Globalizace v Praze
Cestou od lékaře jsem se dnes stavil na obědě v restauraci „U tří prasátek“ na Vinohradech. Bylo vlastně už dost pozdě, čtrnáct pryč. Pro normálního Čecha po obědě. Dal jsem si kuřecí nugety obalované v corn flakes na listovém salátu s barbeque omáčkou a hranolky.
Cosi se mi zdálo podivné. Seděl jsem v hospodě, kam chodím poměrně často. Sál byl sice poloprázdný, ale hosté vůbec nemluvili česky. Za mými zády zněla polština a přede mnou byl větší stůl s osmi rusky hovořícími hosty. Uvědomil jsem si, jak je to dnes běžné. V hospodě byli pouze občané bývalých zemí Rady vzájemné hospodářské pomoci, čili tzv. sovětského bloku. Ale nikdy za socialismu jsem takovouto situaci uprostřed Prahy nezažil.
Přemýšlel jsem o tom, jak my starší nejsme zvyklí v denním životě na cizince, i když jsou to Slované. To bylo za socialismu pořád „družba, družba“, ale ta družba byla oficiální – my tam, oni sem a pak honem každý na své místo. Národy se masově nepřesouvaly. Existovali emigranti, ale přistěhovalci byli nevídanou zvláštností. Zvykli jsme si na halasné turisty z NDR, na Vietnamce pracující ve vybraných továrnách a jinak nic.
Pozorujeme, jak početné muslimské obyvatelstvo se bouří ve Francii a nepřemýšlíme o tom, jak se mění obyvatelstvo České republiky. Jaká změna nastala za sto let! Naši předci, kteří se narodili na počátku dvacátého století zažili rozpad Rakousko-Uherského mocnářství a dvě světové války, které zachválily celou Evropu.
Dnes se svět zmenšil. Války pokračují, ale my momentálně nejsme v jejich centru. Jugoslávii, kterou jsme za socialismu považovali téměř za kapitalistickou zemi, válka zničila a rozdělila. Lokální války probíhají na území našeho bývalého přítele (pro někoho tyrana) Sovětského svazu. Válka byla kdesi v Íráku, Afgánistánu, v Kuvajtu a jinde. Lidské kultury, které donedávna žily odděleně se střetávají bojují za správnost svých idejí. Kde je řečeno, že ta naše je ta správná? Pouze je technicky nejvyspělejší.
Otázkou je, zda zpřetrhání svazků širší rodiny a zdůraznění naprostého individualismu je to, co by mělo lidstvu pomoci přežít. Čechů je málo a možná se v několika desetiletích stanou na svém dosavadním území menšinou. Třeba v Evropě vznikne národnostní mišmaš jako je tomu ve Spojených státech amerických. Možná, že další generace Čechů se bude ve škole povinně učit vietnamštinu a čínstinu, aby se domluvila s majoritními národnostmi na svém území. Možná, že tak jako Evropani osídlili Severní Ameriku, tak zanedlouho Asiaté osídlí Evropu.
Asijské komunity uctívají svou rodinu i přes půl Zeměkoule, v Praze tvoří pevné komunity, zatímco Češi dávají své rodiče do domova důchodců a novorozené děti pokládají do anonymních boxů před porodnici či nemocnici.
Patrně budu muset oprášit svou socialistickou ruštinu – třeba bych se bez ní za pár let nedomluvil ani na pražských Vinohradech v restauraci „U tří prasátek“.
Komentáře
[1]14.03.06 22:05:44Tenisák
No, fakt je ten, že těch Rusů je tady opravdu moc. Možná bych řekl, že v Praze je jich víc než Čechů. No, ale určitě míň než v Karlových Varech.
[2]16.03.06 03:29:39Point*
Branit se migraci je temer nemozne.(nehlede na jeji dopad /napr.ekonomicky/ v podstate pozitivni u vasich sousedu NSR,Rakousko,atd).Podobne asi jako hrat si pouze na vlastnim pisecku chranen zeleznou oponou.To uz tady bylo a vsichni asi vime jaky to melo efekt.S tim,ze nektere moralni demence si z toho cast obyvatelstva nese do dnesk v sobe.Jak si jinak vysvetlit negativni reakce na pristehovalce. To uz nemluvim o vseobecnem "pokrceni" nosu nad cernochem,aziatem,rusem,a nakonec i slovakem,polakem,...mohl bych pokracovat do nekonecna... Vite,zajimave je,ze v jinych zap. zemich se nad cechem nikdo nepozastavuje a lide jsou k nemu vstricni.Mel by si to uvedomit i Cech doma ve vstahu k cizinci...Uz veta "koho je kde moc," je spatne. Uz timto vyjadrenim ,pro mne klesaji sympatie k autorovi na bod mrazu...
Žádné komentáře:
Okomentovat