Žiju dvacet let sám. Celou to dobu jsem byl v invalidním
důchodu. K dětské mozkové obrně přibyla nepředvídatelná potravinová alergie
vyznačující otokem dýchacího ústrojí, prudkým průjmy a tzv. anafylaktickým
šokem. Otok na sítnici obou očí vedl k soustavnému rozmazanému vidění. Když jdu
po ulici, nevidím schody. Nemohu čïst delší texty z papíru. Za posledních
dvacet let jsem přečetl jen dvě knihy. Přitom předtím jsem se vlastně očima
živil. Neobejdou se bez ortopedických bot. V nich musím chodit i doma. Jedny
boty stojí 13 tisíc korun. Potřebuji troje ročně, pojišťovna mě hradí jen
jedny. Nemám přátele, jen známé. Když něco potřebuju, musím si to tvrdě
zaplatit. I moje tzv. intimní kamarádky jsou jen profesionální prostitutky. Na
facebooku se dozvídám o různých akcích, kam chodím, abych nebyl stále sám.
Nemám tolik peněz, abych si mohl prostitutky platit každý den. I když, je sex
za peníze je levnější než sex zadarmo. Žiju, jak mu umožňuje doba. Kdybych se
narodil se zdravým tělem, třeba bych žil jinak. Dnes v 65 letech už je to jedno.
Žádné komentáře:
Okomentovat