Co mi chybí
Tento týden jsem viděl kousek dokumentu Věry Chytilové o výtvarnici a režisérce Ester Krumbachové. Sám o ni mnoho nevím. Kdysi mě pouze zaujal její film "Vražda inženýra Čerta" s Vladimírem Menšíkem a Jiřinou Bohdalovou. Nezaujal mě ani dějem, ale nádherným výtvarným ztvárněním.
V dokumentu mnoho lidí vyprávělo, jak je Ester Krumbachová okouzlila svou osobností. Díky tomu měla i řadu milenců a to i mladších než byla ona sama. Jeden z nich říkal, že po příchodu do Prahy mu chyběli lidé. Že nenacházel lidi, kteří by byli inteligentní, se kterými by se dalo diskutovat a zároveň by nebyli suchopární. A právě takové vlastnosti měla Ester Krumbachová.
Opět jsem si uvědomil, že to je právě to, co mi celý život chybí a proto jsem osamělý.
Jak píše americký psycholog M. Scott Peck:
"Pod slovem SAMOTA rozumím, že nejsou k dosažení žádní lidé, s nimiž by se dalo na jakékoli úrovni diskutovat. OSAMĚLOST naproti tomu chápu jako stav, kdy nejsou k dosažení partneři ke komunikaci na stejném stupni vědomí."
(M.Scott Peck, Nevyšlapanou cestou, nakladatelství Argo, 1993 - dotisk 2003, str.251 - 252)
Chybí mi lidé do mého života, partneři ke komunikaci na stejném stupni vědomí.
Pokud bych měl parafrázovat myšlenku mého psychologa k jiné mé životní situaci, možná, že jsem tak naprogramován a že je mi určena celoživotní osamělost. Vědomí toho však neznamená, že je to pro mne o něco méně trýznivé.
komentáře 10
Komentáře
[1]29.10.05 17:43:31Point*
Tome, nez zacnes psat dej si panaka, nebo radej dva, pujc si od Lebedy kolt, zastrel psychologa a zvedni roletu ...je viiiikend!!! (to mel bejt vtip :o)
[2]30.10.05 08:57:43mluvka Tomáš
Lebedy s koltem se dost bojím. Je to jinak hodný člověk, ale sedět vedle něj v hospodě a vědět, že má u sebe pistoli s náboji, to pro mne není dobrý pocit. Možná v Americe je to jinak, ale v Praze chodí lidé běžně do hospody neozbrojeni. Co se týče panáka - večer jsem byl s přáteli (manželi) v hospodě "U Tygra". Seděl jsem na místě, kde sedával Bohumil Hrabal. Povídali jsme si o zcela jiných věcech, než jsou zbraně. Ona je totiž moje fyzioterapeutka a dlouho jsem k ní chodil na rehabilitaci, on hraje na kontrabas (=basu) v symfonickém rozhlasu. Ze zbraně v přelidněné hospodě by asi taky neměli dobrý pocit. U Tygra jsem vypil 3 plzně. Byly v krásných baňatých sklenicích, velmi chutné, dobře vychlazené, dobře načepované, s bohatou pěnou. Jen poněkud drahé. Večer to byl velmi příjemný.
[3]30.10.05 14:20:16Point*
No vida a hned je veseleji ;)) Dneska si to zopakuj ! P.S me zbrane nevadi,jsou vsude kolem a stejne se nic nedeje...
[4]30.10.05 14:26:35mluvka Tomáš
To je zajímavé, Pointe, jak málo se pokoušíš si představit, jak se dnes žije v Čechách. Ty - Čech.
[5]30.10.05 16:16:20Lebeda
Je zajímavé, že se nebojíš zbraní v rukách lumpů. A zbraň nenosím tam, kam je to zakázáno. Lumpové si s tím hlavu nelámou. A nejsem hodný člověk. Možná to mělo někdy opodstatnění, ale teď je hodný synonymem pro blbý..
[6]30.10.05 17:13:56mluvka Tomáš
No jo, Lebedo, v Česku se zatím obecně nepředpokládá, že by slušní lidé nosili běžně u sebe střelnou zbraň, tak se to nezakazuje. Včera, když jsem byl v hospodě, jak popsáno níže, bylo tam tolik lidí, že ti stojící se museli na sebe dost mačkat, aby se tam vešli. Nemyslím, že ti lidé tam šli s vědomím, že by někdo u sebe mohl mít střelnou zbraň. A taky na dveřích nebylo napsáno, že je s revolverem vstup zakázán. Kromě těch lumpů, kteří tam možná byli také, lidi v Čechách do hospody běžně revolver nenosí. Bylo tam tolik lidí, že kdyby někdo vytáhl revolver, tak by ani nemusel začít střílet a jistě by bylo několik lidí v panice ušlapáno. Kdyby byla jiná doba, třeba podzim roku 1945 na vesnici, asi by mi nepřišlo divné, že slušný člověk jde do hospody s revolverem. Dnes mi to tak samozřejmé nepřipadá.
[7]30.10.05 18:21:42Point*
Nejen ,ze si Tome dovedu predstavit jak se zije v Cechach, ale mam vcelku dostatek informaci. Muj nazor je ten, ze si musite hold vsim projit, kdyz jste si uz vybrali cestu ;)) Jo a ze se bojis Lebedy se nedivim, von musi vypadat na ulici s tim mrozakem, zachumlanej do kabatu a klobouku minimalne jako vrahoun ;)))))) Tyyyole brrrrr, radeji bych po nem vecer taky hodil kreditku a zdrhl...
[8]30.10.05 18:37:57mluvka Tomáš
To ne, Lebeda vypadá na pohled velmi sympaticky, ale z toho vědomí, že má pod sakem bouchačku a v kapse hrst nábojů mě přebíhá po těle husí kůže. Já jsem holt nikdy nebyl na vojně.
Definice pouzita v clanku je docela trefna. Myslim si, ze samota neni zdaleka spatna, spatna je osamelost. Samotu si dle me clovek nekdy vybere, osamelost ne :-( Samota totiz muze byt nekdy zadouci, clovek si chce odpocinout, nabrat sily nebo jen tak sedet a v klidu premyslet. S obojim mam sve zkusenosti, treba ta osamelost ... presel jsem z vesnice do Prahy a nekdy si pripadam osamely... drivejsi pratele jsem ztratil kvuli prechodu do Prahy (kdyby mi to nekdo tvrdil predtim, ze pouhy fakt, ze jsem se prestehoval do Prahy bude stacit, aby se ode me odvratili tak bych tomu neveril) a v Praze nove neziskal (na prazaka jsem malo drzy, sebevedomy a povrchni). Pocit osamelosti se ale dostavuje nastesti pomerne zridka ...mam hodne prace, navic tu mam rodinu... Jo jeste poznamka nakonec, odpozoroval jsem, ze pro zeny plati vztah OSAMELOST=SAMOTA tj. ze neumi rozlisovat mezi temito dvema pojmy, mate nekdo podobnou zkusenost?
[10]31.10.05 15:25:14mluvka Tomáš
pro jmxjmx - Já, rodilý pražák, jsem odešel před 28 lety na vesnici, kde jsem žil 6 let. Lidé tam byli velmi uzavření, žádné přátele jsem si tam nenašel a když jsem se vrátil do Prahy, staré svazky přátelské byly zpřetrhány a nové se mi do dnes nepodařilo navázat. Můj názor na Vaši úvahu jak je to u žen - nevím, nikdy mě to nenapadlo, ale když o tom teď uvažuji, je možné, že některé ženy zaměňují osamělost za samotu, Já znám více ty ženy, které jsou opravdu samy a skoro si v tom libují,
Žádné komentáře:
Okomentovat