Zdeněk má počítač !
Zdeněk je brašnář z vesnice nedaleko Brna. Narodil se tak jako já s dětskou mozkovou obrnou. Jeho postižení je však o něco horší než moje. V dětství strávil devět let v Jedličkově ústavu. Potom se vyučil a pracoval v jedné brněnské továrně. Dnes, ve svých 57 letech, je v invalidním důchodu a přivydělává si občas drobnými opravami brašnářského zboží.
Se Zdeňkem jsem se poznal před devíti lety na rekondičním pobytu dospělých lidí postižených dětskou mozkovou obrnou. Už tehdy chodil velmi špatně od francouzských berlích. Místo nohou mu však na ulici sloužila a do dnes slouží speciální tříkolka, na níž se pohybuje velmi svižně. Na rozdíl ode mne má i řidičský průkaz a tak jezdí i autem. Když jsme se poznali, působil Zdeněk dojmem bojácného, světa neznalého člověka. Žil v domku s matkou, bez telefonu, a jeho komunikace s okolním světem byla proto dost omezená na nejbližší okolí. Jeho matka telefon nechtěla. Na počátku moderních GSM telefonů byl však Zdeněk první z mých známých, který si pořídil mobilní telefon. Já jsem v té době ještě pro sebe považoval mobilní telefon za zbytečnost, protože jsem byl zvyklý na pevnou linku. Zdeňkovi se však prostřednictvím mobilního telefonu velmi rozšířila možnost komunikovat se svými známými po celé republice. On mi vlastně ukázal výhody mobilního telefonu. Časem si však Zdeněk pořídil i pevnou linku, která poskytuje držitelům invalidního průkazu ZTP/P určité výhody.
Později si Zdeněk pořídil i databanku nebo jak se jinak říká organizér, kde si vytvářel telefonní seznam kontaktů, které se mu nevešly do mobilu.
Letos mě Zdeněk řekl, že si chce pořídit počítač. Z počátku jsem si myslel, že jde o určitý vrtoch a on chce, aby měl něco, co má spousta lidí. Hodně jsem mu to vymlouval, protože sám vím, jaké bývají s počítačem technické potíže. Připadalo mi zbytečné, aby si Zdeněk kupoval tak drahou věc. Jako těžce zdravotně postižený nemá peněz nazbyt a bydlí v domku, kde peníze jsou potřeba stále. Zdeněk si to však nenechal rozmluvit. Doufal jsem, že ho to časem přejde, protože Zdeněk nejenže těžko píše rukou, ale v životě nikdy nepsal na psacím stroji.
Nedávno mi však Zdeněk zavolal, že má doma počítač. Měl jsem obavy, že ho někdo ošidil a vnutil mu nějaký starý krám. Zdeněk nelitoval peněz a koupil si zcela nový počítač, vybavený operačním systémem Windows XP a balíkem kancelářských programů. Ukázalo se, že firma, která mu počítač prodala, nevyužila jeho naprosté neznalosti v této oblasti a dodala mu kvalitní vybavení včetně DVD kombi vypalovačky a multifunkční tiskárny.
Přesto jsem byl naprosto skeptický k tomu, že Zdeněk začne počítač používat. Neznám mnoho starších zdravých lidí, kteří jsou odhodláni na počítači začít pracovat. Zdeněk však začal pracovat s počítačem bez jakýchkoli základů - pouze účelově. Jeho konzultant z počítačové firmy mu navrhl, jak může vytvořit v Excelu telefonní seznam a Zdeněk bez potuchy, že existuje nějaký tabulkový či textový editor, začal psát do Excelu telefonní seznam. Jeho počítačový konzultant mu ukázal, jak se tato data vloží do Outlook Express. Zdeněk mi požádal, abych ho po telefonu naučil, jak napsat a odeslat e-mailovou zprávu. To se také podařilo. Zdeněk, nevěda co je to Outlook Express, napsal svému anginou postiženému počítačovému konzultantovi e-mailovou zprávu a dial up telefonickým připojením ji podle mého návodu přes telefon odeslal. Když bylo nutno připojit počítač k pevné lince, domlouvali jsme se mobilem. Podle mé rady Zdeněk dokázal i odpojit počítač od sítě. Uvědomoval jsem si, jak to pro Zdeňka musí být složité, když nemá o počítači a funkci a ovládání programů ty nejzákladnější znalosti. Chápal jsem, že Zdeněk si to bude muset ještě mnohokrát zopakovat, než mu postup vleze pod kůži. O půl třetí ráno jsem padl vyčerpán do postele.
Jaké však bylo mé překvapení, když jsem dopoledne po snídani pustil počítač a v něm se objevil e-mail tohoto znění:
Ahoj Tome!
Krásný pozdrav a děkuji za první hodiny na počítači.
Jestli se to povede tak zavolej .
Na odpověď se těší Zdeněk
Krásný pozdrav a děkuji za první hodiny na počítači.
Jestli se to povede tak zavolej .
Na odpověď se těší Zdeněk
Zdeněk tedy dokázal sám zopakovat zpaměti postup, který udělal pouze jednou pod mým telefonickým vedením. Nad tím se hluboce skláním a dnes už věřím, že Zdeněk bude mít vůli se s počítačem naučit zacházet, že mu počítač bude časem i platným pomocníkem a že finanční suma, kterou do počítače investoval, nebyla zbytečně utracená.
Už dnes mohu Zdeňka dávat za vzor lidem, kteří se počítače bojí anebo ho považují pro sebe za zbytečnost.
Komentáře
Zajímavý článek. Už jenom proto, že já jsem prakticky Zdeňkův opak. Na počítači jsem hrával hry už jako malý kluk, který chodil do druhé třídy. Nyní nejsem expert na technické věci u počítačů, ale základním pohybům ve virtuálním prostoru jsem se naučil už jako kluk formou her. Proto mi ovládání počítače nedělá problém. Mnohdy si ani neuvědomím, jaká to byla pro mne škola. Když jsem zaučoval matku do tajů počítačů také jsem moc nepochodil. Neuvědomil jsem si, že ona neví ani jak se používá myš. Třeba kolikrát musí kliknout aby se otevřel program. Nebo ani nevěděla k čemu je tlačítko Enter. Po tomto zjištění jsem kapituloval a vysvětlování jsem zbaběle přenechal mému otci :)
[2]13.11.05 14:01:18mluvka Tomáš
Zdeňkovi jde pohyb s myší zatím dost obtížně, protože má v důsleku ochrnutí po dětské mozkové obrně nešikovné i prsty a obličejivé svaly, takže i hůře artikuluje, a tak než něco popíše po telefonu, trvá to déle,ale uvnitř této tělesné bariéry se skrývá docela chytrý mozek. Jenže on je mozek jinak chytrý v 18ti letech a jinak po padesátce.
[3]13.11.05 14:06:05Point*
Je fajn, ze Zdenka jeho nove PC bavi a ze ma vubec zajem o neco podobneho. Ze pozdravuju ;))
[4]13.11.05 14:09:50mluvka Tomáš
Doufám, že v brzké době dojde Zdeněk i k používání internetu a že si tady tvůj pozdrav přečte sám, Pointe!
[5]13.11.05 14:54:34Naďa Božková
Moc Zdenkovi fandím,pozdravujte ho,prosím.Věřím,že to nebude trvat dlouho a zvládne na PC hodně věcí,i internet.Půjde mu to pomaleji,ale snaží se.Přeji mu moc štěstí a radosti nad tím,co vše se skrývá v internetu.Je mi 60,před rokem jsem ani netušila,co to je internet,s myší mám občas taky problémy,ale co se dá najít v internetu,to jsem netušila. Hlavně ho moc obdivuji za to,že se nevzdává.
Dobrý deň, skúste si, prosím, pozrieť stránku: http://www.dr-eva-therapy.sk
[7]18.11.05 10:13:35mluvka Tomáš
pro Tibora Furdu - podíval jsem se, ale nevím, co jste mi svým příspěvkem chtěl říci. Stránky, na které jste dal odkaz, jsou typické komerční stránky a navíc se týkají firmy na Slovensku.
Žádné komentáře:
Okomentovat