. S lidmi, kteří jsou tzv. facebookovými přáteli se setkávám
jen pokud jdu do nějaké místní hospody a oni tam náhodou jsou. Ozvou se, jen
když něco potřebují. Dnes jsem dostal jednu takovou soukromou zprávu. Jedna
paní něco potřebovala. Když jsem potřeboval něco já, tak se na to vysrala. Tak
já jsem se taky vysral na to, co dnes potřebovala. Tak to chodí
. Jsem zvyklej řešit své problémy sám, protože holt celej
život je takovej. Všechno má svý pro a proti. Ale ve své historii 65 letech se
už pro druhé nerozkrájím. Z toho už jsem vyrostl. Všechno nějak dopadne.
Většinou dobře. Špatně až na úplný závěr
Já jsem se mohl pro druhé rozkrájet celou první polovinu
života a ve 46 letech jsem z toho skončil v plném invalidním důchodu. Nejen, že
jsem od narození polochromý, ale posledních 20 let ani pořádně nevidím. Musím
chodit o holi, protože před sebou nevidím schody nebo nerovnosti. Jsem odkázaný
na speciální boty, které se musí vyrábět na míru. Nemůžu si koupit boty v
běžném krámu jako jiní lidé. Divím se, že jsem přežil těch posledních dvacet
let. Proč ještě žiju? Nevím. Můj život je bizarní a nemá žádný smysl. Ani u
těch deseti psychologů, ke kterým jsem chodil posledních 20 let, jsem nenašel
odpověď.
Žádné komentáře:
Okomentovat