Potkal jsem tam dvojici bab mého věku. Seznámil jsem se tam s nimi před několika lety. Obě rozvedené. Každá z nich má dospělou dceru. Dřív chodily k Radkovi skoro každý den, protože kdykoli jsem tam nakoukl, seděly tam. Pak tam přestaly chodit. Údajně se jim tam přestalo líbit. Ale z druhé strany jsem se dozvěděl, že jedna se tam opila a způsobila jakýsi konflikt. Ale vinoték je na Vinohradech dost, takže se na čas přesunuly jinam. Když potkám tyhle dvě dámy, opravdu jsem raději sám. V šedesáti diskutují o tom, že by chtěly potkat chlapa svých snů a bydlí s kocourem. Jedna z nich se mi zeptala, jak mám velký byt, jestli mi stačí. Přišla mi to nějaká nemístná otázka a tak jsem jí řekl, že jí do toho nic není. Byla překvapena, že jí to nechci říct a povídala, že kdyby se ji někdo zeptal, jak má velký byt, klidně by mu to řekla. Pak z ni vylezlo, že uvažuje o tom, že svůj byt prodá. Řekl jsem jí, že jestli hledá někoho, ke komu by se nastěhovala, tak že já to nebudu. Pak se dámy začly bavit o tom, co budou dělat mezi svátky. Ta s tím bytem říkala, že má volno, které si chce užít. Že si asi zajde ke kosmetičce a ke kadeřnici. Pomyslel jsem si, že to jí asi nepomůže a chlapa tím neokouzlí. Aspoň mně ne. Alkoholici mě neokouzlují, ať jsou toho či onoho pohlaví. Jo, a obě se vyjádřily o fejsbúku dost opovržlivě. Nejsou na něm, i když měly ony chytré placičky. Ale jenom k telefonování a k fotografování kocourů. Avšak musím podotknout, že za mlada jsem si myslel, že s ženou podobného typu prožiju celý život. Tedy s takovou ženou průměrného vzhledu i inteligence, která má za mlada jisté kouzlo osobnosti. Postupem doby sice to kouzlo osobnosti klesá, ale stoupá hodnota vztahu a společného letitého prožitku. Avšak po šedesátce se dát dohromady s bábou, která za život prolezla několika málo postelemi, aby na konec zjistila, že žádný mužský ji není hoden, to nepovažuji za nejsprávnější tah.
23. 12. 2016
Svařák u Radka
Potkal jsem tam dvojici bab mého věku. Seznámil jsem se tam s nimi před několika lety. Obě rozvedené. Každá z nich má dospělou dceru. Dřív chodily k Radkovi skoro každý den, protože kdykoli jsem tam nakoukl, seděly tam. Pak tam přestaly chodit. Údajně se jim tam přestalo líbit. Ale z druhé strany jsem se dozvěděl, že jedna se tam opila a způsobila jakýsi konflikt. Ale vinoték je na Vinohradech dost, takže se na čas přesunuly jinam. Když potkám tyhle dvě dámy, opravdu jsem raději sám. V šedesáti diskutují o tom, že by chtěly potkat chlapa svých snů a bydlí s kocourem. Jedna z nich se mi zeptala, jak mám velký byt, jestli mi stačí. Přišla mi to nějaká nemístná otázka a tak jsem jí řekl, že jí do toho nic není. Byla překvapena, že jí to nechci říct a povídala, že kdyby se ji někdo zeptal, jak má velký byt, klidně by mu to řekla. Pak z ni vylezlo, že uvažuje o tom, že svůj byt prodá. Řekl jsem jí, že jestli hledá někoho, ke komu by se nastěhovala, tak že já to nebudu. Pak se dámy začly bavit o tom, co budou dělat mezi svátky. Ta s tím bytem říkala, že má volno, které si chce užít. Že si asi zajde ke kosmetičce a ke kadeřnici. Pomyslel jsem si, že to jí asi nepomůže a chlapa tím neokouzlí. Aspoň mně ne. Alkoholici mě neokouzlují, ať jsou toho či onoho pohlaví. Jo, a obě se vyjádřily o fejsbúku dost opovržlivě. Nejsou na něm, i když měly ony chytré placičky. Ale jenom k telefonování a k fotografování kocourů. Avšak musím podotknout, že za mlada jsem si myslel, že s ženou podobného typu prožiju celý život. Tedy s takovou ženou průměrného vzhledu i inteligence, která má za mlada jisté kouzlo osobnosti. Postupem doby sice to kouzlo osobnosti klesá, ale stoupá hodnota vztahu a společného letitého prožitku. Avšak po šedesátce se dát dohromady s bábou, která za život prolezla několika málo postelemi, aby na konec zjistila, že žádný mužský ji není hoden, to nepovažuji za nejsprávnější tah.
20. 12. 2016
Dvě erotické básně
Anna
Volala mi moje milá Anna:
Dnes večer jsem ještě panna.
Avšak ráno o šesté
dělám to už po šesté.
Denní spánek všechno smaže
a do stavu nevinnosti mě zas háže..
A s večerem budu zase tvoje Anna,
z níž o šesté večer stává se zas panna.
Dnes večer jsem ještě panna.
Avšak ráno o šesté
dělám to už po šesté.
Denní spánek všechno smaže
a do stavu nevinnosti mě zas háže..
A s večerem budu zase tvoje Anna,
z níž o šesté večer stává se zas panna.
***
Chcíplý ptáček
Ta včerejší noc
byla na mě moc.
Moje milá, ta mi dala,
když si se mnou zamrdala.
Lokty odřené a kolena,
ta jsem měl jak polena.
Zprvu nemoh jsem jen píchat,
pak už ani dýchat!
Když pomyslím, jak to bude dnešní večer,
tak bych jenom brečel.
Dnes už žádná mladá domina,
ale moje stará - mamina.
Řekne - vynes kýbl smetí
a pak na to vletí.
Můj ptáček je po včerejšku chcíplý,
jakoby ho v elektrárně vypli.
byla na mě moc.
Moje milá, ta mi dala,
když si se mnou zamrdala.
Lokty odřené a kolena,
ta jsem měl jak polena.
Zprvu nemoh jsem jen píchat,
pak už ani dýchat!
Když pomyslím, jak to bude dnešní večer,
tak bych jenom brečel.
Dnes už žádná mladá domina,
ale moje stará - mamina.
Řekne - vynes kýbl smetí
a pak na to vletí.
Můj ptáček je po včerejšku chcíplý,
jakoby ho v elektrárně vypli.
14. 12. 2016
Pro a proti: Miroslav Dittrich do Rady Českého rozhlasu?
Ze zprávy na serveru Česká média jsem se dozvěděl,
že dnešní schůze Rady Českého rozhlasu se naposled zúčastní Milan Badal,
protože mu právě vyprší jeho mandát.
Z překvapením jsem z článku zjistil, že
jedním ze tří zájemců na uvolněné místo v Radě ČRo je Miroslav Dittrich,
do letošního června ještě šéfredaktor stanice Český rozhlas Dvojka,
Na
facebooku jsem se tomu s nelibostí podivil. Oponovala mi Jana Kudrnová“
Tomáš Němec Dittrich ?
Jana Kudrnová Mirek by byla dobra
volba. Je to rozhlasák tělem a duší. Takový do rozhlasove rady patří.
Tomáš Němec To už by tam mohl být
Pavel Kudrna nebo Jaromír Ostrý! Z hlediska posluchače rozhlasu dlouhodobě
sledujícího rozhlasové zákulisí - prostě hrůza !!! I když z pohledu toho, že
nástupem nových médií a poklesem významu rozhlasu jako takového by to mohlo být
jedno. Dittrich je možná menší škůdce Českého rozhlasu než Duhan nebo Ostrý,
ale také se na něm negativně podepsal. Ale myslím, že členové volebního výboru
Parlamentu stejně dění moc nesledují. Dittrich je produkt této doby. Pokud bude
zvolen, přínosem rozhodně nebude, jako přínosem nebyl ani odcházející Milan
Badal.
Jana Kudrnová Pane Němče koukám že
jste ten jediný spravedlivý. Co jste v životě dokázal vy ze umíte jenom
kritizovat??
Tomáš Němec Napsal jsem svůj názor
jako Vy, paní Kudrnová. Ovšem praktický význam nemá názor ani jednoho z nás, to
víte sama. Pozdravujte Pavla!
Jana Kudrnová Ráda. Neberu vám ze jste
věrný posluchač. Ale stále se otíráte ve svých komentářích o lidi kteří v
rozhlase něco dokázali. Nemusí se vám líbit to je Váš vkus a názor který vám
nikdo nebere a na který máte právo. Přesto vás to neopravňuje je stále napadat.
Pracuji v rozhlase 30 let a všechny ty lidi znám. Svoji práci miluji a dělají
ji s nejlepším vědomím a svědomím. A velmi mě za ně uráží Vaše ataky.
Tomáš Němec Kdybyste nereagovala na
můj zcela jednoduchý komentář u pana Duspivy, nemusela se tato naše diskuse
rozvinout. Jinak Vás chápu. Navštívil jsem za poslední rok několik veřejných
debat na půdě Českého rozhlasu, kde si "staří" rozhlasáci vzájemně
poklepávali na ramena, jak to dělají dobře. Přeju Vám hezké Vánoce!
Jana Kudrnová vám také a hlavně přeji
v srdci více tolerance a úcty k práci jiných. Krásný rok 2017.
10. 12. 2016
Soňa omezuje pobyt na facebooku
Soňa napsala:
Vážení a milí přátelé, protože je fb věčný časožrout,
omezuji přístup a dění kolem něj. Z 250 lidí si zde ponechávám 72 přátel, kteří
mne v životě něčím inspirují, motivují, prostě obohacují, komentují mé
příspěvky a atp. Protože se roztrhl pytel se všemi různými podobnými akcemi,
Mnohochuť v divadle jsem ke včerejšímu dni ukončila. A jak se říká, v nejlepším
se má přestat, tohoto hesla se držím i já. Tímto děkuji všem příznivcům a
účinkujícím za přínosné chvíle strávené v duchu nejen poetickém, ale i uměleckém
i všem ostatním, kteří se jakýmkoliv způsobem přičinili pro dobro věci. Mějte
se úžasně a přeji vám všem ze srdce pěkné svátky!
Tomáš napsal:
Jsem to ňák nepochopil. Ale protože e-mail i telefonní číslo
používám jen velmi omezeně a nevím, zdaliž jsem prošel mezi těch 74, tak se s
Tebou preventivně loučím, milá Sisinko . Kontaktní e-mail i telefonní číslo mám
těch skoro 7 let na tvé facebookové stránce, ale podstatě je stejně nikdo
nevyužil, kromě různých nabízečů čehokoli. Já facebook využívám hlavně ke
sledování různých událostí, které probíhají v mé blízkosti, např. v Jiným Kafi.
A pak tam buď jdu nebo nejdu. Má to pro mně tu výhodu, že si předem nemusím
kupovat lístek a mám pocit, že jdu někam, kde už to znám. Včera jsem mohl jít
na dvě facebookové akce, ale měl jsem už půl roku domluveno setkání s lidmi ze
své minulosti, kteří žijí mimo facebook. Tak jsem šel tam. Bylo to sice na mě
daleko, ale velmi dobře dopravně dostupné. Bylo to společensky náročné, a tak
jsem dnes zůstal doma, přestože mi psala Luciana, která se taky těžko pohybuje,
že je přednášet do Kafe. Ale holt jsem dnes neměl sílu. Teď vidím na monitoru,
že je on-line připojeno 63 facebookových prátel, což je v podstatě desetina, co
jsem jich tu za těch 7 let posbíral. Ale z těch 63 mi občas něco napíše tak 5.
Občas si telefonuju pouze ze dvěma na které mám číslo. Tedy telefonuju, když je
zavolám. Jak říkám. Facebook pouze na tzv. události. Chodím hodně, když jsou
okolo mě. Na některých jsem ale už nebyl dlouho, protože když se vyskytnou,
časově kolidují s bližšími anebo je to ve chvíli, kdy nejsem schopen jít jinam.
Facebook má své omezení především proto, že jeho techničtí tvůrci nám ukazují
jen něco a hlavně reklamu. Nedá se od něj očekávat to, co od telefonu. O
e-mailu nemluvím vůbec, protože ten se s dopisem psaným rukou a přišedším do
fyzické listovní schránky nedá srovnat. Ale takové dopisy už ani nedostávám,
ani nepíšu. Měj se dobře, Sisinko! Nepochybuji o tom, že až si odpočineš,
určitě se někde potkáme. Ty nevydržíš být jen doma u plotny. Zdraví Tě Tom
(Tomův deník)
21. 10. 2016
Vltavské Osudy prof. MUDr. Josefa Kouteckého a já
Dnes jsem
poslouchal na Vltavě poslední díl Osudů dětského onkologa profesora Josefa
Kouteckého. Už jsem slyšel hodně rozhovorů, kde vzpomíná na svůj život. Vždycky
v něm zdůrazňoval, že v životě by se neobešel bez podpory své
manželky, která se o něj zcela starala a on se tak mohl věnovat své práci a
svým zálibám. Teprve v tomto vyprávění však řekl, že byl ženatý dvakrát.
Že první manželství bylo omyl, i když s první manželkou měl dvě děti.
Nejenom v těchto Osudech, ale i ve dřívějších rozhovorech říkal, že po
vysoké škole na počátku své lékařské kariéry dostal umístěnku do Janských
lázní, kde krátce pracoval v léčebně pro děti s obrnou a dětskou
mozkovou obrnou. Toto období vždy nazývá ztrátou času ve své kariéře dětského
chirurga a onkologa.
Jenže právě v době
kdy byl on lékařem v Janských lázních, byl jsem tam já jako dítě –
pacient.. Protože jsem byl ještě předškolní dítě, moc si z toho nepamatuju.
Podle vyprávění mých rodičů byl právě dr. Koutecký mým ošetřujícím lékařem.
Měli jsme doma malou fotku, na které jsem já na sáňkách na zasněžené pláni a za
mnou stojí moji rodiče a dr. Koutecký se svou tehdejší manželkou. V době svého
dětství jsem neměl potuchy o dalším osudu dr. Kouteckého, jenom se v naší rodině
tradovalo, že díky jeho skvělé péči u mě zůstaly následky dětské mozkové obrny poměrně
slabé.
Když jsem téměř po
dvaceti letech studoval na Přírodovědecké fakultě, učila mně mikrobiologii dr.
Eva Koutecká. Nějak mi připomněla paní na fotografii z mého dětství. Vyhledal jsem doma onu fotografii a ukázal jí
dr. Koutecké. Udiveně se na ni podívala a řekla. No jo, to je můj nebožtík! A tu jsem se já zeptal překvapeně, jestli pan
doktor zemřel. Ale ne, řekla dr. Koutecká, jenom jsme se rozvedli, to se tak
říká o bývalém manželovi.
Později, když se v první
polovině devadesátých let stal profesor Koutecký veřejně známou osobností,
pochopil jsem, pro se asi s paní Evou rozvedli. Ona byla poměrně dost
zapálená vědkyně a pedagožka. Nejspíš i v mládí dala přednost profesní
kariéře před perfektně fungující rodinou podle přání manžela. Avšak jak MUDr. Josef Koutecký, tak i jeho
první manželka RNDr. Eva Koutecká jsou spojeni s pozitivními úseky mého
života.
Budu se muset podívat, jestli tu malinkou černobílou fotografii ještě někde najdu.
**************
Odkaz na ten díl Osudů Josefa Kouteckého, o kterém píšu - http://prehravac.rozhlas.cz/audio/3722489
Budu se muset podívat, jestli tu malinkou černobílou fotografii ještě někde najdu.
**************
Odkaz na ten díl Osudů Josefa Kouteckého, o kterém píšu - http://prehravac.rozhlas.cz/audio/3722489
7. 10. 2016
Vzkaz Jiřímu Vejvodovi, členu Rady Českého rozhlasu
7. října 2016 byl hostem pořadu Telefonotéka na stanici
Český rozhlas Vltava PhDr. Jiří Vejvoda, člen Rady Českého rozhlasu a v minulosti
i šéfredaktor stanice Český rozhlas 2 –
Praha. Tak to bývá v tomto pořadu zvykem, poslal jsem mu e-mailem do
pořadu tento vzkaz. Sice na něj nijak nereagoval, ale doufám, že mu ho dali
přečíst.
■ ■
Dobrý den, pane
doktore Vejvodo,
téměř celých pět let, kdy byl ředitelem
Českého rozhlasu pan Peter Duhan, jsem pravidelně docházel na veřejné schůze
Rady Českého rozhlasu. Domníval jsem se, že to budete právě Vy, kdo vnese to té
unylé skupiny strýců volených Parlamentem ČR zájem o Český rozhlas. Bohužel se
tak nestalo. Jsem Vaším způsobem reakcí či spíše nereakcí k různým problémům,
které se na schůzích Rady ČRo objevily a ke stížnostem posluchačů, velmi
zklamán.
Na druhé straně bych rád ocenil Vaší knihu
„Co vysílá svět“, kterou Český rozhlas rozdával v červnu při tzv. noci
muzeí. Jsou to Vaše sebrané články, které jste psal do Týdeníku Rozhlas. Škoda
však, že nebyla Českým rozhlasem propagována nebo rozesílána výhercům různých
soutěží místo kosmetických balíčků. Přeji Vám hodně zdraví a více aktivity při
schůzích Rady Českého rozhlasu.
Tomáš Němec, Praha 3
■ ■
14. 8. 2016
To vás tak strašně rozčiluji? Neurvalé způsoby protěžované rozhlasové redaktorky Barbory Tachecí
Doporučuji k poslechu rozhovor Barbory Tachecí s Martinem C.
Putnou. Putna mi nikdy nebyl příliš sympatický, ale způsob, jakým se postavil
proti hloupým otázkám snad nejhloupější redaktorky Českého rozhlasu se mi
líbil. Nepřistoupil na její obvyklou hru, kterou uplatňuje v pořadu OSOBNOST
PLUS, tedy "budete říkat to, co já chci a způsobem, jaký já chci",
jako to udělali mnohem slušnější a zdvořilejší hosté než je on, ale způsob
jejího vedení diskuse jí vytkl přímo ve vysílání. Není to nic nového. My
posluchači Českého rozhlasu na hulvátskost a také na šišlání paní Tachecí
dlouho upozorňujeme, ale už by si toho mohli povšimnout i odpovědní pracovníci Českého
rozhlasu. Například šéfredaktor stanice Český rozhlas Plus Ondřej Nováček nebo
programová ředitelka Eva Hazdrová Kopecká. Zvláště pro ně jsem opsal malou část
z rozhovoru, ale takových míst je tam víc.
***
TACHECÍ: Vy používáte, pane profesore, takových hodně
ostrých výrazů. Nezavedlo vás to někdy do úzkých? Já neříkám, že se mě ty
výrazy nelíbějí, jsou jenom hodně ostré, na veřejný diskurs, nezdá se vám?
PUTNA: Zdá se mi, že v této diskusi mě k nim přivádíte vy.
TACHECÍ: To vás tak strašně rozčiluji, je to tak?
PUTNA: Způsob, jakým se tážete, mě vede k ostrým formulacím,
a proto se snažím brzdit váš vliv do té míry v tomto rozhovoru abych …
TACHECÍ: Že neposloucháte otázky.
PUTNA: Ne, otázky poslouchám, ale snažím se odpovědět něčím,
co je podstatné.
***
Myslím, že je správné, že se Martin C. Putna nenechal
zastrašit agresivní a vlezlou redaktorkou Českého rozhlasu Barborou Tachecí a
nepodlehl ani tomu, že dostal v Českém rozhlase hodinový prostor a paní Tachecí
na její neomalenost upozornil.
Odkaz na zvukový záznam pořadu
http://prehravac.rozhlas.cz/audio/3684453
5. 8. 2016
Český rozhlas Dvojka: Groman vystřídal Dittricha na místě šéfredaktora
1. srpna 2016 došlo k výměně na postu šéfredaktora
stanice Český rozhlas Dvojka . Miroslava Dittricha vystřídal Martin
Groman. Netřeba litovat odchodu pana
Ditricha. Nutno sice přiznat, že za jeho vedení se vysílání stanice nezhoršilo
z úrovně, kterou v roce 2011 nastolil Jaromír Ostrý. K zásadnímu
zlepšení však nedošlo. V odpovědích na stížnosti posluchačů Radě Českého
rozhlasu tvrdě obhajoval principy směru, který převzal po Ostrém.
Nezbývá než doufat, že po příchodu pana Gromana
konečně vyvane z té stanice duch Jaromíra Ostrého a Petra Duhana.
3. 8. 2016
Představy o životě a realita. (Věnováno 92. výročí narození mé matky)
Jda na hřbitov,
potkal jsem Olinu, spolužačku z gymplu. Právě se vracela z lékárny, kde byla
vyzvednout léky pro svou 96 letou matku. Vůbec si nedovedu představit, jak bych
se staral o svou matku, kdyby se dožila dnešních devadesáti dvou let. Já, se
svými dlouhodobými zdravotními potížemi a celkovou neschopností.
Přesto zrovna na
Olině bych mohl ukázat, jaký způsob života jsem považoval v mládí za pro sebe
ideální, ale pro mne byl nedosažitelný. Předně Olina pocházela z tzv.
uspořádaných poměrů. Její otec byl významný literární historik, odborník na
českou literaturu. Čili vysoce intelektuální prostředí. Měla dva sourozence. Už
ve druhém ročníku na gymplu se Olina zamilovala do spolužáka Jardy. Zbytek
studia na gymplu tvořili oba ve třídě nerozlučnou dvojici. Jarda byl
nejchytřejší člověk ve třídě. Často toho věděl v různých přírodovědných a
technických předmětech víc, než profesoři, kteří nás učili. Po maturitě šli
Olina a Jarda každý na jinou vysokou školu, ale zůstali spolu. Krátce po promoci
se vzali. Aby dostali byt, přijal Jarda místo mimo Prahu. Tam zůstali až do
penze, i když Jarda po roce 1989 několikrát změnil místo. Olina místo neměnilo,
byla celý život učitelkou na základní škole. Dnes už jsou oba v penzi. Vychovali,
tři dětí, mají šest vnoučat. Takový jednoduchý, vztahově časně určený
nekomplikovaný život.
Po takovém jsem
vždycky toužil. Když umřela před osmnácti lety moje matka a začal jsem žít
definitivně tzv. "po svém“, uvědomil jsem si, že už jsem starý na směle
životní plány stylu, který jsem popsal na příkladu Oliny a Jardy a že se budu
už jen protloukat, jak mi to okolnosti dovolí. Samozřejmě si uvědomuji i výhody
proti jiným lidem. Nerozvedl jsem se. Neonemocněla mi těžce manželka ani děti
anebo neumřeli. Ale ten celkový životní směr, který bych považoval za správný,
ten se mi také vyhnul.
20. 7. 2016
Chuť tohoto léta? Hořká
Nic není náhoda? Zajímavé! Koncem minulého týdne
jsem se přidal na facebooku k události výzkumu chuti, kterou tam založil
redaktor časopisu Vesmír Marek Janáč (dříve tvůrce rozhlasového Meteoru).
Událost, která je spojena s článkem v časopisu Vesmír, už jsem tady sdílel.
Bohužel, Vesmír už není k dostání v každé trafice jako tomu bylo za mého mládí
a tak mi pan Janáč u té facebookové události poradil, kde Vesmír mohu koupit. A
stalo se něco neuvěřitelného. Vesmír jsem sehnal, zakoupil, měl ho v tašce a tu
jde proti mně Marek Janáč! Nepotkal jsem ho dva roky - od té doby, co odešel z
Českého rozhlasu! Chvilku jsme na ulici poklábosili. Měl jsem radost! Zase jsem
si uvědomil, že bych byl rád, kdyby se Janáč do rozhlasu vrátil, ale zároveň
jsem si uvědomil, že ještě dlouho nebude příznivá doba (jestli vůbec někdy
nastane), aby v rozhlase vznikaly seriózní naučné pořady jako dřív.
Tak, a tady odkaz na tu facebookovou událost, týkající se výzkumu chuti - .https://www.facebook.com/events/906215849505483/
KUPTE SI PRÁZDNINOVÉ číslo vesmíru, dozvíte se víc!
VIDEO - výsledek mého experimentu
Tak, a tady odkaz na tu facebookovou událost, týkající se výzkumu chuti - .https://www.facebook.com/events/906215849505483/
VIDEO - výsledek mého experimentu
13. 7. 2016
Český rozhlas vytvořil novou funkci pro komunikaci s posluchači : OMBUDSMAN. Napsal jsem mu.
DOPIS PRO ROZHLASOVÉHO OMBUDSMANA
■ ■
Vážený pan
PhDr. Milan Pokorný
ombudsman ČRo
9.7. 2016
Vážený pane doktore,
děkuji Vám za reakci na mou zprávu přes webový formulář
ombudsmana na webu. Víte pane doktore, rád bych ještě něco podotkl ke
zpracování osobních údajů. Jedna věc jsou důvody, proč jsou tyto údaje
zpracovávány, druhá věc je, zda se zpracováním údajů souhlasím nebo nikoli.
Pokud je formulář sestrojen tak, že bez zaškrtnutí příslušného políčka vůbec
nelze zprávu odeslat, nepovažuji to za správné.
Pošlu-li Vám tutéž zprávu e-mailem, nemusím žádný souhlas dávat a Vy ty
údaje stejně zpracujete. Proto mi ten souhlas ve formuláři připadá nesmyslný.
Vážený pane
doktore, ve svém vystoupení v pořadu „Jak to vidíte“ 30. 6. 2016 jste uvedl příklady anonymů. Řekl jste, že
anonymy se nezabýváte. Myslím, že byste
na své webové stránce měl tedy mít podobné vyjádření jako má Rada Českého
rozhlasu.
Cituji:
„Rada ČRo v souladu se svými usneseními č. 55/06 a 11/10 nebude reagovat na stížnosti, které nebudou plně identifikovány, považuje je za anonymy. U stížností posluchačů zaslaných elektronickou poštou Rada reaguje pouze na ty, které jsou identifikovány jménem a adresou bydliště posluchače, tak jak to ukládá zákon o svobodném přístupu k informacím č. 106/1999 Sb., v platném znění.“ viz http://www.rozhlas.cz/rada/kontakt
„Rada ČRo v souladu se svými usneseními č. 55/06 a 11/10 nebude reagovat na stížnosti, které nebudou plně identifikovány, považuje je za anonymy. U stížností posluchačů zaslaných elektronickou poštou Rada reaguje pouze na ty, které jsou identifikovány jménem a adresou bydliště posluchače, tak jak to ukládá zákon o svobodném přístupu k informacím č. 106/1999 Sb., v platném znění.“ viz http://www.rozhlas.cz/rada/kontakt
Třeba by Vám
všichni posluchači plnou identifikaci nenapsali. Ale bylo by už na Vás, jak
byste s těmi ne zcela podepsanými podněty naložil. Myslím si také, že není
správné, když citované dopisy na Vašem webu necháváte bez podpisu posluchače,
zatímco Vy sám se tam podepisujete se všemi tituly „PhDr. Milan Pokorný, Ph.D.,
ombudsman ČRo“ - viz např. http://www.rozhlas.cz/ombudsman/archiv/_zprava/cestina-ve-vysilani-a-oslovovani--1627707
Pokud citujete
odpověď nějakého pracovníka Českého rozhlasu, neměl byste psát obecně „Vyžádal
jsem si k tomuto tématu vyjádření příslušné pracovnice slovesné dramaturgie“ –
viz http://www.rozhlas.cz/ombudsman/archiv/_zprava/narodni-pisne-rozhlasove-pohadky-dalsi-hudba--1628327
ale přímo napsat její jméno. Rada
Českého rozhlasu uvádí autory odpovědí za Český rozhlas a myslím, že je to tak
správně.
Vážený pane doktore, já osobně bych měl sice řadu připomínek k vysílání Českého rozhlasu, ale
nebudu Vás jimi zatím zatěžovat do doby, než se ustálí nějaký způsob komunikace
mezi Vámi a posluchači. Doporučoval bych také nějaký veřejně viditelný způsob diskuse mezi
posluchači, ať už přes samostatnou stránku na facebooku anebo, ještě lépe přímo
u Vašeho webu, tak jako je v této chvíli ještě třeba na stanici Vltava –
viz http://www.rozhlas.cz/vltava/diskuse/_zprava/545551
Píšu Vám to i s vědomím, že diskuse
mezi posluchači jsou vedoucími pracovníky Českého rozhlasu neoblíbené, protože
není v jejich zájmu, aby posluchači měli veřejnou platformu ke kritice
vysílání.
Před časem tuto diskusi zrušil šéfredaktor Dvojky Dittrich To bylo i podnětem posluchačských stížností.
Rada Českého rozhlasu napsala v odpovědi“ „Pokládáme některé pasáže z
vyjádření M. Dittricha za značně trapný pokus rétoricky zastřít motivaci kroku,
jehož smysl je evidentní: šlo o odstranění veřejně dostupné kritiky.“ Podrobněji viz http://nerustestanicipraha.blogspot.cz/2015/09/rada-cro-odstraneni-diskuse-na.html
Mně osobně není jasné, zda
s příchodem nového šéfredaktora nebude veřejná diskuse zrušena i na
Vltavě.
Zdravím Vás
Tomáš Němec, Praha
■ ■
ODPOVĚĎ OD ROZHLASOVÉHO OMBUDSMANA
■ ■
11.7.2016
Vážený pane Němče,
děkuji Vám za zájem o nově vzniklou funkci, kterou
zastávám, i za Vaše podněty. Mohu Vás ubezpečit, že nové webové stránky i
způsob nakládání s přijatými podněty byly připravovány ve spolupráci
s Právním oddělením. Souhlas se zpracováním osobních údajů ve formě, ve
které je v kontaktním formuláři uveden, je pro naplnění litery zákona o
ochraně osobních údajů nezbytný. Většina dnešních webových formulářů přijetí
takového souhlasu vyžaduje, nebo ho presumuje při odeslání zprávy.
Agenda ombudsmana Českého rozhlasu nespadá pod
režim zákona 106/1999 Sb. Formulaci, kterou uvádí Rada Českého rozhlasu na
svých stránkách, proto nelze pro účely kanceláře ombudsmana Českého rozhlasu
převzít. Na základě Vašeho podnětu však budu dále konzultovat, jakým způsobem
posluchače o způsobu nakládání s jejich podnětem a s jejich osobními
údaji informovat.
Většina podání, dosud zveřejněných na webových
stránkách ombudsmana Českého rozhlasu, byla přijata ve fázi, kdy se precizovaly
podmínky zacházení s osobními údaji. Autoři podání neměli možnost tyto
podmínky odsouhlasit v rozsahu, který by nám zatím umožnil zveřejnit jméno
tazatele, a proto jsme povinni postupovat adekvátním způsobem.
Rozpor mezi zasláním podání prostřednictvím
webového formuláře, kde je povinný souhlas se zpracováním osobních údajů, a
prostřednictvím soukromé e-mailové schránky, kde tento souhlas vyžadován není,
bude vyřešen jeho presumováním při odeslání zprávy. Informace o tom bude
umístěna na webové stránky ombudsmana.
Chtěl bych Vás upozornit na to, že Rada Českého
rozhlasu je ve vztahu k Českému rozhlasu ve zcela odlišném postavení než
ombudsman Českého rozhlasu. Řadu postupů proto nelze porovnávat a inspirovat se
jimi lze jen velmi obecně.
Agenda kanceláře ombudsmana Českého rozhlasu je
stále v režimu zavádění, a jak jste sám uvedl, ustalování. Budu proto
nadále pečlivě sledovat, které postupy jsou pro zachování hladké komunikace
s posluchači nejvhodnější a zároveň nejpřívětivější. Zavedení platformy
pro přímou veřejnou diskusi zatím zvažujeme jako případný úkol s delším časovým
horizontem. V současné době zhodnocujeme veškeré výhody a nevýhody
takového způsobu komunikace.
PhDr. Milan Pokorný, Ph.D.
ombudsman
■ ■
Poznámka: Pokud
byste také chtěli rozhlasovému ombudsmanovi napsat, uvádím odkaz na jeho webové
stránky, kde najdete i několik možností kontaktů. http://www.rozhlas.cz/ombudsman/
30. 6. 2016
Poděkování Lukáši Hurníkovi, končícímu šéfredaktorovi stanice Český rozhlas – Vltava
Dnes je 30. června 2016. A to je nejen den, kdy si jdou
děti pro vysvědčení, ale také den, kdy ve funkci šéfredaktora stanice Český
rozhlas 3 - Vltava končí pan Lukáš Hurník.
Milý pane Hurníku, děkuji Vám za to, že jste do poslední
chvíle svého vládnutí dokázal udržet Vltavu na vysoké umělecké úrovni, klidnou,
přátelskou k posluchačům a až na nezbytné části, které už nebyly ve Vaší moci,
ušetřenou marketingových tahů vrcholových manažerů Českého rozhlasu za
posledních šest let. Na rozdíl od nich máte ode mne na pomyslném vysvědčení
velkou jedničku. Ode mne, jako od věrného, někdy však posměšně nazývaného
konzervativního posluchače VŠECH stanic Českého rozhlasu. Věřím, že i v
budoucnu, na jiném místě v Českém rozhlase budete i nadále prosazovat vysoké
umělecké hodnoty a kultivovanost ve vysílání a přípravě programů. Přeji Vám i
nadále hodně radostí ze života! DĚKUJI VÁM!
17. 5. 2016
Hledá se šéfredaktor rozhlasové stanice Český rozhlas Vltava! Termín podání přihlášky jen do 27. května!
UŽ JE TO TADY!!!
VÝBĚROVÉ ŘÍZENÍ NA MÍSTO ŠÉFREDAKTORA ROZHLASOVÉ STANICE
ČESKÝ ROZHLAS VLTAVA za odvolaného Lukáše Hurníka.
Termín podání přihlášky jen do 27. května!!!
***
Bylo by pěkné, kdyby pan René Zavoral a kolektiv dokázali
vybrat někoho, kdo by se alespoň z poloviny blížil kulturním znalostem a
lidským vlastnostem Lukáše Hurníka. Ale po pětiletém sledování práce vedení
Českého rozhlasu a Rady Českého rozhlasu v to nevěřím. Na podání přihlášky je
jen 10 dní - tedy do 27. května 2016. Vývoj stanice Vltava považuji odchodem
Lukáše Hurníka za ohrožený, protože se obávám, že její další šéfredaktor/ka
bude tzv. "píárový manažer", jako je tomu na jiných místech v Českém
rozhlase. Proto prosím o široké sdílení této pracovní nabídky. Bylo by dobré
podnítit k podání přihlášky i lidi,
kteří se zabývají kulturou, ale nejsou tolik průbojní jako "píáristé"
a nemají tolik ambicí se vrhat do boje o vedoucí postavení. Jistě je takoví lidé
najdou nejen mimo Český rozhlas, ale také v něm. Tím nemyslím zrovna ředitele
brněnského studia Jaromíra Ostrého, který už dokázal zničit jednu celoplošnou
stanici Českého rozhlasu (zvanou dříve Praha, dnes Dvojka).
***
Na závěr tedy opět prosím o široké sdílení této pracovní
nabídky, aby se dostala i k těm, kteří dění v Českém rozhlase tak podrobně
nesledují, protože jsou ponořeni do své kulturní oblasti.
odkaz na podmínky výběrového řízení http://rozhlas.jobs.cz/pd/1110230144?rps=&source=3&exportID=27003228
text podmínek vuz také http://www.culturenet.cz/aktuality/cesky-rozhlas-konkurz-sefredaktor-ka-stanice-vltava/n:19593/
text podmínek vuz také http://www.culturenet.cz/aktuality/cesky-rozhlas-konkurz-sefredaktor-ka-stanice-vltava/n:19593/
12. 5. 2016
Veřejná debata o rozhlasové stanici Český rozhlas Dvojka upevnila pozici šéfredaktora Miroslava Dittricha
Veřejná debata o rozhlasové
stanici Dvojka 11. května 2016 ukázala, že nemá smysl se rozčilovat. Prostě to tak je.
Jsem rád, že jsem do rozhlasu nešel. Škoda času a nervů. Pozice šéfredaktora
Miroslava Dittricha se tímto počinem jen ještě více upevnila.
Celou debatu můžete shlédnout v záznamu Českého rozhlasu.
Celou debatu můžete shlédnout v záznamu Českého rozhlasu.
9. 5. 2016
Příručka pro bezdomovce a web Proti chudobě
Včera jsem se zúčastnil ve VínoMaMu autorského čtení Zdeňka Straky. Šel jsem tam náhodně, protože jsem to měl zrovna při cestě a VínoMaM už dlouho žádné čtení nepořádal. Ukázalo se. že Zdeňka Straku znám od vidění, protože nedaleko prodává časopis Nový prostor. Čtení z jeho připravované Příručky pro bezdomovce mi nepřišlo moc veselé. Avšak ona příručka, která je ještě v pracovní verzi, mě připadla tak závažná, že tu na ni upozorňuji. Bude obsahovat nejen desatero, které by si měl uvědomit každý, který se ocitne bez domova, ale také přímo zážitky pana Straky zpracované do povídek. Zdeňku Strakovi se ony historky, z nichž dvě přečetl, zdály humorné, mě moc ne. Ale uvědomil jsem si, že každý z nás, který žije běžným životem a není opravdu extrémně bohatý, se jednou může ocitnout bez domova.
Zdeněk Straka je i autorem webové stránky "Proti chudobě" - viz http://protichudobe.cz/ a stejně nazvané facebookové stránky - https://www.facebook.com/Proti-chudob%C4%9B-673204802808870/info/?tab=page_info Obé stojí minimálně za to, aby si je prohlédl i člověk, který žije ZATÍM v relativním dostatku,
Na citované facebookové stránce je zatím přihlášeno k odběru (tzn. "to se mi líbí") jen 17 lidí. Zkuste tam také kliknout na to tlačítko a vést tu stránku ve své evidenci - viz https://www.facebook.com/Proti-chudob%C4%9B-673204802808870/likes?ref=page_internal&qsefr=1
Zdeněk Straka je i autorem webové stránky "Proti chudobě" - viz http://protichudobe.cz/ a stejně nazvané facebookové stránky - https://www.facebook.com/Proti-chudob%C4%9B-673204802808870/info/?tab=page_info Obé stojí minimálně za to, aby si je prohlédl i člověk, který žije ZATÍM v relativním dostatku,
Na citované facebookové stránce je zatím přihlášeno k odběru (tzn. "to se mi líbí") jen 17 lidí. Zkuste tam také kliknout na to tlačítko a vést tu stránku ve své evidenci - viz https://www.facebook.com/Proti-chudob%C4%9B-673204802808870/likes?ref=page_internal&qsefr=1
23. 4. 2016
Inspirováno fotografem Jirkou
Půlnoční krásky,
uplynulé lásky,
přidaly mi vrásky.
Hladil jsem jim vlásky
a objímal těla,
jež se ke mně měla.
Aby duše zapomněla,
že umře v samotě
i po té
příjemné
fyzické
robotě.
uplynulé lásky,
přidaly mi vrásky.
Hladil jsem jim vlásky
a objímal těla,
jež se ke mně měla.
Aby duše zapomněla,
že umře v samotě
i po té
příjemné
fyzické
robotě.
22. 4. 2016
Inspirováno Šánou
Šána napsal:
Na dobrou noc (jitro)
Pořád si říkám - starej vole
I když to bude třeba bolet
Tak žít budu dál nezdravě
A milovat jen bezhlavě
I když mi bude třeba sto let
I když to bude třeba bolet
Tak žít budu dál nezdravě
A milovat jen bezhlavě
I když mi bude třeba sto let
■■
Tomáš napsal:
Až přijdou nemoci,
nebude ti pomocí.
Dokud tě nic nebolí,
pozoruješ okolí.
Mravokárnost nemá smysl,
dokud máš veselou mysl.
Kdybych uměl žít jako ty,
nestahoval bych kalhoty.
Ale já mám potíže,
nervy spadly do díže.
Plácám se v tom životě
jako hadr na plotě.
Chybí mi ta láska,
co se rýmuje na slovo páska.
Chybí mi životě rým,
proto můj život není žádný šprým.
Každá noha jinak dlouhá,
po bezbolestné chůzi touha.
Co víš, Šáno, co ty, co ty,
co je nosit půl života
těžké ortopedické boty,
levou ruku mít chromou celý život,
nemohl být ze mne jako z otce pilot.
To se ti to tady, Šáno, pinká,
když tvůj život nebyl změněn od malinká.
Promarnil jsi svoje šance,
jak mít miliony v bance,
jak poznat, co je spokojenost
a nemuset se přitom opít na kost.
nebude ti pomocí.
Dokud tě nic nebolí,
pozoruješ okolí.
Mravokárnost nemá smysl,
dokud máš veselou mysl.
Kdybych uměl žít jako ty,
nestahoval bych kalhoty.
Ale já mám potíže,
nervy spadly do díže.
Plácám se v tom životě
jako hadr na plotě.
Chybí mi ta láska,
co se rýmuje na slovo páska.
Chybí mi životě rým,
proto můj život není žádný šprým.
Každá noha jinak dlouhá,
po bezbolestné chůzi touha.
Co víš, Šáno, co ty, co ty,
co je nosit půl života
těžké ortopedické boty,
levou ruku mít chromou celý život,
nemohl být ze mne jako z otce pilot.
To se ti to tady, Šáno, pinká,
když tvůj život nebyl změněn od malinká.
Promarnil jsi svoje šance,
jak mít miliony v bance,
jak poznat, co je spokojenost
a nemuset se přitom opít na kost.
■■
20. 4. 2016
Diskusí posluchačského klubu KRAP se šéfredaktorem ČRo Plus Ondřejem Nováčkem jsem byl zklamán
V sobotu 16.
dubna jsem se zúčastnil setkání Klubu rozhlasové analytické publicistiky. Tak
se dnes nazývá bývalý Klub přátel Šestky. Stanice Český rozhlas 6 už několik
let neexistuje, byla zrušena předchozím generálním ředitelem Českého rozhlasu
Petrem Duhanem. Poněkud krkolomný nový název klubu byl zvolen proto, aby se nevztahoval
přímo k názvu stanice a aby mohl mít klub i širší zaměření. Bohužel však
tento posluchačský klub zatím nevzal do své přízně soukromou stanici rádio ZET,
která má podobné zaměření.
Já sám nejsem
členem KRAPu, ale jeho příznivcem, protože poslouchám různé stanice Českého
rozhlasu a vadí mě, že většina posluchačů nedokáže být příznivci Českého
rozhlasu jako celku a zaměřuje se na poslech pouze jedné stanice.
Klub rozhlasové
analytické publicistiky je založen na iniciativě posluchačů a nikoli na
marketingových nebo programových složkách Českého rozhlasu. Klub nemá klasické
volené vedení, ale v jeho čele stojí skupina dobrovolníků, kteří se
častěji scházejí a koordinují e-mailem hodnocení spokojenosti poslechu stanice
Český rozhlas Plus, občas vypracovávají hodnocení písemné a do něj
zapracovávají názory celého členstva. Snahou KRAPu je občas se sejít, vyměnit
si názory na pořady osobně a také se setkat se šéfredaktorem stanice a dalšími
členy či spolupracovníky redakce a v diskusi si s nimi vyměnit názory
na vysílání stanice. Pro zájemce o podrobnosti odkazuji na web KRAPu - https://sites.google.com/site/klubrozhlasanalytpubl/
Tzv. jádro KRAPu
vypracovalo obsáhlou sedmnáctistránkovou analýzu vysílání stanice Český rozhlas
Plus, kterou e-mailem rozeslalo členům klubu.
K osobní diskusi se laskavostí Českého rozhlasu mohl sejít KRAP
přímo v hlavní budově Českého rozhlasu v prostoru tamního
rozhlasového muzea nazvaného Galerie Vinohradská 12. Téměř dvě hodiny probírali
členové KRAPU to, čím je i není pro ně nově zavedené 24 hodinové vysílání
stanice Český rozhlas Plus přínosné i to, co jim vadí.
Pak přišli na
setkání i členové redakce – nový šéfredaktor Ondřej Nováček a redaktoři Jan
Bumba a Libor Dvořák.
Ondřej Nováček
vyslovil překvapení nad tím, že setkání s redaktory stanice iniciovali
sami posluchači. Je spíš zvyklý na různé průzkumy, kdy posluchače k zodpovězení
vybírá nezávislá agentura. Zklamáním pro mne bylo, že pan Nováček vlastně
vyčlenil KRAP z okruhu běžných posluchačů. Ti, kteří poslouchají stanici
pozorně s očekáváním, že se chtějí něco dozvědět a že chtějí, aby jim
informace byly podány určitým způsobem, ti vlastně nejsou pro rozhlas tolik vítáni
jako ti, kteří si mechanicky zvyknou na to, co jim rozhlas předloží. To, co
přítomní posluchači uváděli jako nedostatky vysílání – například spěch ve
vysílání, překotná mluva, nedokončování rozhovoru, nedostačený čas pro jednotlivé
pořady, to pan Nováček považoval spíše za výhodu pro získávání většího počtu
povrchnějších posluchačů. Pan Bumba dokonce přišel se sdělením, že světový
trend v obdobném vysílání směřuje spíš k tomu, že v budoucnu by
mohly být zrušeny jednotlivé pořady a vše by se mělo podřídit proudovému
vysílání.
Přesto pan Nováček
řekl, že budeme-li mít konkrétní připomínky k vysílání, že je ochoten o
nich diskutovat. Uvedl jsem tedy jako
příklad četných stížností na moderátorku Barboru Tachecí stížnost, na kterou odpovídala Rada Českého rozhlasu na
březnové schůzi – viz odkaz http://www.rozhlas.cz/rada/stiznosti/_zprava/stiznost-posluchace-o-velinskeho-na-relaci-cro-plus-den-podle-brezen-2016--1598684
. Šéfredaktor Nováček přiznal, že Barbora Tachecí má řečovou vadu, ale hájil ji
tím, že je to vynikající dlouholetá redaktorka. Oponoval jsem tím, že vedení
jejích rozhovorů v pořadu Osobnost Plus bývá vůči dotazovaným často velmi
netaktní. Předal jsem panu Nováčkovi
odkazovanou stížnost ze stránky Rady Českého rozhlasu v písemné formě. Pan
Nováček jen s nelibostí konstatoval, že asi bude muset psát nějaké
odpovědi na stížnosti, ale bylo vidět, že stížnosti na paní Tachecí ho
nechávají zcela klidným a že je si vědom, že názory Rady Českého rozhlasu i
posluchačů jsou zcela zbytečné.
V takto srdečném
rozhovoru setrval s námi pan Nováček a dva jeho kolegové téměř hodinu a
půl. První se rozloučil pan Libor Dvořák, který do diskuse příliš nezasahoval,
ale jehož postoj k posluchačským názorům byl poměrně chápavý. Za chvíli po
něm spěchal pan Nováček na vlak do Jihlavy a krátce po něm odešel pan Bumba,
neboť je redaktor bez pravomocí a tudíž asi není dobré, aby se k něčemu vyjadřoval.
Zaujalo mě, že na
setkání KRAPu přišel i muž, který se představil jako bezpečnostní analytik
Českého rozhlasu. Řekl, že se nezabývá vysíláním, ale vyhodnocuje bezpečnostní
riziko v budovách. Setkání KRAPu po skončení v kuloáru okomentoval
tak, že před tím, než přišli redaktoři Plusu, jsme působili jako kompaktní celek,
kdežto při rozhovoru s redaktory jsme působili jako individuality.
Usoudil, že bychom měli mít mluvčího.
Ze setkání jsem si odnesl dojem, že posluchači, kteří
vyžadují po stanici kvalitně zpracované pořady, budou nebo už jsou na okraji
zájmu vedoucích pracovníků Českého rozhlasu.
Tomáš Němec
13. 4. 2016
Debata o budoucím fungování na sociálních sítích je zcela vážná věc
Lucie napsala:
Debata o budoucím fungování na sociálních sítích asi není
žádná sranda. Je to zcela vážná věc. Takže budu zvědavá na webu Čro i na jiných
webech. Jen tak to lze popohnat...
Začátek formuláře
Eugen napsal:
Koho fungováni? Lidí zaměstnaných v klasických
médiích?
Tomáš napsal:
Furt je okolo mně víc lidí, kteří se pohybují mimo
sociální sítě. Řekl bych, že základní dorozumívací prostředek je telefon. Ale
už ne pevná linka. Přitom za mého dětství ani zdaleka každá domácnost telefon -
pevnou linku neměla. Základním dorozumívacím prostředkem byl listovní dopis.
Dnes už ani na většinu lidí neznám ani fyzickou adresu, kam bych papírový dopis
napsal. Neexistují ani tištěné telefonní seznamy, kde se dala adresa dohledat.
Děsí mě, že sociální sítě jsou ovládány soukromými firmami někde z druhého
konce světa. K nim není žádné dovolání.
7. 4. 2016
Rada Českého rozhlasu upozornila ve výroční zprávě na četné stížnosti posluchačů ohledně vysílání stanice Český rozhlas Dvojka
Z výroční zprávy Rady Českého rozhlasu o činnosti Českého
rozhlasu za rok 2015 (strana 7):
***
"Nápadně mnoho posluchačských stížností (18) se týkalo
stanice Dvojka. Navzdory nemalému tematickému rozptylu spojovalo řadu podnětů
směřujících vůči Dvojce to, že pisatelé – často s pádnými argumenty
–poukazovali na přílišnou podbízivost zvukové grafi ky i řečového chování
některých moderátorů. Rada ČRo si ke většině došlých stížností vyžádala
vyjádření od vedení Českého rozhlasu. U agendy týkající se Dvojky (a nejen u
ní) opakovaně docházelo k tomu, že poskytnutá vyjádření od ČRo dle mínění
radních nebyla adekvátní posluchačským podnětům a argumentům, o které se
kritika opírala. Rada ČRo se proto v některých svých odpovědích posluchačům
kriticky vymezila vůči vyjádřením poskytnutým Českým rozhlasem. S ohledem na to
i kvůli výkyvům v poslechovosti stanice Dvojka se radní rozhodli uspořádat
veřejnou debatu o situaci a směřování stanice Dvojka. Předpokládaný termín je v
období uzávěrky této výroční zprávy (20. 3. 2016) 11. květen 2016."
***
odkaz (zpráva ve formátu pdf -
http://media.rozhlas.cz/_binary/03599460.pdf )
2. 4. 2016
Hana Švejnohová reagovala na vlnách Dvojky na ANALÝZU VYBRANÝCH POŘADŮ STANICE ČRO DVOJKA, kterou nechala vypracovat Rada Českého rozhlasu
Dnešní díl pořadu "Nezatloukat" začala Hana
Švejnohová tím, jak dopadl její pořad v odborné analýze pořadů Dvojky. Analýzu
nechala vypracovat Rada Českého rozhlasu - viz odkaz
http://media.rozhlas.cz/_binary/03588581.pdf . Paní Švejnohová řekla, že se s výsledky
analýzy plně ztotožňuje. Myslím, že se
analýzy, které konečně dotlačila Rada ČRo k nějakému konkrétnímu výsledku,
stanou tématem obveselení Duhanových a v případě pořadu "Nezatloukat"
i Ostrého pohrobků v Českém rozhlase.
Zde je odkaz na stránku Rady Českého rozhlasu, k níž jsou
připnuty čtyři odborné analýzy pořadů Českého rozhlasu- http://www.rozhlas.cz/rada/tiskovezpravy/_zprava/ctyri-odborne-analyzy-vysilani-ceskeho-rozhlasu-v-roce-2015--1593820 . Na tyto analýzy
vyčlenil Český rozhlas v loňském roce skoro šest milionů korun. Nyní budou
sloužit k radosti těch zaměstnanců a spolupracovníků Českého rozhlasu, jejichž
pořady budou analýzy kritizovat. Podle mého názoru škoda peněz.
Doporučuji Vám poslechnout si ze záznamu alespoň několik prvních vět pořadu Nezatloukat
odkaz http://prehravac.rozhlas.cz/audio/3600829
21. 3. 2016
15. 3. 2016
1. 3. 2016
Marcel Šůcha už půl roku nevysílá na rádiu Kiss 98
Od 1. září
2015 se už ani jednou neozval hlas mého nejoblíbenějšího moderátora Marcela Šůchy na
pražském rádiu Kiss 98. Čtyři roky bylo pro mě jeho ranní vysílání od 6 do 9
hodin vrtaným osvěžením v rozhlasovém éteru. Bylo to období, kdy do Českého
rozhlasu nastoupil jako generální ředitel Peter Duhan a pod jeho vedením se pro
mě téměř všechny stanice Českého rozhlasu staly neposlouchatelnými.
Šůchův
humor mě pomáhal vstávat. Překonal jsem i to, že hudební portfolio rádia Kiss
98 neodpovídalo přímo mému vkusu. Marcel Šůcha však dlouhodobě dokazoval, že
mluvené slovo nemusí být ani na soukromém hudebním rádiu pouze vatovou výplní.
Časem jsem si oblíbil i další moderátory – Pepu Libického, Martina Hájka, Petra
Ticháčka, Vláďu Krásu a Davida Krédla. Vysílání oživovaly zprávařky, mezi
kterými mě nejvíce zaujala Šárka Pašťalková.
Rádio Kiss 98 je regionální rádio, je součástí
sítě rádií Kiss, jejich cílem je především živit se reklamou. Ale i ta reklama
byla po určitou dobu dělána vtipně prostřednictvím hlasu herce Jana Maxiána.
Pak se vysílání začalo měnit nepříjemným způsobem. Pražské zprávařky byly
propuštěny a pražské zprávy začalo vytvářet jiné Kiss rádio. Na vlnách Kiss 98
se objevil pro mě nepříjemný hlas Jonáše Novotného. Začali se rychle střídat i
denní moderátoři. Marcel Šůcha a jeho Ranní kartáč však naštěstí
zůstávali. Hlas Marcela Šůchy byl
naposled slyšet 31. srpna 2015 a pak jakoby se po něm slehla zem. Jeho
dvacetileté působení v rádiu se už zdálo řediteli Kiss rádií Martinu
Hrochovi asi už příliš dlouhé. V krátké době zmizeli i další moji oblíbení
moderátoři a rádio Kiss 98 se zařadilo
do nadbytku zbytečných hudebních rádií, které poletují českým rozhlasovým
éterem a zvláště v Praze.
Čekal
jsem, že se hlas Marcela Šůchy objeví v jiném rádiu, ale nestalo se tak.
Nevšiml si ho ani veřejnoprávní rozhlas, který kdysi přetáhl do Radiožurnálu Petra Krále z podobného soukromého rádia
Blaník.
Myslím,
že by bylo osvěžující, kdyby se Marcel Šůcha opět někde vynořil. Škoda jeho
talentu, když rozhlasový éter je přeplněn netalentovanými rozhlasovými
redaktory a moderátory.
Připomeňme si zvukovou upoutávku na Ranní kartáč
Marcela Šůchy na rádiu Kiss 98.
21. 2. 2016
Několik vět Vojtěcha Varyše
Na facebookové
stránce pana Ondřeje Suchého se mi objevil odkaz na článek jisté Aničky Vančové, která 19. února kritizovala to, co napsal jistý Vojtěch Varyš v Mladé
Frontě dnes 11. února o své návštěvě představení Divadla Semafor a o svých
pocitech ze hry Čochtanův divotvorný hrnec.
Snažil jsem se originál Varyšova článku najít na volném internetu,
bohužel tam však nebyl. Shánět více než týden staré tištěné noviny je pro mne
téměř nemožné. Takové tištěné noviny
prosviští časem a pokud je nikdo nepřipomene, zmizí to, co v nich bylo
napsáno v propadlišti dějin.
Nicméně Anička Vančová si patrně
11. února MF DNES koupila a svou
rozhořčenou kritiku Varyšovy divadelní recenze pověsila na internet, Kritika
Aničky Vančové na rozdíl od Varyšova článku je snadno dostupná. Jmenuje se „Primitivní, trapný humor, starýzmatený pán, co už patří do domova důchodců… Tragická zpráva o útoku na JiříhoSuchého. Komentátor to přepískl, škrabopisný hanopis, bouří se čtenáři“
Pod facebookovým odkazem pana Ondřeje Suchého bylo již více
než sto rozhořčených komentářů na podporu pana Jiřího Suchého.
Například Pavel
Harazim napsal:
„Článek p. Varyše jsem nečetl.
Nicméně pro mě a moji generaci P. Suchý je kulturní fenomén. Pane Suchý skláním
se před Vámi a nic si z toho nedělejte. Blbci se najdou v každé době,“
Zarazilo mě, kolik lidí podobně vyjádřilo své rozhořčení,
aniž Varyšův článek četlo. Já jsem četl
už řadu Varyšových divadelních recenzí. Některé byly pro mne hodně
diskutabilní. Na rozdíl od mnoha komentátorů, kteří slyšeli jméno Vojtěcha
Varyše nyní poprvé v souvislosti s Jiřím Suchým, já vím, že je to
vystudovaný divadelní vědec a divadelními recenzemi se zabývá už řadu let.
Ačkoli většina komentátorů se hned
dala strhnout davovou psychózou na podporu pana Jiřího Suchého a divadla
Semafor, já jsem hledal, kde bych si článek, který způsobil tolik rozruchu,
mohl přečíst. Kupodivu jeho sken jsem
našel na webové stránce pana Jiřího Suchého. Pan Suchý ho připojil ke své
obsáhlé reakci Jaroslavu Pleslovi, šéfredaktorovi deníku MF DNES – viz Zápisník Jiřího Suchého .
Pro objasnění, co vlastně způsobilo takový rozruch, vkládám
Varyšův článek i sem.
Pro ty, kteří si myslí, že se neznámý Varyš
náhle objevil jen proto, aby zaútočil na pana Jiřího Suchého, doporučuji, aby
si přečetli například některou z jeho 66 divadelních recenzí umístěných na
serveru NADIVADLO – viz Vojtěch Varyš.
Vojtěcha Varyše dlouhodobě zajímá pojetí elit ve
společnosti a jejich postavením oproti „normálním lidem“. Doporučuji shlédnout
jeho televizní debatu s egyptologem Miroslavem Bártou o moralizování elit . odkaz na
záznam České televize z 19. 8. 2015.
Neupírám Vojtovi
Varyšovi (kterého znám řadu let osobně) právo na kritický názor, dokonce ani
jeho postoj na odmítnutí Semaforu. Co mi však na tom článku vadí je, že se
tváří jako recenze semaforského představení, ale je to spíš takový výkřik,
jakých je dnes plný facebook. Už to, že Varyš přiznává, že opustil představení
před koncem, je věc, za kterou by se měl stydět. To by snad profesionální
divadelní kritik neměl nikdy udělat anebo by to aspoň neměl veřejně přiznat,
protože tím snižuje svou odbornou úroveň Připadá mi to, jako kdyby chirurg
odešel od rozdělané operace s tím, že ono to nějak dopadne i bez něj. Z reakce
Jiřího Suchého je vidět, že jeho odpověď je daleko fundovanější než Varyšova
kritika.
Nyní vložím
komentář, který jsem přidal včera mezi tu více než stovku komentářů pod status,
v němž bratr pana Jiřího Ondřej sdílel rozhořčený článek Aničky Vančové,
tedy ještě před tím, než jsem měl možnost si článek Vojtěcha Varyše přečíst v plném
znění:
■ ■
Bohužel mohu jen
konstatovat, že patrně jen mizivá menšina onen komentovaný článek opravdu
četla. Asi se o něm dozvěděli jako já pouze z onoho recenzního článku, který je
odkazován v tomto statusu. Budu si muset onen článek opatřit, abych si ho
přečetl, přestože týden staré noviny těžko půjde sehnat. Znám mnohé jiné
Varyšovy recenze. Vím, že jsou tvrdé. Jenže nikoho celkem nenazvedly, až když
se dotkl národního pokladu, jakým je pan Jiří Suchý. Vojtěchu,
Vojtěchu, cos to udělal? Budeš za to tvrdě pykat! Musím však se pana Jiřího
Suchého také zastat. Nedávno jsem viděl v televizi záznam představení
"Koncert o čtyřech kapitolách" -http://www.ceskatelevize.cz/.../11267066865.../21554215207/ Pravda,
představením jako takovým jsem nebyl příliš uchvácen. Obdivoval jsem však, že
ho pan Jiří Suchý dal dohromady ve věku, kdy jeho mnohým současníkům už to ani
moc nemyslí a jsou tolik stiženi chorobami stáří, že se aktivně nemohou věnovat
už ničemu. Ve zmíněném televizním záznamu byl občas pohled do publika. Sál
opravdu nebyl nabit mladými lidmi. Ale byl úplně plný. Plný lidí, blížících se
věkem věku pana Jiřího Suchého. Zaznamenal jsem i několik známých tváří - např.
prof. Pafko, režisérka Sommerová, novinář Hvížďala. Na publiku bylo vidět, že
je s představením spokojené a že se na pana Jiřího Suchého rádo přišlo podívat.
I starší lidé mají nárok jít do divadla na něco, co se jim líbí. Suchého
Semafor je totiž spojen s jejich vzpomínkami na mládí a oni stárnou s ním. To
zatím mladý Vojtěch
Varyš nemůže pochopit. Možná, že jen ve svém článku (který já jsem
nečetl), jen nezohlednil to, že on patrně nepatří mezi cílové publikum
současného Semaforu. Rozhodně současný Semafor má stále pro koho hrát. Myslím,
že by mu náležela i vyšší dotace než kterou zmiňuje Varyš.
Jiří Suchý totiž mnohokrát říkal, že
vzhledem omezeným financím může psát jen velmi komorní hry s malým obsazením.
Jako velký klad pana Jiřího Suchého musím vyzvednout, že nemá dlouhodobý pořad
ve veřejnoprávním rozhlase, což mají jiní starší umělci, patrně aby se na ně
nezapomnělo. Tím nemyslím zrovna jeho bratra Ondřeje Suchého. Ten tam sice
pořad má, ale živil se celý život jako rozhlasový a televizní redaktor. Myslím
však, že pokud máme demokracii, tak že i mladý divadelní kritik Vojtěch
Varyš může napsat, co si myslí o představení pana Suchého, které
navštívil. Varyš rozhodně není ten, který ovlivňuje rozdělování dotací.
■ ■
Závěrem chci říct, proč jsem celý tenhle
svůj dlouhý článek napsal a vlastně tím
jen Varyšův kritický článek zviditelnil.
Pro mě osobně je Semafor Jiřího Suchého nezpochybnitelná hodnota našeho
divadelnictví a kultury vůbec. Myslím si však, že Varyšova kritika nemůže
Semaforu nijak uškodit. Už proto že je hodně odfláknutá, není postavena na argumentech,
ale na kritikově snaze stát se sám středem pozornosti. Ale tím hlavním důvodem
je, kolik se na facebooku okamžitě ozvalo lidí kteří Varyšův článek znali jen z doslechu
a z druhé ruky, ale neopomněli se o něm vyjádřit pohrdlivě a napsat, že „ho
nikdo nezná“. Divadelních kritik napsal Vojtěch Varyš už tolik, že pokud se
někdo zajímá o divadlo, o Varyšovi už slyšel.
Poněkud mi to připomnělo situaci, která byla v roce 1989, když jsme
mnozí byli vybízeni, abychom odsoudili petici Několik vět, kterou však jen
málokdo měl příležitost číst. Rozdíl je v tom. že Varyš není disident ani
prominent a divadlo Semafor není závislé na tom, co o něm napíše jeden
divadelní kritik ze zcela jiné generace. To je poprasku kvůli několika větám
Vojtěcha Varyše!
Dodatek:
Na facebooku napsal
význačný divadelní režisér a spisovatel David Drábek káravý status
směrem k Vojtěchu Varyšovi. Z diskuse pod tímto statusem jsem se
dozvěděl, že Varyšův článek nebyl recenzí divadelního představení, ale glosa. Já
jsem také nepochopil, že to není recenze představení, ale glosa. To jsem se
dozvěděl až z nějaké odpovědi, kterou tam Vojta výše napsal. Facebook je bohužel
dost nepřehledný, takže sem odkaz lze dát jen přibližný. Vojta píše "nešlo o recenzi“ Já
občas, někdy většinou jeho myšlenkovým pochodům nerozumím. Nevěděl jsem
původně, že jeho článek o panu Suchém je napsán v rámci jeho pravidelné rubriky
v MF DNES. To Anička Vančová, jejíž původní článek (rozhořčení) odkazoval
Jiřího bratr Ondřej Suchý, neuvedla. Jak jsem napsal výše, takové jedno číslo tištěného deníku
prosviští historií, a kdo si ho nekoupí ten den, už nemá šanci. Myslím, že
novináři, píšící do tzv. renomovaných periodik by se měli naučit různé drobné
literární žánry naučit rozlišovat tak, aby to poznali i čtenáři.
Vojta je určitý typ bohéma, který patrně
nemá potuchy o praktickém každodenním provozu divadla. Já jsem nepochopil, proč
by nemělo být provozováno divadlo, do kterého zrovna já nechodím. V Semaforu
jsem byl osobně naposled asi v roce 1972 na hře Čarodějky. Přitom však uznávám,
že toto divadlo má smysl. Nesouhlasím s Varyšovým výrokem že "divadla jako
muzea nefungují". I když takové typicky muzeální divadlo znám jen jedno a
to je Divadlo Járy Cimrmana, které své staré hry udržuje stále živé.
12. 2. 2016
Co v Radioforu odhalila stálá přispěvatelka, posluchačka Věra Bosáková
Dnešní tzv, kontaktní pořad Radiofórum na stanici Český rozhlas Plus byl na téma, zdali má smysl manželství. Stálá posluchačka paní Věra Bosáková se svěřila s tím, že zůstala svobodná. Moderátorka Helena Šulcová se překvapeně zeptala čím to a paní Bosáková sdělila, že manžel by po ní možná chtěl sex příliš často. Zároveň sdělila, že muži se jí líbí, že v okolí se jí líbí osmnáctiletý mladík, Zároveň však řekla, že má splněno, protože potomka má a potomek je už v manželství. Jindy velice ostrá moderátorka Helena Šulcová vedla celý pořad velmi laskavě, ale nakonec se ukázalo, že se její povaha patrně nezmírnila, jen bojuje s nemocí, protože závěr pořadu prokašlala. Přemýšlel jsem, jestli paní Šulcová také nekašle na manželství.
Doporučuji pořad k poslechu! Skvělá půlhodinka veřejnoprávního rozhlasu!
odkaz na záznam http://prehravac.rozhlas.cz/audio/3568221
Doporučuji pořad k poslechu! Skvělá půlhodinka veřejnoprávního rozhlasu!
odkaz na záznam http://prehravac.rozhlas.cz/audio/3568221
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)