29. 6. 2017

Vzpomínka na 29. červen 2014


Chtěl bych být jednou zdráv. 
Naparoval bych se jako páv.
Zajel bych si do Londýna
a šel bych tam do kina.
Kdyby přišel ten den
a splnil se mi sen,
že bych nemusel chodit
v nepohodlných ortopedických botách,
ale mohl bych se brodit
loužemi v modrých plátěných botách,
co se jim říkalo tenisky
a nebolely v nich menisky.
Lidi, to si neumíte představit,
když vám tělo neslouží
a nemůžete s ním 
bez nebezpečí do louží.
Prsty na rukou když máte chromé,
těžko u dam získáte dobré renomé.
O zdraví můžete jen jedním prstem
psát báseň
a přitom vám nezbývá 
než beznadějí kousat si dáseň

16. 6. 2017

Pusa je hymnou lásky (facebooková diskuse pod obrázkem)



Radim napsal:
 To pořád říkám... Jen se divím, že skoro nikoho nevidím 

Tomáš napsal:
No, když to vztáhnu na sebe, tak neexistuje nikdo, kdo by mě chtěl vidět. Pokud někoho chci vidět já, tak se sice ozvu a někdy dojde i k setkání. Ale nejdřív tomu předchází dlouhá anabáze typu "já bych sice rád, ale nemám čas. Ozvi se za týden (měsíc, atd....)". Když se to po obé době opakuje, zpravidla se na to vyseru i já.

Radim napsal:
To zní, Tome, povědomě, jako bys mě pomalu citoval.

Nikol napsala: 
Stačí říct, čas si udělám vždy.

Radim napsal:
 Se přeci uvidíme na Spartě v úterý... Jsi ale hodná... Tady to je spíš braný, jak psal Tomáš... Domluvit se a pak na to všichni serou.

12. 6. 2017

Vzpomínka na 12. červen 2016

Šukací panenky
si rozpínaly halenky
a Václav Hrabě k tomu recitoval
a já jsem velkej frajer býval.
Dneska už mi zbyla jenom jedna.
Bylo to na konci ledna,
když jsme se tehdy potkali
a jeli spolu na Bali.
Od té doby mám jen jednu
šukací panenku,
co rozpínám jí každý večer
halenku.