Timurová a její parta - pozvánka na výstavu
15.5.- 28.5.2006, Praha 1, Michelská 3, Galerie U Zlatého kohouta
Někdy, ale opravdu jen někdy, poznám prostřednictvím internetu a následně i osobně někoho zajímavého. V mých článcích a komentářích pod nimi jste se už dočetli o panu Lebedovi či nadějném studentu Petacchim. Na internetu jsem více než před rokem objevil stránky Petry Timurové, která bydlí kdesi u Karlových Varů.. Její internetové stránky vypadají tak, jak bych si představoval, že vy soukromé stránky měly vypadat. Odráží se v nich Petřin život i práce. Petra je především výtvarnice a její manžel Patrik jí vytvořil takové stránky, kde může představit své dílo, fotografie z výstav i z rodinného života. Občas jsem si s Petrou i s Patrikem psal, pomocíkomentářů v jejím blogu nebo prostřednictvím ICQ.
O tom, co jsem tam viděl, nebudu příliš psát, protože výtvarná díla se musí především vidět. Přesto mě překvapilo, jak Petřiny abstraktní obrazy působí v živém podání plasticky na rozdíl od internetové prezentace. Tento článek začínám detailním pohledem na kousek Petřina obrázku, který jsem si prohlížel z blízka. Zvláštní je, že se potvrdil můj dojem z prohlížení Petřina webu. Petra je čímsi svým obrázkům podobna. Z obého vyzařuje jemnost, klid duše a přátelství.
Krátká fotoreportáž zachycuje vstup do domu „U Zlatého kohouta“ spolu s plakátkem zvoucím na výstavu a všechny tři autory při úvodním slově.
Na daším obrázku vidíte manžele Timurovy diskutující s hosty vernisáže, přičemž Petra (v černých šatech vlevo) se zabývala odbornou výtvarnou tematikou a Patrik (v červeném tričku vpravo) zajišťovat praktickou stránku a neustále odbíhal do vedlejší vinárny Blatnička a doplňoval zásoby dobrého moku, aby hostům nevyschlo v krku. Stůl s pamlsky a vínem brali hosté stále útokem. (To víte, jak je něco zadarmo....)
Výstava potrvá jen do 28.května, tedy pouhé tři neděle. Půjdete-li kolem, zajděte se podívat anebo zcela ještě lépe, jděte tam zcela záměrně a úmyslně!
Tento článek totiž nebyl o jen výtvarné výstavě, ale hlavně o tom, že občas může být internet užitečný k osobnímu poznání zajímavých lidí.
další fotografie z vernisáže v Galerii U Zlatého kohouta - klikni ZDE
Komentáře
[1]19.05.06 02:24:35Point*
Neberu ti umys TOMEl, nadseni, zamer, nebo cokoli timhle textem myslis. Presto si dovolim rici malickost, takovych jako jsou tihle "Timurovci" je v USA ne deset, sto, tisic,ale par milionu. Prosadit se konkurencne v CR je trochu neco jineho jako v Americe. Tim ale samozrejme nechci nekoho snizovat, ci neco porovnavat. Vidim uspechy CR a jsou mi mile vseobecne....Mimochodem v kulture, (kde jste opravdovi magnati) je super videt podobne veci.Uz to ,ze se nekdo venuje tomuhle businessu je docela obdivuhodne, nebot to neni az tak jednoduche. Dneska foti, pise, knihari, maluje, sochari, atd. kde kdo....
[2]19.05.06 13:56:43mluvka Tomáš
Milý Pointe, aby pražáci a lidi z okolí jezdili na výtvarnou výstavu do Ameriky - to se mi zdá trochu z ruky. Aby ty ses jel podívat na tu výstavu z USA do Prahy, když bude trvat jen tři týdny - to se mi zdá taky z ruky. Ale ti, co to mají blízko, se třeba z mého článku o výstavě dozví a půjdou se podívat. Kromě exponátů samých mohou obdivovat i krásné historické prostory domu " U Zlatého kohouta" v centru staré Prahy. Ale máš pravdu, článek je i o něčem jiném. Petra Timurová se neskrývá za nějaké přezdívky na internetu. Internet používá k tomu, aby představila sama sebe, svou práci i své prostředí. Na rozdíl od tebe, který komentáře na mé články píše téměř od té doby, co jsem tyto stránky založil, Petru Timurovou znám teď osobně. To je pro mne cenné. Ty jsi pro mne stále anonym. Neznám po více než roce ani tvé jméno, neviděl jsem ani tvou fotografii, přestože hodně fotíš. Neumím si pod přezdívkou "Point" nikoho představit. Tobě se to nezdá důležité, mně ano.
Žádné komentáře:
Okomentovat