Konec trápení

03.07.2006 22:16 - 02. Deník -trvalý odkaz

Konec trápení

   Dnes jsem potkal starou paní s pejskem. Sousedka z vedlejšího domu, paní N. Je to asi tři čtvrtě roku, kdy jsem napsal o jejím synovi článek Doba se podepíše na každém z nás.

    Paní N. vždy odpověděla na pozdrav, ale nikdy se se mnou nedala do řeči. Věděla však, že jsem byl Mirkův spolužák na základní škole. Tentokrát nejen pozdravila, ale chytla mě za rukáv. Zastavil jsem se a ohlédl se. „Víte, že Mirek umřel?“ Strnul jsem překvapením. ještě nedávno jsem Mirka potkal. Paní N. pokračovala: „Je to asi tři neděle. Zakopl u nás v domě na schodech a rozbil si hlavu.“

   Hned mě napadlo, že Mirek byl asi opilý, ale neříkal jsem nic.

  

   „Mirek mě neměl rád“, pokračovala paní N., „Pavel říkal než umřel: kdyby se se mnou něco stalo, budeš mít s ním jen potíže. Teď už mám jen toho psa“, dodala paní N.  

   Ani jeden z jejích dvou synů to s ní neměl lehké. Pavel se kvůli ní neoženil a Mirek, který už byl rozvedený se po Pavlově smrti rozešel s přítelkyní, aby se mohl o matku starat a bydlet u ní.  Z obou se stali alkoholici. Už jsou na hřbitově a o jejich více než osmdesátiletou matku se nebude mít kdo postarat, až nebude moct na nohy. Bydlí v pátém patře bez výtahu.

   Rozloučil jsem se a pomalu šel za svým cílem. Vzpomněl jsem si na chvíli, kterou jsem popsal ve výše citovaném článku. Mirkovo trápení skončilo.

komentáře 4

Komentáře

[1]04.07.06 01:45:07Lebeda

Nazdar Tome. Můj článek : Doba se podepíše je zpátky. Nevěděl jsem, že je to taková škoda..

[2]04.07.06 11:29:50mluvka Tomáš

Díky Lebedo za návrat tvého článku! Je to dobré porovnání!

[3]04.07.06 20:31:12Tenisák - www

Docela smutné, ale každodenní.

[4]11.07.06 22:39:36Petacchi - www - email

Smutné to je, ale nechápu, proč by to mělo být každodenní. Každodenní nejspíš jen pro skeptika nebo pohřebáka.