Konec trápení
Dnes jsem potkal starou paní s pejskem. Sousedka z vedlejšího domu, paní N. Je to asi tři čtvrtě roku, kdy jsem napsal o jejím synovi článek Doba se podepíše na každém z nás.
Hned mě napadlo, že Mirek byl asi opilý, ale neříkal jsem nic.
„Mirek mě neměl rád“, pokračovala paní N., „Pavel říkal než umřel: kdyby se se mnou něco stalo, budeš mít s ním jen potíže. Teď už mám jen toho psa“, dodala paní N.
Ani jeden z jejích dvou synů to s ní neměl lehké. Pavel se kvůli ní neoženil a Mirek, který už byl rozvedený se po Pavlově smrti rozešel s přítelkyní, aby se mohl o matku starat a bydlet u ní. Z obou se stali alkoholici. Už jsou na hřbitově a o jejich více než osmdesátiletou matku se nebude mít kdo postarat, až nebude moct na nohy. Bydlí v pátém patře bez výtahu.
Rozloučil jsem se a pomalu šel za svým cílem. Vzpomněl jsem si na chvíli, kterou jsem popsal ve výše citovaném článku. Mirkovo trápení skončilo.
Komentáře
[1]04.07.06 01:45:07Lebeda
Nazdar Tome. Můj článek : Doba se podepíše je zpátky. Nevěděl jsem, že je to taková škoda..
[2]04.07.06 11:29:50mluvka Tomáš
Díky Lebedo za návrat tvého článku! Je to dobré porovnání!
Docela smutné, ale každodenní.
Žádné komentáře:
Okomentovat