Posledních dvacet let

Žiju dvacet let sám. Celou to dobu jsem byl v invalidním důchodu. K dětské mozkové obrně přibyla nepředvídatelná potravinová alergie vyznačující otokem dýchacího ústrojí, prudkým průjmy a tzv. anafylaktickým šokem. Otok na sítnici obou očí vedl k soustavnému rozmazanému vidění. Když jdu po ulici, nevidím schody. Nemohu čïst delší texty z papíru. Za posledních dvacet let jsem přečetl jen dvě knihy. Přitom předtím jsem se vlastně očima živil. Neobejdou se bez ortopedických bot. V nich musím chodit i doma. Jedny boty stojí 13 tisíc korun. Potřebuji troje ročně, pojišťovna mě hradí jen jedny. Nemám přátele, jen známé. Když něco potřebuju, musím si to tvrdě zaplatit. I moje tzv. intimní kamarádky jsou jen profesionální prostitutky. Na facebooku se dozvídám o různých akcích, kam chodím, abych nebyl stále sám. Nemám tolik peněz, abych si mohl prostitutky platit každý den. I když, je sex za peníze je levnější než sex zadarmo. Žiju, jak mu umožňuje doba. Kdybych se narodil se zdravým tělem, třeba bych žil jinak. Dnes v 65 letech už je to jedno.