8. 3. 2015

Divadlo Orfeus

Tento týden jsem objevil opravdu zajímavé divadlo. Nejsem si jist, zda je to divadlo poloprofesionální či amatérské. Avšak je zřejmé, že pan Radim Vašinka, principál divadla, je jistě celý život profesionálním hercem, zatímco třeba pan Jan Vaculik jistě není profesionálním hercem, i když jeho včerejší herecký výkon byl naprosto profesionální. To divadlo se jmenuje Divadlo Orfeus a sídlí v Košířích, dvě stanice tramvají za Andělem (stanice U Zvonu). Naprosto unikátní přivítání v divadle jakož i samotné multiplexové pojetí divadla nebudu prozrazovat, ale opravdu každému doporučuji návštěvu tohoto divadla. Já jsem tam byl v pátek 6. března, program si přečtete v odkazu. Zajímavé skloubení dvou komediálních jednoaktovek obsahově nesouvisejících vede k dojmu, že jsem byl na dvou různých kusech ve dva různé dny. Prostředí mě připomnělo cosi ze zašlé slávy karlínského divadelního prostoru Underground, který provozovalo mé oblíbené Neomluvené divadlo Praha. Tam jsem se kdysi seznámil osobně i s panem Janem Vaculíkem, jehož současná facebooková "událost" mě navigovala do Košíř. Potěšilo mě však, že v divadle Orfeus nebyla tak ukrutná zima, jako kdysi v Undergroundu. S radostí se ještě někdy do Orfea vypravím. Děkuji všem účinkujícím i panu režisérovi za nevšedně příjemný a zajímavý divácký zážitek!

odkaz na divadlo Orfeus


7. března 2015

Baobab je strom,
velký jako hrom.
Hrom však je jen rána,
já jsem z toho vrána.
Rána nebo zvuk,
já jsem z toho puk.
Pučálkovic Amina
a je ze mně mamina.
Břicho mám jak buben,
i když není duben.
Dnes je jenom sobota,
nečeká mně robota.
Včera, to byl pátek,
ale dnes mám svátek.
Narodil se Masaryk,
já však nejsem cholerik.
Když mi budeš přát,
budu tě mít rád,
nebude tě s*át,
až se budeš ptát,
zda mi bude večer stát
a mám-li ho kam dát.