28. 5. 2018

Facebookové přátelství


Soukromá zpráva (messenger)

Aneta napsala:
Když někdy nevíš co dělat , zkus mi napsat .. Jsou večery , že si nemám s kým posedět ..

Tomáš napsal:
Ono se to má tak, Anetko, že já pořád vím, co dělat, jen jak stárnu, tak nevím, jak to mám zvládnout. Žiju zcela jiným životem než Ty, když máš manžela a tři děti. Já vím, děti už odrostly a nejsou stále ve tvé blízkosti, manžel si vystačí i bez tebe. Tohle já jsem nikdy neměl. . Dřív jsem toužil být součástí přátelské rodiny, ale prostě se to nevyvedlo. Částečně proto, že jsem se narodil s dětskou mozkovou obrnou, které se nejde zbavit. Částečně proto, že jsem se narodil do rodiny, kde moje matka byla naprosto nepraktická a snivá a otec mimořádně zákeřný manipulátor Já si dovedu naplnit čas, Anetko. Dnes už ani ne tak nějakými zájmy či zálibami, ale řešením problémů, které přede mne staví život a které jsou pro mně čím dál tím obtížnější. Tebe možná jen zajímá, Anetko, jak bydlím. Několikrát ses mně ptala, která jsou má okna, že o tom přemýšlíš, ,když sedíš na obědě v Apetitu s dcerou. Klidně se přijď podívat a ukoj svou zvědavost. Ale až po středě. To mám jít na operaci s prstem pravé ruky, kdy mě bude chirurg vytahovat lipomovou bulku, která se mi po dvou letech udělala znovu a už mi dost vadí. Pak zas chvíli ani nebudu moct psát na počítači. Do té doby bych měl zařídit ještě několik věcí, které by pro mne byly v následujících týdnech obtížné. Jestli jsem doma, zjistíš, když mi zavoláš na telefon ♪♪♪ ♪♪♪ ♪♪♪. Nevezmu-li to v té chvíli, můžeš mi tam nechat vzkaz včetně telefonního čísla. Tom

Aneta napsala:
Myslela jsem to tak , že když sedíš někde v restauraci, abys mě prozvonil , jestli nechci přijít na skleničku . A pokud řeknu , že nemůžu , abys to bral tak, že opravdu nemůžu a když řeknu, že se mi nechce , aby sis to nebral osobně ...a hlavně, abys mi příště zavolal znovu. Je to praktické mít kamaráda , který bydlí bydli tak blízko a chodí do blízkých podniků .... Nehledej v tom nic jiného (ani zájem o tvé bydlení ) , než to, že mám ráda víno a sama jít do vinotéky nemůžu.
Můj tel. ♪♪♪ ♪♪♪ ♪♪♪
A kdybys někdy potřeboval pomoc s něčím , co zvládnu , určitě zavolej.

Tomáš napsal:
No, jo, no, Anetko, tak jsi to zase vrátila na začátek. Já nechodím moc sám vysedávat do hospody. Pokud chci někam mezi lidi, tak jdu tam, kde jsou. Třeba ke Gábině do baru nebo do Dna pytle. Neočekávám tam nikoho konkrétního a přesto tam vždycky někdo je. To je jako na fejsbúku. Když něco napíšu, občas někdo zareaguje. Ale neočekávám, že se ozve někdo konkrétní. Nehledám,kdo si na mně udělá čas, když se zrovna nudím, aby mně rozptýlil. Za léta, co jsem sám jsem si našel místa, kde se vždycky najde někdo, kdo mě rozptýlí. Ale není to nikdo konkrétní. Všechno je neosobní chvilková zábava. Bez včerejška a bez zítřka.
Čili. Když se ti bude chtít jít do hospody, tak zavolej. Když budu mít čas a náladu, tak půjdu. Ale nedej se odradit, zavolej zas příště.

Aneta napsala:
No teď když to čtu , musím se smát ...asi jsem občas příliš upřímná..
Ale myslela jsem to normálně ...
Tak to jsem zvědavá , kdo z nás zavolá dříve...ty to asi nebudeš, když máš vždy někde někoho ...

Tomáš napsal:
Ne někde někoho, ale někde kohokoliv, ale většinou jsem stále sám. Zatímco ty trávíš alespoň část dne s dcerou a víkend od pátku do neděle trávíš s rodinou v T., jak vždy píšeš u různých událostí, které se na facebooku objevují s víkendovým datem. Skoro se divím, že pak si raději neužiješ samotu. Já to mám zcela opačně. Jsem stále sám a tak jednou či dvakrát do týdne jdu někam, kde se scházejí lidé, které znám.

Aneta napsala:
Jsem sama od podělí do čtvrtku... Občas to s akcemi přeženu a pak se těším na víkend , že si odpočinu .. Někdy je to naopak a užívám si společnosti v T..
A někdy mám pocit , že jsem sama v Praze i v T.

Tomáš napsal:
Jsem sám posledních dvacet let sedm dní v týdnu kromě těch několika hodin, kdy jdu záměrně mezi lidi, se kterými nemám jinak nic společného. Ale poslední roky nepociťuji samotu. Už jsem si zvykl. Dřív jsem si představoval jiný život, ale v pětašedesáti už to nemá smysl. Nestěžuji si, protože v životě jsem využil všech příležitosti, které mi život nabídl. Neměl jsem vše, ale nic jsem nepropásl.

Aneta napsala:
Já mám tak vážné problémy se zdravotním stavem dcery , že bych to nikomu nepřála ..nechtěla jsem aby to kdokoliv věděl a řekla jsem to jen D., ale ta to přesto , že jsem ji vysloveně žádala, aby to zůstalo jen mezi náma řekla více lidem ...takže ti to dnes říkám taky .. Chci jen říct , že spoustu lidí má vážné problémy , jen o nich nemluví..

Tomáš napsal:
Když se podíváš do historie  naší facebookové diskuse, napsala jsi mi to také už  před rokem. Takže to vím také. Jak jsem napsal už tehdy, v tom Ti nedokážu pomoc.

Aneta napsala:
Vím
Ale nejde o mé problémy

Tomáš napsal:
Každý žijeme jak umíme.

Aneta napsala:
Ano a když jsem sama , zavolám kamarádovi , jestli zrovna nemá náladu zajít na dvojku...

Tomáš napsal:
Tak zavolej.

20. 5. 2018

KRÁLOVSKÁ SVATBA 2018


   Páč mi to nedalo, a musel jsem jít na Den otevřených dveří Českého rozhlasu, na svatbu Harryho a Meghan jsem se podíval až v noci ze záznamu. Když jsem poslouchal ty sliby věrnosti na celý život, pomyslel jsem si, že Meghan už je jednou říkala. Nějak by mi to nevadilo, kdyby se nejednalo zrovna o tu královskou svatbu. Samozřejmě se opakované svatby dějí na světě zcela běžně. Na druhé straně svatby s donucení nebo kvůli společenským konvencím jsou také dost pochybné, jak dokumentuje první svatba Harryho otce Charlese. Kdyby si mohl vzít svou životní lásku Camillu, jistě by i život celé královské rodiny probíhal jinak. Ale říkal jsem si, že je to opravdu zvláštní. Že britský princ si jistě může vybrat z nepřeberné nabídky mladší nevěstu a vybere si starší rozvedenou americkou herečku. No,celkem kladná skutečnost je, že ona nemá z prvního manželství dítě. Jsem zvědav, kolik dětí bude mít teď. Na celé svatbě mě stejně jako vždy okouzlila jen vévodkyně Kate. Říkal jsem si, jak jsem rád, že William, který je starší z obou bratrů a má šanci se jednou stát králem, si vybral z mého pohledu lépe. A také už mají na potomcích odpracováno.

   Potěšilo mě, že i královna Alžběta II. i její manžel princ Philip vypadali na svůj věk ve skvělé kondici.

   Ale co mě překvapilo a zároveň potěšilo úplně nejvíc bylo, že na svatbě v anglikánském kostele zazněla píseň Stand by me. Tato píseň mě provází posledních dvacet let v podání, na které níže odkazuji a má pro mne velmi niterný až intimní význam. Zřejmě má význam i pro prince Harryho. Přeju mu, aby mu to manželství vyšlo a trvalo celý život, jak slíbil před Bohem, i když si vybral zrovna takhle.

10. 5. 2018

Samota v nás


   Včera setkání s dvěma skupinami lidí. První byla v Malostranské besedě. S těmi, co nikdy nebyli na facebooku nebo jsou tam jen formálně a druhá večer v Jiným Kafi s těmi co znám přes facebook. Jedna paní z té první skupiny mi říkala: napiš mi někdy něco hezkého mailem a já jsem jí říkal: přihlaš se na facebook. A ona říkala: já už jsem na facebooku byla, ale zase jsem se odhlásila, protože mě to nebaví. Já jsem říkal mě nebaví psát jednotlivým lidem. Proč bych jí psal? Známe se sice takhle z těch setkání asi 25 let, ale kromě těch kulturních setkání nemáme vůbec nic společného. Ostatně ona mi taky nikdy za tu dobu ani nenapsala, ani nezavolala telefonem v době, kdy se ještě používal telefon. Ale ono na tom facebooku je to stejné. S lidmi si píši hromadnou facebookovou korespondenci, která vlastně nesměřuje celkem k nikomu. A když tu sedím ráno a přemýšlím o svých problémech, stejně se nemám s kým poradit. A hlavně nevím, jak mám určité problémy řešit. Ale o tom nebudu psát ani na facebook ani do mailu.

   Zajímavé je, že když jsem dřív ráno nahlédl do facebooku, byla tam už spousta různých sdělení lidí, které napsali hned ráno. To už nějak pominulo nebo mi to facebook neukazuje. Podíval jsem se dnes na stránku asi tři z nich, a kupodivu už ráno nic nepíšou. Asi ten facebook už není tak přitažlivý, co býval. Přemýšlím o tom, kdy se vyskytne něco, co ten facebook nahradí, Něco, nějaký úplně jiný druh komunikace, který si dnes nedovedeme představit. Tak jako jsme si před internetem nedovedli představit, co bude umět jednou internet. 

   Včera mě zaujali tři lidé. Jednak to byl Jirka Šámal, který přišel hrát do Malostranské besedy a vzápětí potom pospíchal na svůj vlastní pořad do klubu Art Space v Řetězové ulic. Jirka je vlastně pořád někde na místě, kde bych ho vůbec neočekával. Pořád se svým Hang Drumem a pořád rozdává radost.    

   Druhým takovým člověkem byl v Malostranské besedě jistý Petr zvaný Šlapeto, kterého také už pamatuji více než 25 let. Když jsem ho poznal, měl neustále potíže se srdcem. Byl na dvou operacích. Dnes je mu pětasedmdesát, má drobné svalnaté tělo a vypadá na padesát. 

   Třetím člověkem, který mě včera zaujal, je Vlasta, kterému se říká Šána. Člověk s kloboukem a s velkým talentem, který však svůj um utopil v alkoholu. Má největšího přítele, jistého Jirku Fučikovského, který si z něj dělá srandu, ale na druhé straně o stále svádí k alkoholu. Na večírku v klubu Jiný Kafe Jirka přečetl ukázku z své připravované knihy. Ukázka byla o alkoholikovi a Jirka dal zřetelně najevo, že předobrazem alkoholika je Šána. Šána seděl tiše, asi nebyl moc rád, že z něj dělá jeho kamarád takovou karikaturní figurku. Ale po skončení programu tentokrát neodešel s Jirkou do jiné Jirkovy oblíbené hospody.

   Každý utíkáme před svou vnitřní samotou nebo před svou neschopností řešit svůj osobní život jinam. Ráno se podíváme na facebook, kde jiní napíšou hromadný výkřik: DOBRÉ SLUNÍČKOVÉ RÁNO A POKOJ V DUŠI VŠEM DOBRÝM I ZLÝM LIDEM!

■     ■
Tento můj příspěvek měl na facebooku během prvního dne 17 „lajků“, tedy označení „to se mi líbí“. Šest lidí mi napsalo komentáře, z nichž vyplývá, že vůbec pro ně není důležité, co jsem napsal, ale že jsem to hezky napsal. Jedna starší paní, která už sama nemůže chodit a žije v domově seniorů, mi napsala soukromou zprávu, že jí mluvím z duše. A že mi už před časem nabídla, že bych se jí mohl svěřovat jako vrbě. Dnes(o den později)  mluvil v rozhlase psychiatr Radkin Honzák. Dal najevo, že že dopisování na facebooku nepovažuje za správný způsob komunikace.

Svůj příspěvek o samotě jsem si zkopíroval ze svého facebookového profilu na svůj blog, který je veřejně přístupný. Ale nikdo ho nečte.