21. 10. 2016

Vltavské Osudy prof. MUDr. Josefa Kouteckého a já

   Dnes jsem poslouchal na Vltavě poslední díl Osudů dětského onkologa profesora Josefa Kouteckého. Už jsem slyšel hodně rozhovorů, kde vzpomíná na svůj život. Vždycky v něm zdůrazňoval, že v životě by se neobešel bez podpory své manželky, která se o něj zcela starala a on se tak mohl věnovat své práci a svým zálibám. Teprve v tomto vyprávění však řekl, že byl ženatý dvakrát. Že první manželství bylo omyl, i když s první manželkou měl dvě děti. Nejenom v těchto Osudech, ale i ve dřívějších rozhovorech říkal, že po vysoké škole na počátku své lékařské kariéry dostal umístěnku do Janských lázní, kde krátce pracoval v léčebně pro děti s obrnou a dětskou mozkovou obrnou. Toto období vždy nazývá ztrátou času ve své kariéře dětského chirurga a onkologa.

   Jenže právě v době kdy byl on lékařem v Janských lázních, byl jsem tam já jako dítě – pacient.. Protože jsem byl ještě předškolní dítě, moc si z toho nepamatuju. Podle vyprávění mých rodičů byl právě dr. Koutecký mým ošetřujícím lékařem. Měli jsme doma malou fotku, na které jsem já na sáňkách na zasněžené pláni a za mnou stojí moji rodiče a dr. Koutecký se svou tehdejší manželkou. V době svého dětství jsem neměl potuchy o dalším osudu dr. Kouteckého, jenom se v naší rodině tradovalo, že díky jeho skvělé péči u mě zůstaly následky dětské mozkové obrny poměrně slabé.

   Když jsem téměř po dvaceti letech studoval na Přírodovědecké fakultě, učila mně mikrobiologii dr. Eva Koutecká. Nějak mi připomněla paní na fotografii z mého dětství.  Vyhledal jsem doma onu fotografii a ukázal jí dr. Koutecké. Udiveně se na ni podívala a řekla. No jo, to je můj nebožtík!  A tu jsem se já zeptal překvapeně, jestli pan doktor zemřel. Ale ne, řekla dr. Koutecká, jenom jsme se rozvedli, to se tak říká o bývalém manželovi.

   Později, když se v první polovině devadesátých let stal profesor Koutecký veřejně známou osobností, pochopil jsem, pro se asi s paní Evou rozvedli. Ona byla poměrně dost zapálená vědkyně a pedagožka. Nejspíš i v mládí dala přednost profesní kariéře před perfektně fungující rodinou podle přání manžela.  Avšak jak MUDr. Josef Koutecký, tak i jeho první manželka RNDr. Eva Koutecká jsou spojeni s pozitivními úseky mého života.

   Budu se muset podívat, jestli tu malinkou černobílou fotografii ještě někde najdu.
                                   **************
Odkaz na ten díl Osudů Josefa Kouteckého, o kterém píšu - http://prehravac.rozhlas.cz/audio/3722489

7. 10. 2016

Vzkaz Jiřímu Vejvodovi, členu Rady Českého rozhlasu

7. října 2016 byl hostem pořadu Telefonotéka na stanici Český rozhlas Vltava PhDr. Jiří Vejvoda, člen Rady Českého rozhlasu a v minulosti i  šéfredaktor stanice Český rozhlas 2 – Praha. Tak to bývá v tomto pořadu zvykem, poslal jsem mu e-mailem do pořadu tento vzkaz. Sice na něj nijak nereagoval, ale doufám, že mu ho dali přečíst.

■     ■
Dobrý den, pane doktore Vejvodo,

   téměř celých pět let, kdy byl ředitelem Českého rozhlasu pan Peter Duhan, jsem pravidelně docházel na veřejné schůze Rady Českého rozhlasu. Domníval jsem se, že to budete právě Vy, kdo vnese to té unylé skupiny strýců volených Parlamentem ČR zájem o Český rozhlas. Bohužel se tak nestalo. Jsem Vaším způsobem reakcí či spíše nereakcí k různým problémům, které se na schůzích Rady ČRo objevily a ke stížnostem posluchačů, velmi zklamán. 

   Na druhé straně bych rád ocenil Vaší knihu „Co vysílá svět“, kterou Český rozhlas rozdával v červnu při tzv. noci muzeí. Jsou to Vaše sebrané články, které jste psal do Týdeníku Rozhlas. Škoda však, že nebyla Českým rozhlasem propagována nebo rozesílána výhercům různých soutěží místo kosmetických balíčků. Přeji Vám hodně zdraví a více aktivity při schůzích Rady Českého rozhlasu.

Tomáš Němec, Praha 3

■     ■