Potřeba přátelských vztahů - 1.část
prof. František Vyskočil, Meteor, 21.1.2006
21.ledna 2006 vysílal pořad Meteor Českého rozhlasu 2 fejeton profesora Františka Vyskočila nazvaný „Fyziologovo uvažování nad hvízdáním a potřeba přátelských vztahů“. Fejeton byl velmi zajímavý, zabýval se potřebou přátelských vztahů a to je problém, na který narážím v běžném životě dnes a denně. Proto zde uvádím jeho přepis.
■ ■
Někteří z nás jsou možná ne vlastní vinou vedeni na úřadě jako nemajetní a jako takoví pak potřebujeme pro život nějaké ty sociální příspěvky. Ale téměř všichni potřebujeme pro život ještě jiný příspěvek. Tím je sociální kontakt. Proto jsme jako druh někdy označováni také Homo politicus, člověk společenský a máme touhu sdružovat se v různých zájmových spolcích, scházet se v průvodech, na oslavách a v restauračních zařízeních, nebo vytvářet velké rodiny. Komunikace je tak významný prvek naší existence, že bez kontaktu s druhými můžeme vážně onemocnět. Není tedy divu, že tzv. samotka je jedním z nejkrutějších vězeňských trestů, který u citlivějších osob může vést k trvalým psychickým následkům, Naopak éra mobilů a chatů nás sociálně sjednocuje a vytváří pocit bezpečí.
Nejlepším komunikačním kanálem je samozřejmě řeč. Používáme k ní některý jazyk z několika tisíc dostupných na zemi. Každý jazyk má nějakou zvláštnost. Může to být třebas unikátní hláska, řekněme naše ”ř”, nebo zvláštní slovosled jako u maďarštiny. Některé jazyky jsou ale vskutku kuriózní. Pastýři na jednom z Kanárských ostrovů, La Gomera , používají jazyk, kterému se říká silbo a je založen na hvízdání. Pomocí kódu tvořeného dvěma samohláskami a čtyřmi souhláskami, které se hvízdají v tónech o různé výšce dokáží pastýři komunikovat na velké vzdálenosti. Tento rustikální předchůdce mobilu zaujal neurofyziology, kteří si položili otázku, v kterých oblastech mozku tato řeč silbo vzniká.
Dnes můžeme poměrně snadno, dokonce pomocí hned několika neškodných metod zjistit, které oblasti mozku se aktivují nebo tlumí nejen při různých onemocněních ale i při běžných činnostech jako je počítání nebo mluvení. Jde například o positronovou emisní tomografii dostupnou i v Česku, kdy se měří spotřeba glukózy v aktivních nervových a gliových buňkách pomocí jednoho analogu glukózy, který spolu ní vstupuje do činných neuronů a vysílá signál při anihilaci positronu a elektronu. Jinou mnohem běžnější metodou je nukleární magnetická resonance, pomocí níž lze v silném magnetickém poli, lidově zvaném tunelu studovat tělo nebo jeho části v jakýchsi imaginárních řezech a pozorovat změny činnosti nebo prokrvení různých oblastí. Vědci v případě jazyka silbo použili právě magnetickou rezonanci. Srovnali mozkové aktivity několika mužů mluvících během měření běžnou španělštinou a stejného počtu pastýřů, kteří umí nejen španělsky, ale také komunikují oním hvízdavým jazykem silbo. Zjistili, že když pastýři komunikují pomocí hvízdání, v jejich mozku pracují určité zóny velmi podobně jako při normálním mluvení. Jde o ony známé oblasti předního mozku, v levé hemisféře u praváků jde o oblast Broccovu, která řídí mluvidla a oblast Wernickeovu, která umožňuje mluvenému slovu rozumět. Nezjistili tedy žádný podstatný rozdíl v mozkových aktivitách.
Tyto výsledky jsou pěkným dokladem toho, jak je lidský mozek schopen zajistit různé formy jazykových prostředků, což zřejmě souvisí s onou zmíněnou životně důležitou potřebou komunikace.
klikni - 2.část
Komentáře
Článek je bez komentářů
Žádné komentáře:
Okomentovat