Procházky uměním, Jitka Hosprová a muzeum Bedřicha Smetany

    Je zajímavé, jak málo se dá zachytit z atmosféry koncertu na fotografii.

Včerejší koncert z cyklu Procházky uměním, který pořádá violistka Jitka Hosprová byl ozvláštněn tím, že se nekonal v moderních zrekonstruovaných prostorách Muzea Kampa, ale na protější straně Vltavy v novorenesanční budově muzea Bedřicha Smetany. V tomto pro koncerty nevelkém starobylém prostoru měl jsem dojem, jako bych se ocitl v některém domácím salónu devatenáctého století, kde se provozovalo domácí muzicírování. Těsná blízkost vystupujících umělců a publika umožnila mě snad poprvé v životě vnímat to, čemu se říká kvadrofonní zvuk. Ale zvuk přirozený, bez jakýchkoli elektronických zesilovacích zařízení. Jednak bylo naprosto identifikovatelné, ze kterého místa hraje každý hudební nástroj a jednak jsem vnímal i sytost zvuku v prostoru. Prostora tohoto sálu nebyla úplně stísněná, ale nebyla natolik velká, aby posluchač vnímal dozvuk. Hrálo maximálně pět nástrojů (smyčkové kvarteto a sólová viola nebo smyčcové kvarteto a harfa.

   Jitka Hosprová věnuje na svých koncertech velkou pozornost uvádění děl soudobých autorů, to znamená autorů 20. a 21. století, a ty žijící pokud možno zve, aby si poslechli provedení svých děl živě. Program koncertu nebudu rozepisovat, můžete si ho přečíst na jedné z přiložených fotografií. Jak je vidno, kromě známého Dvořákova smyčkového kvintetu č. 3 Es dur, jednalo se hlavně o soudobá díla. Také dva žijící autoři, prakticky moji vrstevníci, Sylvie Bodorová a Michal Müller, byli přítomni a paní Hosprová s nimi udělala vždy krátký rozhovor o provedené skladbě.

   Přítomna byla i Taťána Kovaříková, autorka mimořádně efektních zlatých šatů, ve kterých Jitka Hosprová včera vystupovala.

   Zvláštní bylo, jaké vzpomínky ve mě koncert vyvolal. Vůbec se nepamatuju, že bych někdy muzeum Bedřicha Smetany navštívil. Ale vybavila se mi postava obtloustlejšího dobrosrdečného pána z mého dětství. Byl to spolužák mého otce z karlínské reálky, jmenoval se Miloslav Malý a za mého dětství byl ředitelem muzea Bedřicha Smetany. Měl chatu blízko naší chaty na Sázavě a navíc, tuším, vzal si za ženu sestru jiného otcova přítele. Občas mě moje matka upozorňovala, když měl pořady o hudbě nebo rozhovory v rádiu. V relativně pozdním věku se jim narodila vymodlená dcera, kterou velmi opečovávali, protože byla často nemocná. Bohužel se však přihodila tragédie. Když bylo té dívce osmnáct, udělala si řidičák, v době nepřítomnosti svých rodičů si bez dovolení půjčila jejich auto a s přítelem si vyjela na výlet. Byla to její první samostatná jízda a také poslední. Tahle rána se na duši rodičů už nikdy nezahojila. O řadu let později dr. Malého stihl podobný osud. Jel autem po Praze, na křižovatce zastavil na červenou a v té chvíli dostal infakt, který nepřežil. Má hrob nedaleko hrobu mé matky.

   Tahle odbočka ke koncertu Jitky Hosprové samozřejmě nepatří, ale to místo vyvolalo mou asociaci.

   Na koncerty Jitky Hosprové chodím rád nejen kvůli hudbě, ale také proto, že poslední roky nemám příležitost vidět vybrané společenské chování a dobře zorganizovanou společenskou akci. Jitka Hosprová umí velmi poutavě vyprávět o hudbě, její řečovou kulturu jí mohou závidět i dlouholetí rozhlasoví redaktoři. Je vidět, že má rozsáhlé hudební znalosti, které využívá k sestavení programu a k přizvání hudebních spoluúčinkujících. Je si vědoma toho, že druh hudby, kterému se věnuje, není při živém vystoupení určen pro obří megasály, kam se vejde několik tisíc nebo i několik desítek tisíc lidí. Proto má radost z každého diváka, který její koncerty navštěvuje opakovaně.

   Minulý měsíc natočila redaktorka Českého rozhlasu Jana Vašatová s Jitkou Hosprovou víkendový pořad Na návštěvě, Byl to rozhovor o hudbě s hudbou, kterou má Jitka Hosprová ráda. Pořad Na návštěvě se vysílá na stanici Český rozhlas D-Dur. Šéfredaktor stanice Lukáš Hurník udělal potom anketu, kde se dotazuje posluchačů, u kterého umělce se jim návštěva nejvíce líbila. Mrzelo mě, že pro Jitku Hosprovou jsem hlasoval jenom já. Pokud jste onen osmihodinový víkendový pořad poslouchali, přidejte se ke mně v oné anketě! Odkaz - https://www.facebook.com/groups/235805260281910/permalink/249277435601359/

   Fotografické momentky, které jsem použil k přilákání k tomuto textu, nemohou ani přiblížit atmosféru koncertů z cyklu Procházky uměním, která je neopakovatelná. Bohužel ani krásné zlaté šaty módní návrhářky Taťány Kovaříkové nepůsobí tak skvěle jako ve skutečnosti.

   A na závěr jednu poznámku. Včerejší koncert se konal 7. listopadu. Pravidelně o tomto datu vystupuje herec Vladimír T. Gottwakl s monodramatem Koba. které připomíná hrůznosti stalinismu. Už jsem ho viděl jedenáctkrát a šel bych i po dvanácté. Ale nemohu být všude. Tak zase jindy, Vladimíre!