17. 11. 2017

Pozvánka na Rozhlasovou sobotu 2. prosince 2017: Setkání Klubu rozhlasové analytické publicistiky (KRAP)

Vážená členko, vážený člene,
v sobotu 2. prosince od 14 hodin se všichni můžeme sejít v rozhlasové budově v Galerii Vinohradská na ulici Vinohradská 12, v Praze.
Společně s celým jádrem se na vás těší na nyní plánovaném setkání v sobotu 2. prosince.
David Klíma

PROGRAM SETKÁNÍ KRAPu 2/12/2017 v Galerii Vinohradská
Vážená členko a vážený člene Klubu rozhlasové analytické publicistiky,

plním slíbené a předkládám vám aktuální podobu programu našeho setkání v Galerii Vinohradská 12 v sobotu 2/12.


PROGRAM: 

14:00 - 14:10 Úvod

14:10 - 15:00 Host (Dr. Pokorný Milan, ombudsman Českého rozhlasu)

15:00 - 16:00 Setkání s tvůrčími pracovníky
- Rathouská Kateřina (stanice Vltava, pořady Čajovna a Minutová hra)
- Titlbach Filip (stanice Wave, pořad Kvér a redakce zpravodajství)

16:00 - 16:30 Volná diskuze


Všichni v jádru (Roman Elner, Jiří Kalibera, David Klíma, Filip Musil a Libor Pátý), které se stále pravidelně každý měsíc schází, se na setkání velmi těšíme.

Klub rozhlasové analytické publicistiky (KRAP)

materiál ke stažení (klikněte na odkaz) 
[na základě poslechu vysílání Českého rozhlasu v období: srpen – říjen 2017]


KLUB ROZHLASOVÉ ANALYTICKÉ PUBLICISTIKY (KRAP):

KRAP jako klub posluchačů na webu Českého rozhlasu:

VZPOMÍNKA NA WABIHO DAŇKA A 17. LISTOPAD

Dnes je 17. listopadu 2017. Den vzpomínek.

   Zjišťuji, že je to den vzpomínek poměrně smutných, i když s veselým podtónem.

   Po včerejším poměrně bujarém večírku, který jsem zakončil v Baru Behind the Curtain na Žižkově, jsem ráno ještě v posteli otevřel facebook a tam na mně vykoukla smutná zpráva, že zemřel zpěvák Stanislav Daněk, známý pod přezdívkou WABI..

   A tu se propojily mé vzpomínky, jak Wabi otevíral před osmi lety tématickou výstavu kresleného humoru mému příteli a jednomu z předsedů Strany mírného pokroku v mezích zákona Josefu  Kučerovi, známému více pod přezdívkou KOBRA. Ten už také není dva roky mezi námi.

   Výstava kresleného humoru na Magistrátu hl. m. Prahy, která zapadala tématicky do Kobrových Salonů kresleného humoru z Malostranské besedy a z Mánesa, připomínala tzv. pendrekové období mezi léty 1969 a 1989. Novinář Ivan Bednář tehdy pohovořil o kryptokomunistech, kteří se v politice stále drží. Výstava byla v roce 2009, ale když věnujete 6 minut času přiloženému videu z vernisáže, kde zazpíval Wabi Daněk, zjistíte, že ta jména, o nichž mluví Ivan Bednář, se v politice vyskytují i po dalších osmi letech.


   Video z vernisáže je tedy připomínkou nejen 17. listopadu, ale také vzpomínkou na Wabiho Daňka a Josefa Kobru Kučeru. Wabi přede dvěma lety zazpíval Kobrovi na pohřbu ve strašnickém krematoriu. Kdo zazpívá Wabimu?



11. 11. 2017

Jak pan René přišel o Gromana

   Na veřejné schůzi Rady Českého rozhlasu 31. října 2017 oznámil generální ředitel Českého rozhlasu, že z funkce šéfredaktora stanice Český rozhlas Dvojka PhDr. Martin Groman. Do funkce nastoupil 1. srpna 2016 - viz odkaz. Ve funkci tak vydržel pouhých 17 měsíců. Tento článek je přepisem několika minut audiozáznamu z veřejné schůze, na níž generální ředitel s touto skutečností Radu ČRo seznamuje. 

■     ■
René Zavoral, generální ředitel ČRo:
Ta druhá personální informace už tak pro mě tak radostná není.  Nicméně já jsem se jí rozhodl vyhovět. A to je informace že k 31. 12. letošního roku se rozhodl rezignovat na svojí funkci na vlastní žádost pan šéfredaktor stanice  Český rozhlas Dvojka pan Martin Groman. On mi nějakým způsobem své důvody sdělil a já jsem je přijal, akceptoval a samozřejmě pevně  doufám, že spolupráce jeho s Českým rozhlasem nekončí, že spolu budeme v dalším kontaktu a že určitě bude i nadále externě spolupracovat, ať už se stanicí Český rozhlas Dvojka nebo Český rozhlas Vltava. Pokud jde o jeho nástupce či nástupkyni, tak tady mě čekají ještě dva měsíce, řeknu nějaká rozhodování a vyjednávání a uvažování spolu s paní programovou ředitelkou Evou Hazdrovou Kopeckou. A pevně doufám, že od 1. ledna nejpozději bude mít stanice novou šéfredaktorku nebo šéfredaktora mít bude.  Na tomto místě mi dovolte, abych i Martinovi Gromanovi poděkoval, protože odvedl jistý kus práce. A ono samozřejmě působení v tak rozličné a složité stanici jako je Český rozhlas Dvojka není úplně jednoduché.  Děkuju.

Mgr. René Zavoral, generální ředitel Českého rozhlasu na veřejné schůzi Rady Českého rozhlasu


Hana Dohnálková, předsedkyně Rady ČRo:
Děkuju také. Já bych začala odzadu. Nejdřív se zeptám kolegů, jestli nechtějí nějaký dotaz vznést k tomu odchodu pana ředitele Gromana.  Pan kolega Šafařík.

Petr Šafařík, člen Rady ČRo:
Já bych svůj dotaz uvedl tím, že z pohledu Rady Českého rozhlasu se nabízí ta agenda podnětů a stížností posluchačů, A tam si myslím, případně mě kolega opraví, že vlastně téměř nic kritického nepřicházelo ve srovnáním s předchozím obdobím. Takže … a soudím i z toho, jak pan doktor Groman vystupoval. Jednou jsme ho měli také jako panelistu, kterého pozvala Rada Českého rozhlasu na jaře 2016 k jedné debatě, shodou okolností k tématu Vltavy. Tehdy ne Dvojky. Tak můj dojem z řady těchto zdrojů je takový, že to byl člověk znalý, který Českému rozhlasu prospíval. A soudím také, že ani asi v té agendě ombudsmana Českého rozhlasu, kam odplynula řada podnětů, případně stížností těch lidí, kteří komunikují vůči Českému rozhlasu, respektive odplynula také od Rady Českého rozhlasu přímo k ombudsmanovi Českého rozhlasu, tak soudím, že ani tam nějaké závažné problémy nebyly. Takže ta otázka moje je, co teda, možná teda, jestli je možné říci něco více, proč takový člověk odchází z Českého rozhlasu. Pokud tedy … když nebylo řečeno, že jde třeba k jinému vysílateli, tak jestli je možné říct nějaký důvod a ta hlavní otázka: změní ten odchod něco ze směřování Dvojky? Jak se to odrazí do programu, do práce té stanice?

Hana Dohnálková, předsedkyně Rady ČRo:
Pan generální ředitel.

René Zavoral, generální ředitel ČRo:
Děkuju. Pokud jde o směřování Dvojky, víte já u Dvojky jsem téměř  rozpolcen, protože to je stanice, které nesmírně fandím. Na druhou stranu pokles její poslechovosti bohužel pokračuje. Ono sice možná někomu se může zdát, že je nějakým způsobem stabilizován, ale já tomu nevěřím a samozřejmě pokud ta čísla budou teď v listopadu lepší, tak tomu zatleskám, ale moc tomu sám za sebe nevěřím. To je jeden fakt. Že poslechovost Dvojky, marná sláva, prostě není taková, která by odpovídala tomuto typu stanice. Nehledě na to, že i kdybych měl poměřovat míru nákladů na tu stanici, tak samozřejmě ta čísla pro mě uspokojivá nejsou.  A teď neříkám, prosím, že za to může kolega Martin Groman. Pro mě Dvojka je velkou kapitolou, o které se s paní ředitelkou Hazdrovou Kopeckou budu chtít bavit. Je to pro mě pořád výkladní skříň, kterou bych rád budoval, ale neumím se, ale jsem bytostně přesvědčen, že Dvojka musí projít zásadním přeprogramováním. Přeprogramováním celého formátu, má-li vůbec upoutat dnešní čtyřicátníky nebo pětačtyřicátníky.  Neumím si představit, že v té dnešní stávající podobě Dvojka bude nabírat své posluchače. Nevěřím tomu. Nevím, kde by je nabírala. Není schopna je sebrat ani Impulsu, ani Frekvenci. Nové posluchače nenabírá, čili z mého pohledu tady určitě budeme muset přemýšlet nad tím, jak vůbec tuto stanici do budoucna zcela jednoznačně přeprogramovat. Od základu.  To, co se týká pana Gromana: podívejte, já obecně razím jednu věc. Pokud někdo přijde a podá výpověď, že nechce spolupracovat na projektu Českého rozhlasu tak, jak jsem jej nastínil já, tak já těmto lidem bránit nebudu.  Já jsem dalek toho, abych někoho přemlouval, aby v rozhlase zůstával. Buď prostě chce spolupracovat, chce pracovat, baví ho ta věc anebo nikoliv. To, co samozřejmě není tajemstvím nebo respektive možná je veřejným tajemstvím, jest to, že mezi nebo v rámci vedení stanice, mezi panem šéfredaktorem a vedoucí programu je jakési napětí, jakési pnutí v pojetí a směřování stanice.  Dvojka, na jednu stranu si myslím, že  takové napětí a pnutí je vždycky zdravé k tomu, aby se stanice mohla posouvat dál, na druhou stranu pro někoho to může být nepříjemné.  Já jsem bytostně přesvědčen, že i to, že někdo má jiný názor, že k tomu přistupuje jinak, se v rámci té stanice dá ukočírovat. A je to jenom na tom manažerovi a šéfovi, zda je schopen si na stanici,  řekněme, i sjednat pořádek, být razantnější, umět přesvědčit své lidi ve stejném směřování nebo nikoliv.  Pan šéfredaktor Groman je člověk, řekněme, jemný a citlivý, a z mého pohledu evidentně pro něj možná tento způsob, i trošku loktařské práce nebyl přijatelný. Já jsem prostě na jeho žádost, se kterou přišel, byť mě to je líto, byť mě to mrzí, tak jsem ji plně akceptoval, s tím ale, že jsem se s ním domluvil o tom, že není všem dnům konec, že není všem dním a týdnům konec a já budu velmi rád, když opravdu v tom spojení s Českým rozhlasem bude. A konec konců on předtím, než na Dvojce začal pracovat ve funkci šéfredaktora, tak vytvářel řadu zajímavých pořadů pro Vltavu. Jestli tomu tak bude i nadále, nebo jestli se bude angažovat i u Dvojky nebo u Plusu, tak to se ukáže. Ale určitě takhle jsme se spolu i bavili.  Nerozcházíme se ve zlém a pevně doufám, že prostě Českému rozhlasu zachová nějakou  svoji autorskou přízeň.

Petr Šafařík, člen Rady ČRo:
Děkuji.

Hana Dohnálková, předsedkyně Rady ČRo:
Tak jestli to je postačující.  Ještě pan kolega Vejvoda.

Jiří Vejvoda, člen Rady ČRo:
Malou poznámku, protože to bychom tady mohli být do rána.  Shodou okolností tady sedí hned tři lidé. kteří svého času Praze, potažmo Dvojce, šéfovali.  A to, o čem mluvil pan generální,  jak je to drahá stanice potvrzujeme, protože mimo jiné je to stanice, která vysílá na VKV i na středních vlnách.  To stojí strašlivé peníze.  A druhá věc znamená, že pan generální mluví o nějakém zásadním pohledu na změnu, protože  je to krásný, ale dinosaurus v Evropě, v tom smyslu, že to je plnoformátová stanice, která vysílá pro všechny a to riziko je, že také pro nikoho.  A to zúžení, přesnější zpřesnění cíle včetně posluchačské skupiny asi bude to základní. Pán Bůh chraň, že bych chtěl v té věci radit. Spíš shrnuji, jak je to obtížný úkol.  Děkuju.

Hana Dohnálková, předsedkyně Rady ČRo:
Děkuju. Já za sebe, ale možná, troufám si říct i za kolegy radní bych také ráda poděkovala panu šéfredaktoru Gromanovi za to, že vnesl určitě spoustu kladných vkladů do vysílání Českého rozhlasu Dvojky a doufáme také, že bude dále s Českým rozhlasem spolupracovat. Takže tolik za nás, doufám, že to není nic proti ničemu. Tolik od nás tady přítomných.z Rady.
■     ■

PhDr. Martin Groman, současný šéfredaktor stanice Český rozhlas Dvojka 
na Dni otevřených dveří Českého rozhlasu


   Dodejme, že dva bývalí  šéfové stanice Český rozhlas Dvojka – Jiří Vejvoda a Miroslav Dittrich v současné době zasedají v tomto orgánu, který má být kontrolou veřejnosti nad veřejnoprávním rozhlasem.

čas citovaného úseku 25:56 – 34:13 minut

8. 11. 2017

Procházky uměním, Jitka Hosprová a muzeum Bedřicha Smetany

    Je zajímavé, jak málo se dá zachytit z atmosféry koncertu na fotografii.



Včerejší koncert z cyklu Procházky uměním, který pořádá violistka Jitka Hosprová byl ozvláštněn tím, že se nekonal v moderních zrekonstruovaných prostorách Muzea Kampa, ale na protější straně Vltavy v novorenesanční budově muzea Bedřicha Smetany. V tomto pro koncerty nevelkém starobylém prostoru měl jsem dojem, jako bych se ocitl v některém domácím salónu devatenáctého století, kde se provozovalo domácí muzicírování. Těsná blízkost vystupujících umělců a publika umožnila mě snad poprvé v životě vnímat to, čemu se říká kvadrofonní zvuk. Ale zvuk přirozený, bez jakýchkoli elektronických zesilovacích zařízení. Jednak bylo naprosto identifikovatelné, ze kterého místa hraje každý hudební nástroj a jednak jsem vnímal i sytost zvuku v prostoru. Prostora tohoto sálu nebyla úplně stísněná, ale nebyla natolik velká, aby posluchač vnímal dozvuk. Hrálo maximálně pět nástrojů (smyčkové kvarteto a sólová viola nebo smyčcové kvarteto a harfa.

   Jitka Hosprová věnuje na svých koncertech velkou pozornost uvádění děl soudobých autorů, to znamená autorů 20. a 21. století, a ty žijící pokud možno zve, aby si poslechli provedení svých děl živě. Program koncertu nebudu rozepisovat, můžete si ho přečíst na jedné z přiložených fotografií. Jak je vidno, kromě známého Dvořákova smyčkového kvintetu č. 3 Es dur, jednalo se hlavně o soudobá díla. Také dva žijící autoři, prakticky moji vrstevníci, Sylvie Bodorová a Michal Müller, byli přítomni a paní Hosprová s nimi udělala vždy krátký rozhovor o provedené skladbě.

   Přítomna byla i Taťána Kovaříková, autorka mimořádně efektních zlatých šatů, ve kterých Jitka Hosprová včera vystupovala.

   Zvláštní bylo, jaké vzpomínky ve mě koncert vyvolal. Vůbec se nepamatuju, že bych někdy muzeum Bedřicha Smetany navštívil. Ale vybavila se mi postava obtloustlejšího dobrosrdečného pána z mého dětství. Byl to spolužák mého otce z karlínské reálky, jmenoval se Miloslav Malý a za mého dětství byl ředitelem muzea Bedřicha Smetany. Měl chatu blízko naší chaty na Sázavě a navíc, tuším, vzal si za ženu sestru jiného otcova přítele. Občas mě moje matka upozorňovala, když měl pořady o hudbě nebo rozhovory v rádiu. V relativně pozdním věku se jim narodila vymodlená dcera, kterou velmi opečovávali, protože byla často nemocná. Bohužel se však přihodila tragédie. Když bylo té dívce osmnáct, udělala si řidičák, v době nepřítomnosti svých rodičů si bez dovolení půjčila jejich auto a s přítelem si vyjela na výlet. Byla to její první samostatná jízda a také poslední. Tahle rána se na duši rodičů už nikdy nezahojila. O řadu let později dr. Malého stihl podobný osud. Jel autem po Praze, na křižovatce zastavil na červenou a v té chvíli dostal infakt, který nepřežil. Má hrob nedaleko hrobu mé matky.

   Tahle odbočka ke koncertu Jitky Hosprové samozřejmě nepatří, ale to místo vyvolalo mou asociaci.

   Na koncerty Jitky Hosprové chodím rád nejen kvůli hudbě, ale také proto, že poslední roky nemám příležitost vidět vybrané společenské chování a dobře zorganizovanou společenskou akci. Jitka Hosprová umí velmi poutavě vyprávět o hudbě, její řečovou kulturu jí mohou závidět i dlouholetí rozhlasoví redaktoři. Je vidět, že má rozsáhlé hudební znalosti, které využívá k sestavení programu a k přizvání hudebních spoluúčinkujících. Je si vědoma toho, že druh hudby, kterému se věnuje, není při živém vystoupení určen pro obří megasály, kam se vejde několik tisíc nebo i několik desítek tisíc lidí. Proto má radost z každého diváka, který její koncerty navštěvuje opakovaně.

   Minulý měsíc natočila redaktorka Českého rozhlasu Jana Vašatová s Jitkou Hosprovou víkendový pořad Na návštěvě, Byl to rozhovor o hudbě s hudbou, kterou má Jitka Hosprová ráda. Pořad Na návštěvě se vysílá na stanici Český rozhlas D-Dur. Šéfredaktor stanice Lukáš Hurník udělal potom anketu, kde se dotazuje posluchačů, u kterého umělce se jim návštěva nejvíce líbila. Mrzelo mě, že pro Jitku Hosprovou jsem hlasoval jenom já. Pokud jste onen osmihodinový víkendový pořad poslouchali, přidejte se ke mně v oné anketě! Odkaz - https://www.facebook.com/groups/235805260281910/permalink/249277435601359/

   Fotografické momentky, které jsem použil k přilákání k tomuto textu, nemohou ani přiblížit atmosféru koncertů z cyklu Procházky uměním, která je neopakovatelná. Bohužel ani krásné zlaté šaty módní návrhářky Taťány Kovaříkové nepůsobí tak skvěle jako ve skutečnosti.


   A na závěr jednu poznámku. Včerejší koncert se konal 7. listopadu. Pravidelně o tomto datu vystupuje herec Vladimír T. Gottwakl s monodramatem Koba. které připomíná hrůznosti stalinismu. Už jsem ho viděl jedenáctkrát a šel bych i po dvanácté. Ale nemohu být všude. Tak zase jindy, Vladimíre!