Jak přistoupit ke komunálním a senátním volbám - 1.část
Když jsem se koncem května ptal své příbuzné, říkejme jí Melisa, zda půjde volit do Sněmovny, řekla mi velmi nejistým hlasem, že politice nerozumí, že ji to nezajímá a že volit nepůjde. Po volbách mi řekla, že na poslední chvíli přiběhl domů její manžel a řekl, že jdou volit, přece to ten Paroubek nemůže vyhrát. Tak šla volit podle přání svého manžela. Paroubek nevyhrál, ale vládu nemáme do dnes. Melisa však volila dobře. Volbám nerozumí, politika ji nezajímá a tak dala na manžela, kterého má ráda a který je pro ní ta správná autorita. Myslím, že volby do jakéhokoli zastupitelstva nikdy nestojí za rodinné rozepře.
Já si stále uvědomuji, že ať mám na politiku jakýkoli názor, nemohu pominout, že významně ovlivňuje můj život. Ovlivňují ho ti, kteří politiku dělají, ať už se k ní dostali jakkoli. Nemohu jít tedy nevolit. To bych si potom mohl vyčítat, že jsem se svou pasivitou zasloužil o to, že se věci veřejné vyvíjejí odlišně od mých představ.
Po roce 1989 už byly volby několikrát a tak jsem si trochu ověřil, nakolik se jejich výsledky shodují s tím co já bych si přál. Nikoli s tím, kdo vyhrál, ale s tím, jak ten, kdo vyhrál jednal. veřejně se hovoří o tom, že současným předním politikům jde spíše o vlastní pozici v politice než o nějakou vizi, se kterou by se v politice pohybovali. Jejich cílem je proto hlavně, aby ukonejšili své politické protivníky natolik, že je tito nebudou chtít vyšoupnout z křesla. Tím zůstávají v politice stále titíž lidé. Politika přestává být službou veřejnosti, stává se pouze obživou určitého množství jedinců.
Konzervaci tohoto stavu napomáhají některá předvolební společenská klišé – například.: volte jen takové strany, které mají šanci vyhrát. Politické strany se proto dělí na velké a malé. Velké jsou ty, které mají lepší přístup do masových médií. Tam se o nich dozví víc lidí a proto jsou velké. Malé strany se objeví v médiích těsně před volbami a proto je mnoho lidí považuje jen za něco, co usiluje o zviditelnění, ale nepřichází se žádnou vizí. Dobře to dokumentuje pořad České televize Politické spektrum ze 29.září (poklepem na název možno přehrát videozáznam). zhruba v 25 minutě pořadu psycholog Slavomil Hubálek říká: „Malé strany volí ta část populace, která se aspoň o sobě domnívá, že je míň konformní než většina, že to je nekonformní, že to je trošku protestní hlas, že to je hledání něčeho nového. V moderních společnostech to vypadá tak, že se mluví o jakési pravici a levici. Řada lidí toto rozdělení už dneska odmítá, připadá si – já nejsem ani napravo ani nalevo. Hledají jakýsi střed nebo jakési alternativní řešení.“
Malé strany se dají rozdělit na ty, které vznikly spojením lidí odpadnuvších od velkých politických stran, to znamená těch kteří se už do veřejné politiky dostali. Druhou skupinu tvoří strany, ve kterých se sdružují lidé, kteří se zatím do politiky nedostali a nabízejí právě ono alternativní řešení. Jsou možná poněkud naivní, ale nejsou zatíženi osobními politickými vazbami z minulosti (myslím minulost po roce 1989). Alternativní strany a jejich přívržence tvoří většinou mladí lidé, lépe chápající současné mezinárodní evropské souvislosti. Takovou stranou je Humanistická strana, kterou sleduji asi šest let. Pokud jí dám svůj hlas, nepřipadá mi zmařen, když se tato strana nikam nedostane. Je to pro mě směr, který považuji za vhodné podpořit. Humanistická strana kandiduje v Praze pouze do celopražského zastupitelstva.
Volba do zastupitelstva Městské části Praha 3, kde žiju, mi připadá velmi složitá. Charakterizuje ji umístění volebního plakátu, který jsem vyfotil v pátek 13.října na náměstí Jiřího z Poděbrad.
Současné složení zastupitelů na radnici Prahy 3 je vzniklé pevnou spoluprací ODS a ČSSD. V radě zastupitelstva je šest členů ODS a tři členové ČSSD. V zastupitelstvu je ještě několik členů Demokratů Jana Kasla, strany, která se dnes jmenuje SNK Evropští demokraté.
Zatímco na celostátní úrovni si ODS a ČSSD nemohou přijít na jméno, v Praze 3 pracují ruku v ruce a prosí voliče, aby je v této spolupráci ponechali další volební období. Ale jak vlastně tato koalice úspěšně pracovala? Kdo to ví opravdu?
klikni - 2.část
Komentáře
Článek je bez komentářů
Žádné komentáře:
Okomentovat