Proč nechodím do kina - 1.část
Před třemi lety byl dostavěn hned vedle Olšanských hřbitovů Palác Flora. Bylo to místo, na které jsem měl pěkné vzpomínky na mládí. S družinou jsme si chodili hrát na stejné místo na hřiště „U dvojky“, na kterém býval celé mé dětsví klasický kolotoč s autíčky a koníky – jedna jízda 2 koruny. Vedle hřiště byl ještě určitý prostor, kam jezdívaly menší cirkusy (např. Cirkus Dunaj). Výstavbou stanice Flora metra linky A bylo hřiště zrušeno a celá prázdná plocha zpustla. Dnes na celé ploše, kam se dříve vešlo velké hřiště a prostor pro cirkus zabírá jedna skleněno-mramorová kostka Paláce Flora. Je to takovéto univerzální zábavně-nákupní centrum, které na vás dýchne myšlenkou „tady bude draho“. Do té budovy jsem zpočátku chodil málokdy. Od jejího vzniku v okolí ubývaly obchody, na které jsem byl dlouhá léta zvyklý a nebyla za ně žádná náhražka jinde než v Paláci Flora.
Je tam i multikino. Zatímco všechna kina mého mládí v širokém okolí zkrachovala, multikino Paláce Flora má snad devět sálů. Nevím, nikdy jsem v nich nebyl. Vždy mě odradily už pokladny, které vypadají jak odbavovací hala na letišti. Minulý týden jsem si řekl, že alespoň prozkoumám, jak to v multikině chodí.
Lístky tam prodává několik mladých lidí, neřekl bych, že jsou to pokladní, ale operátoři, protože zírají do počítače. Za nimi je velký displej, který mi připomíná informace o odletu a příletu na letišti. Naprosto nepřehledné. Zeptal jsem se jednoho operátora, od kolika hodin hrají. Řekl mi, že podle toho, na jaký film chci jít. Zeptal jsem se co hrají. Dále nedokážu strohou a neochotnou konverzaci popsat, protože mi odpovědi byly naprosto nesrozumitelné. Připomínalo mi to čímsi známou scénku Felixe Holzmanna „Včera, Dnes a zítra“, který si také chtěl koupit lístek do kina a na závěr říká příteli o pokladní: „Buďto jsem blbej já nebo ona.“
S operátorem jsem se nedomluvil a on když viděl, že je marné mi něco vysvětlit, odkázal mě na program, který jsem si mohl vzít u vchodu. Program byl malý oranžový lístek velikosti 14,7 x 10,5 cm , kde byla tak drobná písmenka, že jsem si ho musel prohlédnout až pod lupou doma. Má strukturu jakéhosi jízdního řádu, ale bez vysvětlivek, takže jsem stejně nepochopil, co sděluje.
klikni - 2.část
Komentáře
Článek je bez komentářů
Žádné komentáře:
Okomentovat