Kniha na objednávku doby
autorem recenze je Jaromír Štětina (Týdeník rozhlas, číslo 16, 10.4.2006)
V nakladatelství Paseka vychází v těchto dnech kniha s kryptografickým názvem Kdo ve stínu čeká na moc. Grafické uspořádání slov na předsádce podle vybraných počátečních písmen poskytne v titulu všem dobře známou zkratku KSČM. Knihu napsali Adam Drda a Petr Dudek s neomylným novinářským čichem pro aktuální potřebu souhrnného díla, které vysvětlí kořeny a příčiny prudké aktivizace poslední stalinské komunistické partaje ve Střední Evropě.
Před volbami nemůže přijít na trh užitečnější kniha. Zobrazuje dinosauří relikt našich nejnovějších dějin realisticky a s nadhledem: "KSČM je u české společnosti patologickým jevem i diagnózou zároveň. Na jedné straně KSČM brání průchodu práva, vyrovnání se s minulostí a nezkreslenému výkladu dějin, na straně druhé její nerušená existence a podpora ukazuje, do jaké míry je česká společnost, navracející se „do Evropy“ stále ještě schopná a ochotná považovat podobnou stranu za něco samozřejmého, historicky daného, neodstranitelného, za něco, s čím se musí, chtě nechtě, žít."
Paní ministryně školství: co takhle nakoupit pár set tisíc výtisků této knihy a rozeslat zdarma všem kantorům, kteří by chtěli žákům vysvětlit, kam se ubírá naše moderní historie?
Celou recenzi si můžete přečíst, kliknete-li ZDE
Komentáře
[1]16.04.06 12:22:11mluvka Tomáš
V závěru recenze nabádá pan Štětina ministryni Buzkovou, aby nakoupila PÁR SET TISÍC výtisků a rozeslala je všem učitelům do škol. Připadá mi dost úsměvné, že pan Štětina se obrací na čelnou představitelku ČSSD. Právě sociální demokracie je stranou, která se nikterak netají tím, že by klidně vzala komunisty do vlády, kdyby komunisté dostali patřičný počet hlasů ve volbách. Nějak mi pořád není jasné, že pan Štětina zapomíná, že za socialismu bylo 10% dospělých občanů Československa členy Komunistické strany, skoro všichni byli členy Revolučního odborového hnutí a skoro všichni volili jednotnou kandidátku Národní fronty. Na jaře roku 1990 jsem byl na jakési besedě s novinářem a disidentem Janem Urbanem. Disidenti byli v té době něco jako hvězdy populární hudby, zkrátka byli oslavovaní. Urban se mi na rozdíl od ostatních zdál velmi střízlivý až skeptický v názoru na budoucnost. Řekl, že disidenti těžko budou moci prosazovat své myšlenky, ....
[2]16.04.06 12:41:41mluvka Tomáš
2/ ........ protože jich bylo v celém patnáctimilionovém státě jenom asi dvě stě. Jen dvěstě lidí z patnácti milionů se nebálo dostat se dlouhodobě do rozporu s režimem a otevřeně hlásit své myšlenky bez ohledu na možnost osobního postihu! Dnes je 16 a půl roku po změně režimu. Těžko se však můžeme domnívat, že se vlastně celému národu změnilo myšlení. Komu co v mládí bylo nasoukáno do hlavy, to mu tam už zůstane. Čechoslováci nepřijali z demokracie svobodu myšlení, přijali pouze diktát konzumu. Stále chtějí to, co je naučil socialismus - tedy aby se všichni bez přílišné snahy měli stejně, jeden jako druhý. Tedy nikoli stejně špatně, ale stejně dobře. Když soused jede na dovolenou do Chorvatska, já tam musím také, přestože mi horké sluníčko nedělá dobře. Když má podnikatel a hudebník Martin Kratochvíl letadlo, proč ho nemají všichni? Společnost se dnes rozděluje na lidi slušné a neslušné. Tak tomu bylo i za socialismu. Mnoho lidí si dnes namlouvá, že ti neslušní byli POUZE komunisté.
Žádné komentáře:
Okomentovat