Dva pohledy na svět internetu
autor Václav Cílek, ČRo2 - Praha, 30.9.2006, pořad "Meteor"
Z knihy Václava Cílka Krajiny vnější a vnitřní
■ ■
Viditelnými symboly této doby je internet, technoscéna a mobilní telefony.
Všimněme si internetu. Jaké jsou jeho základní charakteristiky? Je pomalý, člověk se na něm dozví mnoho zajímavostí, které nepotřebuje znát. Ve většině případů je velmi obtížné na něm najít to, co právě potřebujeme. Díky blikání obrazovky se mění vnímání času a zdá se, že na některé jedince působí právě rychlé střídání tmavých a světlých ploch jako psychedelický stroboskop. Internet je pro některé skupiny uživatelů návykový. Internet je až na výjimky nehistorický. Materiál starší než dva tři roky na něm spíš nenajdeme. To je velký rozdíl oproti knihovně, kde čísla přírůstkového katalogu sahají desetiletí nazpět. Internet je fluidní – co tam bylo včera, se dnes změnilo v něco jiného a pak zcela zmizelo. Internet je oceán příběhů, které se stále koagulují a stále rozpouštějí. Internet může být velmi praktický. Ale nejcennější věc, jako je osobní kontakt s přítelem nebo pocit z dobře svázané knihy nebo žluté lišejníky porůstající šedavé kameny na něm nenajdeme. Internetové diskuze jsou přečasto osamělými monology. Ale pokud se diskutující lidé dobře osobně znají, tak internet velmi usnadňuje komunikaci. Internet je k ničemu, když někdo vypne proud. Papír je papír – šustí a voní, dá se spálit v kamnech, dá se na něm sedět na lavičce v parku. Na druhé straně se některé informace dají nalézt jen na internetu. Je důležité vědět, kdy je lepší s internetem přestat. Je vhodný na sběr informací, ale když má člověk něco skutečně promyslet a prožít, tak je lepší jej vypnout.
Znát svoji vodu.
Vnímáme, jak internet spojuje, ale on také rozpojuje svět na část, která internet má a která jej nemá. A tyto dvě části stojí ne-li proti sobě tak vedle sebe a budují odlišné hodnoty. Před lety jsem projížděl Baludžistánem po afgánsko-pákistánské hranici. V jedné obci jsme usedli mezi vesničany. Byli to téměř stejní lidé, jaké vídáme v televizním zpravodajství z Afghánistánu. Přišli jsme pobejt, jak se říkalo v Podkrkonoší. Nabídli nám, zda se nechceme vykoupat ve vodní nádrži, takové betonové jímce o rozměrech několika metrů. Neuvědomovali jsme si, že odtud bere vodu celá vesnice. Rádi jsme skočili do vody, oni se na nás dívali, měli radost z naší radosti. Divili se potápění pod vodu a nevadilo jim, že tu vodu budou pít. Tohle je hodnota světa bez internetu. Něco podobného člověk v Silicon Valley nejspíš nezažije. Nechci říct, že hodnoty světa vez internetu jsou lepší, jsou jiné.
Mnoha účastníkům Fóra 2000 se zdálo, že je škoda, že polovina světa nemá k internetu přístup. To je typická západní arogance, že víme, co je pro chudáky lepší. Zkusme to celé otočit a formulovat si jinou otázku: kdo ochrání zbytek světa před internetem? Jak zamezit jeho dalšímu šíření? Představme si, jak u studny sedí Baludžové a hodnotí ten náš zběsilý západní svět a říkají si: těm se dá pomoct jedině tak, že jim zničíme internet, jinak se už nikdy nenaučí pořádně komunikovat jako člověk s člověkem.
■ ■
Komentáře
k tomu internetu: je dobré se naučit pracovat s vyhledávačem jako je Google, pak odpadnou některé z popisovaných výtek (či snad spíše nářů ? )
[2]15.10.06 12:29:10mluvka Tomáš
On ten článek je spíš o náhražce přímé komunikace lidí internetem. Někdy je lepší vyrazit do blízké hospůdky, jít na návštěvu nebo si někoho pozvat domů než diskutovat prostřednictvím internetus neznámými lidmi.
Žádné komentáře:
Okomentovat