Střípky týdne - 1.část
Pondělí
- Po domluvě s neurologem jsem zvýšil dávku antidepresiva. Doufám, že to bude mít kladný vliv na opět se zvyšující chronickou únavu a na opětovný otok na sítnici projevující se výskytem žluté skvrny v centrální části vidění pravého oka a šeroslepostí. Půl dne jsem prospal. Nevím, zda to bylo důsledkem antidepresiva či změnou počasí k horšímu.
Úterý
- Vzbudil jsem se vyspalý už ve 4 hodiny ráno a tak jsem při své pomalosti dorazil včas na devátou k psychologovi. Bavili jsme se o velmi rozšířené pasivitě lidí neochotných řešit své vlastní problémy. Svěřil jsem se mu z obavami z pasivity lidí v domovním družstvu, ve kterém bydlím.
Středa
- Půl dne jsem psal dopis obyvatelům domu, abych je podnítil k přemýšlení nad jejich pasivitou při péči o dům, i když úspěch bych odhadoval tak na 10%. Dost mě to vyčerpalo. Škoda, že vlastní bydlení je lidem lhostejné.
- K večeru jsem potkal pana Roškotu, o kterém jsem psal v článku "Jak jde kapitalismus z Vinohrad do vrtule". Řekl, že našel můj článek na internetu. Z jeho hlasu zněla jakási beznaděj. Byl si vědom, že nic se nezmění, že všechno jde jiným směrem, než by mělo jít.
Čtvrtek
- Měl jsem narozeniny. Pohled mi napsala otcova bývalá milenka, o které jsem psal už v článku "Křesťanské soucítění". Dostal jsem tři formální přání od příbuzných, kteří se se mnou stejně nestýkají, upřímné z nich bylo patrně jen přání mé devadesátileté tety (otcovy sestry), která na mně nikdy nezapomněla, i když věděla, že vztah mezi mnou a mým otcem je dlouhodobě špatný. Vždycky si na mne vzpomene i paní, u které jsem před 22 lety začal pracovat ve farmaceutickém průmyslu. Od ní je to jen zdvořilost, ale vzhledem k tomu tak jsem ji tehdy poznal, velmi potěšující. Měla nás tehdy ve svém odboru čtyřicet a tehdy každému z nás vždy přišla osobně popřát k narozeninám i ke svátku a přinesla drobný dárek. Jinak jsem byl rád, že už téměř nikdo o mých narozeninách neví, protože když mi přejou lidi, kteří mi jinak dávají najevo svou lhostejnost, je to pro mne spíše ponižující.
- Potěšilo mne, že jsem ve schránce našel dopis svého souseda, který se také vyjadřuje k situaci v našem bytovém družstvu, prostoupené nyní lhostejností obyvatel. Aspoň někdo. Soused bydlí v domě jen krátce, asi se té lhostejnosti ještě nenaučil.
Pátek
- Diskutoval jsem s ředitelem firmy, se kterou spolupracuji, zda jeden přípravek, který máme na starosti, je léčivo nebo zdravotnický prostředek. Z charakteru přípravku vyplývá jeho hraniční charakter, ale Evropská unie ho schválila jako zdravotnický prostředek. Tím je možné se vyhnout obtížnému schvalování, kterému se podrobují léčiva. Pro nás jako pro obchodníky je to výhodnější, řekl ředitel, původně lékař. Obchod vládne světem.
- Ve Vyvolených vyšoupla Katka ze slovenské vily českou Moniku. Nikoli Katka, ale čeští hlasující občané. Obraz doby - blbý a blbější, vyhraje nejblbější. Nejblbější Jindřich Hovorka se nezadržitelně blíží k vítězství. To je princip volby českých volby českých vůdců. Pokud jde o volby a hlasování, dopředu pustíme jen někoho, kdo je hloupější než my, abychom se mu mohli smát. Do dnes se smějeme slavnému projevu Milouše Jakeše na Červeném Hrádku z roku 1989. Ať žijou bojleři!
Sobota
- Tobogan na stanici Praha byl o přátelství. Vystupovali v něm zpěvačka Iveta Bartošová, její kamarád a producent Martin Hrdinka a přítelkyně a hospodyně Golda Dvořáková. Iveta je asi zvyklá na bulvární novináře, tak si nedělala starosti, co na sebe řekne. Já jsem se dozvěděl, že jejím momentálním přítelem je herec Podhůrský, že k otci svého syna Artura Láďovi Štaidlovi má stále dobrý vztah, že Vánoce bude slavit na dvakrát a že její hospodyně Golda vyrůstala s bratry Štaidlovými. Při odpoledním úklidu mi padl do ruky páteční Šíp, kde byla vyfocená Iveta objímající Artura a vedle toho velký nápis "BARTOŠOVÁ DĚLÁ ZE SYNA CELEBRITU - CHUDÁK KLUK!" Myslím si - chudák Bartošová, ale co jí zbývá, když je v rozjetém vlaku?
- V 19,30 jsem si zašel koupit chleba do prodejny Albert, o které jsem zde už několikrát psal. Když jsem vcházel, nějaká paní vběhla dovnitř a křičela na celou prodejnu: "Čí je ten pes? Vzdaluje se od prodejny!!!" Všichni udiveně koukali na zoufale křičící paní. Uvnitř prodejny byl mírný zmatek. Asi se doplňovalo zboží, tak na různých místech prodejny byly velké pojízdné palety a kvůli nim nebylo možné projet vozíky po uličkách se zbožím. Pan Nebesář ve žlutém dresu Alberta, jako obvykle zamračený cosi organizoval u nápojů (zdalipak je ještě vedoucím?). Když jsem stál u pokladny, vběhlo do prodejny několik hasičů v plné polní, s kyslíkovými bombami na zádech a s baterkami v rukou. Proběhli celou prodejnou a zase vyběhli ven. Dozvěděl jsem se, že odpoledne použila ochranka slzný plyn proti nějakému muži, který v prodejně kradl, takže po určitou dobu celá prodejna slzela. Připadal jsem si trochu jak v nějaké knize George Orwella.
- Podíval jsem se na nové nastudování filmu Planeta opic. Kdo to neviděl, těžko mu budu povídat svůj názor - naprosto zmizela původní poetika. Což kdyby tímto způsobem někdo zrenovoval filmy o rodině Homolkových?
klikni - 2. část
Komentáře
[1]04.12.05 23:38:14nadabozkova
Hodně zdraví k vašim narozeninám.Pochopitelně jsem o nich nevěděla,jinak bych vám byla pořála,ale ne ze zdvořilosti,ale opravdu z celého srdce,protože si vás vážím. To zdraví se nedá ničím koupit a vy ho potřebujete. Opatrujte se.
[2]05.12.05 04:40:19mluvka Tomáš
Děkuji za přání. Vlastní narozeniny v mém věku je to nejmenší, co mě zajímá. Vážit si mě nemůžete, milá Naďo, protože mě neznáte v reálu. Znáte jen můj virtuální otisk. Je to totéž, jako když fanynky milují Karla Gotta. Nemilují jeho samotného, milují svou představu o něm. Ale on pro svůj život potřebuje jen těch několik málo lidí, kteří jsou okolo něj.
Žádné komentáře:
Okomentovat