Dopis Yuhůovi
Dnes jsem se dostal k tomu, abych si početl ve Vašem deníčku a na Vašich stránkách. Mám svůj blog teprve od března letošního roku, odkaz na Vaši stránku jsem našel, tuším, u Ivo Lukačoviče a sám jsem si ho zařadil na svou stránku kvůli některým návodům na tvorbu webových stránek.
Většinou články lidí, kteří se zabývají počítači příliš nečtu, protože jsou spíš o technice než o životě. Lidé, kteří se zabývají počítači, také předpokládají u ostatních stejný zájem a znalosti. Abych pravdu řekl, pro mne počítač není žádnou zálibou, i když u něj strávím spoustu času. Je to spíš pracovní pomůcka a komunikační nástroj. Počítače mi však zatím nepřipadají tak dokonale vymyšlené jako třeba rozhlasový nebo televizní přijímač - aby se zapnul a fungoval, jak má - možná proto, že u počítače není přesně jasné, jak má fungovat - je víceúčelový. Ta ty čtyři roky, co mám svůj počítač jsem zjistil, že lidé, kteří počítačům rozumějí, bývají pro jiné lidi mimo toto téma naprosto nekomunikativní.
V podstatě proto jsem se dlouho do Vašeho deníčku nepodíval. Dnes jsem si několik článků přečetl. Velmi mile mě překvapily. Vypovídají o Vás. To je velmi nezvyklé v době, kdy všichni počítačoví maniaci a různých chatech či diskusních serverech spolu komunikují pomocí různých přezdívek a rozdělují svůj život na "reálný" a "virtuální".
Velmi mě unavuje hledat na internetu skutečné lidi. Je to možná tím, že moje generace (je mi 52 let) a starší pořád zase až tak běžně počítač nepoužívá pro svou soukromou potřebu. A tak kliknu-li na většinu blogů na Seznamu, jsou tam obsáhlé stránky dětí, které jsou vytvořeny z různých staženin a snaží se o to, aby měly co nejvíce příspěvků a co největší návštěvnost. Je to něco stejně nepřirozeného jako pro starší život ve vilách reality show a koukání na ně z druhé strany.
Dnes mi u Vašeho deníčku zaujalo, že je skutečně o živém člověku. Překvapilo mně, jak velké množství textu jste za těch šest let dokázal napsat. Škoda, že Vaše stránky jsou tak zapadlé v moři internetu jako ty moje. Kdyby Vás někdy zajímalo, jak mi komunikace na internetu připadá, přečtěte si můj článek "Osamělý mořeplavec v moři internetu".
Komentáře
[1]07.11.05 13:41:29Naďa Božková
Taky jsem se k tomuto deníčku dostala náhodou a čtu ho s velkým obdivem.Je mi 60let,času na internet mám spoustu.To plané tlachání většinou na chatu už mne pomalu přestává bavit.Hodně jsem tam o sobě řekla a vše bylo použito proti mně. Nevím,co dnes dětí učí na školách.Ale rozhodně děti vůbec neznají naše dějiny,trochu povrchně snad ano.Důležitý je přece ten škvár dotažený z bývalého Záadu -reality show a jiné nesmysly.Je mi z toho moc smutno.
Žádné komentáře:
Okomentovat