářů