Je Čechům lépe než před rokem 1989?
porovnání názorů z pohledu zkušeností
Petacchi napsal velmi zajímavý článek "Je Čechům lépe než před rokem 1989?". Ten článek je psán z pohledu člověka, který vlastně nezná socialismus na vlastní kůži. Je to pro mne poučné, protože Petacchi je mladý přemýšlivý člověk a zajímá mne, zda podobné názory budou typické pro chytřejší část mladší generace. Pod jeho článek jsem připojil svou úvahu, která vyjadřuje můj pohled a domnívám se, že je ji možno číst i samostatně.
Tak jako ty se dovídáš z knih o socialistickém zřízení (nepoužívám výraz komunistické, protože to podle Marxova učení byl pouze předstupeň ke komunismu a ten jsme tady ještě neměli), tak já jsem se dozvídal z knih o 2. světové válce, protože jsem se narodil 7 let po ní. Kupodivu nikdo neříkal "zlatý Hitler" ale nikdo okolo mne neříkal ani "zlatá první republika". Generace mých rodičů byla ráda, že je po válce, že konečně mohou začít trochu žít. Generaci mých prarodičů z obou stran komunisté cosi znárodnili, ale mým rodičům to tolik nevadilo. Otec mohl dodělat vysokou školu, matku z vysoké školy pro buržoazní původ vyhodili. Já jsem svobodně mohl říkat, že dvě a dvě jsou čtyři a byl jsem ve škole přesvědčen, že kapitalismus byl špatný, protože lidé si nebyli rovni, jedni vykořisťovali druhé, kdežto za socialismu a v budoucnu i za komunismu že nebudou existovat třídní rozdíly mezi lidmi. Jako teorie mi to docela vyhovovalo až do roku 1968, kdy mě bylo 15 let.
Jen mi za dětství nešlo na rozum, že když je kapitalismus o tolik horší než socialismus, proč je technicky vyspělejší. Ve škole jsme se učili, že socialismus je na vyšším stupni vývoje lidské společnosti než kapitalismus, a že proto se dřív nebo později rozšíří do celého světa. Jako dítě jsem prostě bral, že to platí, asi jako jsem bral za samozřejmé, že 2 a 2 jsou 4. Na střední školu jsem začal chodit v září 1968 a to, co jsem viděl v srpnu a v následujících letech ve mě utvrdilo přesvědčení, že vývoj společnosti není tak jednoznačný, jak nám to tvrdili ve škole. Dospěl jsem k názoru, že v euroamerické společnosti jsou dva společenské systémy, ale že k tomu, aby vývoj mohl jít dopředu musí jeden systém vyhrát. Rozhodně už jsem si nemyslel, že to bude automaticky socialismus.
Ale také jsem si nemyslel, že se socialismus zhroutí v průběhu mého života a tak náhle. Když se najednou v roce 1989 zhroutil, zjistil jsem, že nenavázal (myšlenkově) na vyspělý západní kapitalismus, ale že se spíš podobá pionýrským dobám osidlování Ameriky. Kdo si co urve, to má. Nebylo to samozřejmě úplně to samé, protože za dob osidlování Ameriky se teprve tvořily zákony a od té doby nějaký vývoj uběhl. Rozhodně se také nenavázalo na kapitalismus z první republiky Československé ve chvíli, kdy tato republika skončila, protože produktivní generace už si ho nepamatovala. Pro představu - mému otci bylo v roce 1939, kdy začínala 2.svět válka 17 let, v roce 1989, kdy se zhroutil socialismus mu bylo 67 let. Čili celý produktivní věk prožila generace mých rodičů za socialismu. Těžko mohli navazovat na kapitalismus, tak, jak ho pamatovali z dětství. No, a moje generace pamatovala jen státní socialistický majetek. Kapitalismus však nespočívá na tom, že by všechno patřilo všem. Přestože všichni měli jakoby stejnou startovní čáru na počátku kapitalismu, byli lidé, kteří neměli šanci něco dostat.
Obyčejný dělník neměl šanci poctivým způsobem dostat továrnu, bývalý ředitel ano. A to proto, že se vyznal v tlačenici. Ale ani všichni socialističtí ředitelé nebyli pracovití, tak je později leckdo z jejich postu vyšoupl. No, a všelijací filutové zjistili, že se dají zákony obejít, tak se dostali k majetku na úkor těch ředitelů i těch dělníků. Smůla je, že stát nedokázal za 16 let přetvořit socialistické zákony na kapitalistické natolik, aby jednání lidí bylo pokud možno průhledné. Stát se spíš snaží řešit jednotlivé případy velkých nepoctivostí úpravou zákonů a to mi nepřipadá moc dobré.
No, a pokud bych já měl odpovědět na základní otázku tvého článku, řekl bych, že Češi se nemají lépe než před rokem 1989, ale mají se jinak. Síly se přeskupily a ti, co si věděli rady za socialismu, si vědí rady i dnes. Jen někteří lidé nemusí kvůli tomu emigrovat. A těm mladým, kteří to nezažili, to může být jedno. Buď se dnes dovedou utkat s životem nebo nedovedou.
Komentáře
Ahoj Mluvko. Potěšilo mne, že tě tak zaujal můj článek. Tvoje protireakce byla skvělý nápad a dohromady ty dva články jsou velice zajímavé. Je to takové srovnání člověka, který v minulém režimu žil, s dalším člověkem, který o "dobách minulých" jenom četl. :-)
[2]15.12.05 12:00:17nadabozkova
K přečtení článku jsem se sice nedostala,ale mně osobně se rozhodně nežije lépe,než před r.1989.Toto přece není svoboda,ale slušně řečeno binec. Nemám v ničem jistotu.Tehdy byla práce povinná.Dnes vychováváme mládež k nicnedělání,válení se po kavárnách,sociálka jim ty drobné na přežití dá.Neříkám,že je jich většina,ale je jich hodně. Dnes,abychse bála jít k lékaři,co zase za léky zaplatím.Je mi 60,celý život jsem řádně pracovala,ale takhle jsem si své stáří opravdu nepředstavovala
Nadi Božkové. Paní Naďo mohu se zeptat v jaké jste pracovala profesi? Když jsem mluvil s učiteli, učící právě tu generaci o které mluvíte, tak rozhodně žádný netvrdil to co vy. Můžete mi říci z jakých faktů vyvozujete takovéto závěry o celé generaci mladých lidí? Nebo je to jen názor vytvořený sledováním černé kroniky? Děkuji předem za odpověď P.
[4]15.12.05 15:31:06nadabozkova
pracovala jsem ve státní správě,přesněji to rozvádět nebudu. Moje sestra pracuje ve školství dodnes. Jsem sice původně také pedagog,ale nedělala jsem to dlouho. A to,co mi sestra dnes vypráví,co si mohou mladí lidé v osmé třídě k učiteli dovolit,jaká mají práva,z toho mi zůstává až rozum stát. A to je základní škola. V domě bydlím se svojí bývalou kolegyní z VŠ,ta je profesorkou na gymnáziu. Ti studenti znají opravdu jen svá práva. Nezlobte se na mne,vím,že všichni nejsou stejní,ale je jich dost. Ani se nedivím. To,co dnes předvádí televize je k tomu přímo vede.
Žádné komentáře:
Okomentovat