14. 8. 2016

To vás tak strašně rozčiluji? Neurvalé způsoby protěžované rozhlasové redaktorky Barbory Tachecí

Doporučuji k poslechu rozhovor Barbory Tachecí s Martinem C. Putnou. Putna mi nikdy nebyl příliš sympatický, ale způsob, jakým se postavil proti hloupým otázkám snad nejhloupější redaktorky Českého rozhlasu se mi líbil. Nepřistoupil na její obvyklou hru, kterou uplatňuje v pořadu OSOBNOST PLUS, tedy "budete říkat to, co já chci a způsobem, jaký já chci", jako to udělali mnohem slušnější a zdvořilejší hosté než je on, ale způsob jejího vedení diskuse jí vytkl přímo ve vysílání. Není to nic nového. My posluchači Českého rozhlasu na hulvátskost a také na šišlání paní Tachecí dlouho upozorňujeme, ale už by si toho mohli povšimnout i odpovědní pracovníci Českého rozhlasu. Například šéfredaktor stanice Český rozhlas Plus Ondřej Nováček nebo programová ředitelka Eva Hazdrová Kopecká. Zvláště pro ně jsem opsal malou část z rozhovoru, ale takových míst je tam víc.
***
TACHECÍ: Vy používáte, pane profesore, takových hodně ostrých výrazů. Nezavedlo vás to někdy do úzkých? Já neříkám, že se mě ty výrazy nelíbějí, jsou jenom hodně ostré, na veřejný diskurs, nezdá se vám?
PUTNA: Zdá se mi, že v této diskusi mě k nim přivádíte vy.
TACHECÍ: To vás tak strašně rozčiluji, je to tak?
PUTNA: Způsob, jakým se tážete, mě vede k ostrým formulacím, a proto se snažím brzdit váš vliv do té míry v tomto rozhovoru abych …
TACHECÍ: Že neposloucháte otázky.
PUTNA: Ne, otázky poslouchám, ale snažím se odpovědět něčím, co je podstatné.
***
Myslím, že je správné, že se Martin C. Putna nenechal zastrašit agresivní a vlezlou redaktorkou Českého rozhlasu Barborou Tachecí a nepodlehl ani tomu, že dostal v Českém rozhlase hodinový prostor a paní Tachecí na její neomalenost upozornil.



Odkaz na zvukový záznam pořadu http://prehravac.rozhlas.cz/audio/3684453

5. 8. 2016

Český rozhlas Dvojka: Groman vystřídal Dittricha na místě šéfredaktora

1. srpna 2016 došlo k výměně na postu šéfredaktora stanice Český rozhlas Dvojka . Miroslava Dittricha vystřídal Martin Groman.  Netřeba litovat odchodu pana Ditricha. Nutno sice přiznat, že za jeho vedení se vysílání stanice nezhoršilo z úrovně, kterou v roce 2011 nastolil Jaromír Ostrý. K zásadnímu zlepšení však nedošlo. V odpovědích na stížnosti posluchačů Radě Českého rozhlasu tvrdě obhajoval principy směru, který převzal po Ostrém.


 Nezbývá než doufat, že po příchodu pana Gromana konečně vyvane z té stanice duch Jaromíra Ostrého a Petra Duhana.




3. 8. 2016

Představy o životě a realita. (Věnováno 92. výročí narození mé matky)

   Jda na hřbitov, potkal jsem Olinu, spolužačku z gymplu. Právě se vracela z lékárny, kde byla vyzvednout léky pro svou 96 letou matku. Vůbec si nedovedu představit, jak bych se staral o svou matku, kdyby se dožila dnešních devadesáti dvou let. Já, se svými dlouhodobými zdravotními potížemi a celkovou neschopností.

   Přesto zrovna na Olině bych mohl ukázat, jaký způsob života jsem považoval v mládí za pro sebe ideální, ale pro mne byl nedosažitelný. Předně Olina pocházela z tzv. uspořádaných poměrů. Její otec byl významný literární historik, odborník na českou literaturu. Čili vysoce intelektuální prostředí. Měla dva sourozence. Už ve druhém ročníku na gymplu se Olina zamilovala do spolužáka Jardy. Zbytek studia na gymplu tvořili oba ve třídě nerozlučnou dvojici. Jarda byl nejchytřejší člověk ve třídě. Často toho věděl v různých přírodovědných a technických předmětech víc, než profesoři, kteří nás učili. Po maturitě šli Olina a Jarda každý na jinou vysokou školu, ale zůstali spolu. Krátce po promoci se vzali. Aby dostali byt, přijal Jarda místo mimo Prahu. Tam zůstali až do penze, i když Jarda po roce 1989 několikrát změnil místo. Olina místo neměnilo, byla celý život učitelkou na základní škole. Dnes už jsou oba v penzi. Vychovali, tři dětí, mají šest vnoučat. Takový jednoduchý, vztahově časně určený nekomplikovaný život.

   Po takovém jsem vždycky toužil. Když umřela před osmnácti lety moje matka a začal jsem žít definitivně tzv. "po svém“, uvědomil jsem si, že už jsem starý na směle životní plány stylu, který jsem popsal na příkladu Oliny a Jardy a že se budu už jen protloukat, jak mi to okolnosti dovolí. Samozřejmě si uvědomuji i výhody proti jiným lidem. Nerozvedl jsem se. Neonemocněla mi těžce manželka ani děti anebo neumřeli. Ale ten celkový životní směr, který bych považoval za správný, ten se mi také vyhnul.

   Když jsem se na ulici díval na Olinu, vypadala daleko starší než jiné moje spolužačky z gymplu. Opravdu babičkovsky. Žádný mejkap. Neuspořádané šedivé vlasy, nevýrazné oblečení. Ale v tom život nespočívá.