Co mě potěšilo
Mají se dobře
Nedávno se mi dostalo do ruky starší číslo týdeníku EURO (č. 24/2005). Na straně 18 jsem si přečetl rozhovor s Janem Stružem. Manažer Jan Struž po dlouhá léta pracoval v největším finančním centru jako ředitel Živnostenské banky. Dále již cituji část rozhovoru:
Otázka týdeníku EURO: Nestýská se vám po práci v nějaké bance?
STRUŽ: Odpovím krátkou vzpomínkou na schůzku s panem Salzmannem, bývalým generálním ředitelem Komerční banky. Před dvěma lety jsem se s ním setkal v kavárně Obecního domu v Praze, a protože jsme se neviděli téměř rok, první jeho slova jako obvykle zněla velmi zdvořilostně: "Ahoj Honzo, co děláš? Vypadáš dobře." A já na to: "Richarde, nedělám nic, odpočívám, bavím se, organizuji, prostě se raduji ze života." A nebyla to nadsázka. Po třiceti letech zápřahu v bankovnictví jsem to tak cítil. Pak začal rozhovor, který měl být první ze série interview s vrcholovými manažery doby minulé, které jsme s týdeníkem EURO plánovali. Projekt se nepodařil. Důvody není nutné nyní uvádět. Zmínit se však chci o závěru setkání, při kterém mi Salzmann řekl: "Nic nedělat je dobré zaměstnání, ale můžeš si to dovolit až po tom, když jsi něco dokázal."
V životě jsem už něco dokázal, ale mé představy ještě nejsou úplně naplněny. Prostě dále pracuji, ale dělám - až na výjimky - pouze to, co chci.
.......Nedávno jsem na ulici zahlédl bývalého ministra Vladimíra Dlouhého. Vypadal spokojeně. Můj přítel Bohumil Studýnka také pracuje na volné noze několik let. Pokud bychom si chtěli dát tu práci a spočítali, kolik politiků, bankéřů či manažerů se už zabývá něčím jiným než dříve, byl by to dlouhý seznam. Změna mě prospěla také.
Tolik z rozhovoru s panem Janem Stružem.
Potěšilo mně, že finanční manažeři, kteří se podíleli na privatizaci českého bankovnictví, se mají dnes dobře. Otázkou je, jak se dnes má většina občanů, klientů těchto bank. Potěšilo mě, jak se pan Struž sám pochválil, že v životě už něco dokázal. Otázkou je, zda se projekty, na kterých pracoval povedly, nebo se nezdařily stejně tak jako projekt série interview s vrcholovými manažery doby minulé, které s týdeníkem EURO plánovali.
Rozhodně je potěšující, že pan Struž je, jak se říká, za vodou, a může si dělat, co chce. Nejsem si jist, zda stejně na tom je i většina občanů jeho stáří, kteří také celý život pracovali, ale v jiných oborech - třeba v továrnách na dílnách nebo jako soukromí zemědělci, lékaři, učitelé, vědci a další, kteří byli závislí na ekonomických rozhodnutích vysokých finančních a státních manažerů.
Komentáře
Vše směřuje k naplnění Sybilina proroctví - že totiž lidé budou čím dál více obchodovat, nevyrábět. Dospějí však k závěru, že je třeba vyrábět a řemesla tak začnou mít "zlatá dna". Učme mládež, aby se učila vyrábět - bude se mít líp. Co stojí za finančníky, makléřy aj. kteří jen vysávají energii ze spoluobčanů? S úctou k názoru R.Z.
[2]07.11.05 13:06:43nada Božková
Máte úplnou pravdu.Tito finančníci,tedy bývalí,jsou za vodou,věděli,jak na to.Celý život jsem pracovala,je mi 60let a s bídou obracím každou korunu důchodu v ruce.Kdo bude učit mládež,aby pracovala?Znám plno mladých lidí,kteří se válí na pracovním úřadu,mobily,pití,vše mají k dispozici.Neříkám,že jsou všichni stejní,ale je jich hodně. A že není práce?Vím,v menších lokalitách asi ne,ale bydlím v krajském městě,kde je plno pracovních příležitostí.Jenže oni práci ani nehledají a to je moc a moc smutné.
Žádné komentáře:
Okomentovat