1. 2. 2006

O vulgaritě (také na internetu) - 1.část

01.02.2006 11:45 - 03. Lidé -trvalý odkaz

O vulgaritě (také na internetu) - 1.část

prof. MUDr. Cyril Höschl, ČRo2 - Praha, 24.1.2006, pořad "Jak to vidí..."

  V jednom svém rozhlasovém vystoupení psychiatr Cyril Höschl analyzoval příčiny anonymní vulgarity a to i na internetu. Budete-li mít zájem, přečtěte si tento zajímavý rozhovor, který s ním vedla rozhlasová redaktorka Zuzana Vojtíšková.

                                                              
Zuzana Vojtíšková: Vy píšete různé sloupky do Reflexu a jednou se vás tam někdo ptal, jestli někdy taky mluvíte sprostě, protože působíte jako takový Mirek Dušín. Tak jak to s vámi je?

Cyril Höschl: Tak já myslím, že kdo se známe z těchto pořadů Českého rozhlasu, tak už o sobě víme, že nejsme Mirek Dušín a měli jsme mnoho příležitostí si to při vzájemné komunikaci osvědčit nebo vyjevit. Ale ono nejde ani tak o to, jestli užívám nebo neužívám sprostá slova, ale jestli to působení souvisí alespoň náznakem se zkušeností. Jestli to, jak člověk působí obráží skutečně to, jakým je. Všichni tušíme, že ne zcela a to je první část problému a druhá část problému je potom vulgarita ve vyjadřování jako taková. Ta se projevuje nejenom v mezilidské komunikaci, ale projevuje se také ve sdělovacích prostředcích a to je takový indikátor. Už jenom to, jak jsou nadabované filmy. Když se podíváte, jak vypadá originál a jak se to překládá do češtiny, tak je tam vždycky nějaký posun. Jeden z těch posunů sémantických se týká také míry obhroublosti nebo míry vulgarity, kterou filmy – zejména akční – jsou nabity. To, jestli hladina vulgarity odpovídá, to je někdy velmi obtížné zodpovědět. Už proto, že takzvaná sprostá slova když se opakují, tak se jakoby ta jejich nepřijatelnost vytrácí. Ony se ošoupou, dojde k určité inflaci a přestávají být sprostá, přestávají mít původní razanci.  Jestliže originál používá již takto zdegenerovaná sprostá slova a je to přeloženo do nějakých čerstvějších, šťavnatějších, tak přestože ten překlad vypadá poctivě, tak vlastně poctivý není.

Zuzana Vojtíšková:  Pane profesore, myslím, že nejsem jediná, kdo má ve svém okolí někoho, kdo mluví vulgárně a přitom je to chytrý a vzdělaný člověk. Takže si říkám: vyjadřuje vulgarita na povrchu skutečně to, jaký člověk je?

Cyril Höschl:Všichni žijeme ve světě působení povrchních dojmů, rychlých soudů. Zcela jinak se jevíme navenek než jací ve skutečnosti jsme. To se v mnoha situacích osvědčuje, protože v hluboké historii lidstva bleskový odhad toho, co si protivník myslí, jestli má úmysly dobré nebo špatné, to může znamenat záchranu života. My jsme disponováni k tomu dělat si o druhých rychlé soudy podložené povrchními znaky. A naopak – to, jak se chceme jevit ostatním, dáváme různé falše, abychom rychlý odhad ostatních oklamali. Tato velká hra je dána tím, že se v praxi nevyplatí podrobnější zkoumání, jaký protivník nebo potenciální spolupracovník skutečně je. Rozhodnutí musí být rychlejší, než by trvalo důkladnější poznání toho druhého. V kulturnějších podmínkách by se čekalo, že si člověk názor na někoho odloží do doby než ho blíž pozná osobně. To se ve skutečnosti nestává. Už antické divadlo to znalo. Alternativní výraz pro osobnost – persona – pochází od onoho „zníti přes“ – („sonare per“ nebo „per sonare“) z antického divadla. Tam si postavy držely před obličejem masku a ta maska, to je garderoba, kterou nosíme do společnosti. To je naše osobnost. To je to, jak se chceme jevit těm druhým. Do toho patří to, zda se chceme jevit útoční nebo bezbranní, mazaní nebo naivní a také jestli jsme vulgární nebo naopak útlocitní. To, co máme na té masce, to nemusí odpovídat skutečnosti. Kromě toho si tu garderobu nosíme do různých situací a do různých společností různou. Normální člověk se zcela jinak chová u maturity, jinak v hospodě a jinak na toaletě.

klikni - 2.část
Komentáře
Článek je bez komentářů

Žádné komentáře:

Okomentovat