Příčiny nezájmu lidí o politiku - 1.část
prof. MUDr. Cyril Höschl, ČRo2 - Praha, 3.1.2006, pořad "Jak to vidí..."
Několik posledních let často přemýšlím o lhostejnosti lidí okolo sebe. Mnoho mých známých přechází problémy v životě stylem hry na „mrtvého brouka“. Jako by říkali: budeme dělat, jakože se nic nestalo, problémy se nějak vyřeší samy anebo je někdo vyřeší za nás. Tento týden jsem vyslechl zajímavé zamyšlení předního psychiatra a vysokoškolského pedagoga prof. MUDr. Cyrila Höschla o příčinách klesajícího zájmu nás všech o politiku. Úvahu vyslovil prof. Höschl v rámci svého pravidelného pořadu na Stanici Praha Českého rozhlasu. Jeho slova mi připadají platná nejen na oblast politiky, ale vysvětlující často i pasivitu mnoha lidí v soukromí, že jsem si příslušnou pasáž písemně zaznamenal a nabízím ji k přečtení ve chvíli, kdy na ní budete mít náladu.
■ ■
Kolem sebe vidíme nezájem o politiku a stažení se do soukromí, nezájem o to, co se děje. To je první pohled.
Druhý pohled je svoje vlastní zkušenost. Zamyslet se nad sebou. Ztratil jsem i já zájem o veřejné věci? Je i mně jedno, co se okolo děje, hodil jsem i já flintu do žita při úvahách, zda můj hlas ve volbách něco váží?
Kupodivu tyto odpovědi se tak docela nekryjí. Já si myslím, že skutečně v posledních letech nastal veliký odklon od věcí veřejných a nárůst lhostejnosti a nezájmu o to, co se děje v politice. Odůvodňuje se to tím, že politika je stejně špinavá záležitost a že někdo, kdo to myslí dobře a sám nemyslí jenom na svůj prospěch a neokrádá a netuneluje, tak tam vlastně buď ani není nebo tam nemá co dělat. To jsou zjednodušující tvrzení a může se to tak jevit.
Při bližším ohledání se však zjistí, že třeba i v tom parlamentu je spousta možná mediálně neviditelných nebo méně viditelných lidí, kteří tam pilně pracují. Ti jsou tvůrci mnoha zákonů, z nichž některé potřebujeme, i když zrovna v v novoročním projevu pan prezident upozorňoval na jejich nadprodukci. Ale to je tak vždycky. Politikům se buď vytýká nečinnost nebo příliš horlivá činnost. která navyšuje byrokracii. To nikdy není úplně dobře a na všem, co kdo udělá, si vždycky můžete najít něco špatného, když chcete. Ale v zásadě je v parlamentu mnoho lidí, kteří vědí, o co jde a jejichž práce je nesmírně obtížná.
Když chce být člověk v tom posuzování spravedlivý, tak stačí se zamyslet nad sebou v situaci nějaké místní schůze ve spolku hasičů nebo zahrádkářů nebo kdekoliv, kde se něčeho zúčastníme a máme si třeba zvolit předsedu, pokladníka a napsat nějaké hlášení. Tak v tu chvíli si můžeme sami na sobě vyzkoušet, jak je to mnohdy obtížné – jakýkoli zákon v malém. Když ho po jedné straně sešijete, tak vám po druhé straně nějak logicky rupne. Jedna věc na sebe navozuje druhou. Jeden problém nabaluje druhý a když ho vyřešíte, vytvoříte si jiný. Je to nekonečná práce.
A najednou zjistíte, jak je práce těch politiků obtížná a jak si zasluhují v mnohém obdiv a respekt. Říkám to s vědomím, že ani já, ani nikdo z mých příbuzných žádným politikem není, takže si tady neohřívám ničí polívčičku. Ale odmítám to šmahem všechno odsuzovat. A to proto, že jsem měl někdy možnost podívat se v oblasti lékařské vědy do kuchyně jak se legislativa připravuje, jak se politika v té oblasti dělá. Byly to pocity smíšené. Část té směsi obsahovala obdiv a respekt k lidem kteří to dělají. Je zde několik byrokratů v tom dobrém slova smyslu, kteří se vyznají v tom, jak takový proces má vypadat, co všechno ta procedura vyžaduje. Samozřejmě, že se to vždycky nepovede a že když se pak ten produkt vypustí do života, tak se zjistí, že je nedokonalý, tak, jako jsme nedokonalí všichni. A na to, jak moc jsme nedokonalí, na to jsou ty produkty někdy překvapivě dobré. Tolik o pohledu na politiku.
Komentáře
Článek je bez komentářů
Žádné komentáře:
Okomentovat