Setrvávat ve funkci za každou cenu nemá smysl
28.4. 2004 7:49:44
Dne 27.4.2004 poukázal nový ministr zdravotnictví Josef Kubinyi na neschopnost ředitelky Všeobecné zdravotní pojišťovny Jiřiny Musílkové a vyslovil názor, že by měla odstoupit. Sám nemá pravomoc ji odvolat, to může udělat jen Parlament na podnět správní rady VZP. Ale správní rada se za Musílkovou postavila.
Nemyslím si, že by každý vedoucí pracovník měl odstoupit, když si někdo vzpomene. Avšak špičkový manažer by neměl být na své pozici jenom proto, aby pobíral slušný plat a další výhody, ale především proto, aby instituce jemu svěřená dobře fungovala. Ostatně každý pracovník, který má určitou odpovědnost by tak měl pracovat. Měl by si občas zanalyzovat svou vlastní činnost a když zjistí, že práce nepokračuje směrem, který si vytkl, měl by odejít.
Odchod z funkce však u nás znamená neúspěch v práci. Myslím však že by tomu tak nemělo být. Vedoucí pracovník by měl na zřeteli při své práci určitou vizi, kterou chce realizovat. Jestliže se mu tato vize nedaří naplňovat, neměl by setrvávat ve funkci jenom proto, aby si udržel místo. Příkladem nesprávného chování manažera může být jednání bývalé ministryně zdravotnictví Marie Součkové. Několikrát upozorňovala, že jestliže se jí nepodaří uskutečnit určité představy o vedení resortu, že odstoupí. Přesto, že se jí nedařilo, neodstoupila a nakonec ji odvolal sám premiér Špidla, který nad ní dlouho držel ochrannou ruku. Součkové to připadalo jako křivda a jediný výrok, na který se zmohla, byl, že se nebojí, že by se neuživila. Nic o realizaci vlastních vizí.
Podle mého názoru je neschopnost České republiky vyrovnat se s podmínkami po listopadu 1989 spočívá v tom, že manažeři podniků a institucí, mnohdy i majitelé firem, nemají správnou představu o tom, co oni sami chtějí v životě dosáhnout. Pokud někdo realizuje nějakou svou představu, musí se mu aspoň z počátku stát, že se mu nedaří. Málo která představa lze realizovat bez spoluúčasti jiných lidí. Přesvědčit lidi o správnosti své myšlenky je snad nejtěžší úkol.
Mnoho lidí touží, aby byli úspěšní. Co to znamená? Podle mě by to mělo být naplnit prací určitou myšlenku. Mám však pocit, že řada lidí by spíš chtěla, aby jim druzí záviděli, čeho v životě dosáhli. Jenže by to mělo být naopak. Úspěšný člověk by neměl pracovat na tom, aby lidé okolo něj byli méně úspěšný. Měl by se radovat z toho, že někdo dosáhl prací většího úspěchu než on sám. Jedině tak může společnost bohatnout. Pokud se neúspěšní manažeři budou snažit zůstat na svém místě za každou cenu, i kdyby měli potopit instituci, kterou řídí, nemohou se mít lidé lépe. Slovem neúspěšní nemyslím, že by neuměli pracovat, ale spíše to, že se nevzdají své myšlenky, kterou považují za správnou, když se jim tato myšlenka nedaří prosadit.
Já sám jsem před časem pracoval v jedné firmě na funkci středního manažera. Dlouhodobě jsem se v názorech na realizaci úkolů neshodoval s vrcholovým manažerem a proto jsem raději odešel. Dotyčná firma bohužel po mém odchodu nenaplňovala vůbec žádné vize a asi po pěti letech zkrachovala. Stát přišel o mnoho stovek milionů korun. Manažerům, kteří za to mohli, se nic nestalo. Setrvali na svých pozicích tak dlouho, pokud to pro ně mělo nějaký finanční efekt. Nezáviděl jsem jim to, ale bylo mi smutno z toho, že přispěli svým dílem k ekonomickému rozvratu této republiky. Byl jsem však rád, že já jsem odešel včas.
Komentáře
Článek je bez komentářů
Žádné komentáře:
Okomentovat